Hebreus 11
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Ṇgúṇgu ledre nɨ ówoyéme a kɨ́dí ledre bɨ Lomo uku go ní, abú lurúzé aka kɨ́ komozé wá, ledre maꞌdáa nɨ tɨ́ méngị roné.
1 A fé é o fundamento da esperança, é uma certeza a respeito do que não se vê.
2 Née sị́ ledre bɨ karaba mɨngburoko ꞌyị ga bɨ kóo ꞌdáꞌdá ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní ịrịyé nɨ mɨékéne sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo gɨ zɨ́a ní.
2 Foi ela que fez a glória dos nossos, antepassados.
3 Gɨ zɨ́a bɨ ṇguṇguzé go kɨ́dí Lomo nɨ bo ní, zɨ́ze kpá ṇgúṇgu a kɨ́dí Lomo maꞌdáa otoogụ ere kɨ́ do sogo káṇgá za mbá ne. Uku lá ledre zɨ́ éyị́ maáge méngị royé tɨ́ kenée. Owozé go bɨlámáne kɨ́dí éyị́ ga bɨ za mbá ndịsịzé lúrú yée ba ní, Lomo bɨ ngárá lurúzé aka wá ní, otoogụ yée ne.
3 Pela fé reconhecemos que o mundo foi formado pela palavra de Deus e que as coisas visíveis se originaram do invisível.
4 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Ábele ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́a kóo ꞌdíꞌbi mɨzefị yị́ ené e káa do tákpásị́lị́ íꞌbí a zɨ́ Lomo kɨ́ mɨmbéꞌdené kị́éꞌdo. ꞌBɨ ené éyị́ máa ga gére emeromonɨ́ kóo gɨ do ꞌbɨ Káyina. Zɨ́ Lomo kóo ídíne kɨ́ rokinyi gɨ ro éyị́ ga gére née gɨ zɨ́a wo Lomo, owo go kɨ́dí Ábele ṇguṇgu ledrené go nɨ go mbigí ꞌyị ené. Abú karaba Ábele ndaá lolụ do sogo káṇgá ona wá yá, éyị́ ga bɨ kóo mengị yée ní, azé aka fú ówotátá ledre gɨ royé.
4 Pela fé Abel ofereceu a Deus um sacrifício bem superior ao de Caim, e mereceu ser chamado justo, porque Deus aceitou as suas ofertas. Graças a ela é que, apesar de sua morte, ele ainda fala.
5 Gɨ zɨ́a bɨ kóo ndị́sị ꞌbɨ Enóka kɨ́ mɨméngị ledre ené nɨ kóo bɨlámáne do Lomo ní, zɨ́ Lomo ꞌdíꞌbi wo nyé trịdrị komo ere káa bɨ nɨ úyu kí ke. Lomo mengị ledre née zɨ́a kenée, gɨ zɨ́a mɨméngị ledre ené oto kóo Lomo go kɨ́ rokinyi.
5 Pela fé Henoc foi arrebatado, sem ter conhecido a morte: e não foi achado, porquanto Deus o arrebatou; mas a Escritura diz que, antes de ser arrebatado, ele tinha agradado a Deus {Gn 5,24}.
6 Togụ́ ꞌyị ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo kí wá, utúasá óto Lomo zɨ́a ídíne kɨ́ rokinyi wá. Mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo nɨ ídí dụụ́ ꞌyị bɨ ṇguṇgu go kɨ́dí Lomo nɨ bo maꞌdíi, zɨ́a kpá ṇgúṇgu a kɨ́dí maꞌdíi, Lomo ndịsị lengbe íꞌbí tákpásị́lị́ zɨ́ ꞌyị ga bɨ nɨyí mbigí ꞌyị ené e ní.
6 Ora, sem fé é impossível agradar a Deus, pois para se achegar a ele é necessário que se creia primeiro que ele existe e que recompensa os que o procuram.
7 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Nówa ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́a kóo yéme kuṛúngba zɨ́ye ómoyé sɨmɨ a kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ ené e gɨ zɨ́ mongụ́ iní kóo ucu ní. Omonɨ́ née kóo gɨ zɨ́a uwú ledre bɨ kóo Lomo uku zɨ́a ní. Gɨ zɨ́a bɨ ṇguṇgu kóo ledre ꞌbɨ Lomo dụụ́ ne sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní ní, zɨ́ Lomo kóo ꞌdécị ngbanga tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e. Úndru bɨ Lomo ndịsị íꞌbí a zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ óto wo zɨ́a ídíne kɨ́ rokinyi ní, zɨ́a kóo íꞌbí a zɨ́ Nówa.
7 Pela fé na palavra de Deus, Noé foi avisado a respeito de acontecimentos imprevisíveis; cheio de santo temor, construiu a arca para salvar a sua família. Pela fé ele condenou o mundo e se tornou o herdeiro da justificação mediante a fé.
8 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Abarayáma ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́a kóo úwú ledre bɨ Lomo uku zɨ́a kɨ́dí idí ndéré ndị́sị sɨmɨ ngíti káṇgá kpị́ zɨ́ káṇgá máa née nda ídíne káa do káṇgá ené ní. Sɨmɨ bɨ Abarayáma uwú ledre née kenée ní, zɨ́a tɨ́ geré ị́nyịné ndéréne. Abú owo kóo bi bɨ Lomo uku ledre a zɨ́a née wá.
8 Foi pela fé que Abraão, obedecendo ao apelo divino, partiu para uma terra que devia receber em herança. E partiu não sabendo para onde ia.
9 Sɨmɨ bɨ kóo Abarayáma nderéogụ sɨmɨ káṇgá bɨ kóo Lomo uku ledre a zɨ́a ní, ndịsị kóo íri kɨ́ sómụ́ ledre bɨ kɨ́dí née nɨ ona ꞌyị mɨógụ, née ndịsị ndị́sị sɨmɨ kụ́tụ́. Nda gɨ do kacɨ́ tụ́ꞌdụ́ sɨmɨbi e, zɨ́ wotị́a Isáka kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené Yakóbo kóo kpá ndị́sị ꞌbɨ eyé sɨmɨ kụ́tụ́. Ledre bɨ Lomo uku zɨ́ Abarayáma ní, nɨ kpá kémbị́ ledre bɨ kóo uku zɨ́ Isáka e kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené Yakóbo ní.
9 Foi pela fé que ele habitou na terra prometida, como em terra estrangeira, habitando aí em tendas com Isaac e Jacó, co-herdeiros da mesma promessa.
10 Sɨmɨ bɨ Abarayáma nderéogụ sɨmɨ káṇgá bɨ Lomo uku ledre a zɨ́a ní, zɨ́a kóo kpá fú ndị́sị óto komoné gɨ ro ꞌbe máa wo bɨ Lomo yeme cụ́ ne bɨ nɨ ídí ꞌbɨ ené za fí odụ a ndaá ní.
10 Porque tinha a esperança fixa na cidade assentada sobre os fundamentos {eternos}, cujo arquiteto e construtor é Deus.
11 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Sára e kɨ́ oꞌdo ꞌbɨ ené Abarayáma ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, abú nɨyí kóo go ngokoyé yá, zɨ́ Lomo kóo íꞌbí owụ́ zɨ́ye ndíki a abú Sára nɨ kóo kára mɨkoto ndotó. Abarayáma owo bú kɨ́dí togụ́ Lomo uku ledre go yá, ledre maꞌdáa nɨ méngị roné.
11 Foi pela fé que a própria Sara cobrou o vigor de conceber, apesar de sua idade avançada, porque acreditou na fidelidade daquele que lhe havia prometido.
12 Tɨ́ maꞌdíi kpụrụ́ gɨ sɨmɨ owụ́ bɨ Abarayáma ndikinɨ́ wo kɨ́ meꞌbené Sára nda do ngokoyé ní, zɨ́ owụ́ máa née nda ndíkiógụ ṛị́kị́ sị́ do ꞌyịmaꞌdí do sogo káṇgá tụ́ꞌdụ́ tụ́ꞌdụ́ tụ́ꞌdụ́, ꞌyị óloónzó yée ndaá.
12 Assim, de um só homem quase morto nasceu uma posteridade tão numerosa como as estrelas do céu e inumerável como os grãos de areia da praia do mar.
13 Mɨngburoko ꞌyị ezé ga kóna ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, abú uyunɨ́ kóo go mbá ꞌdáꞌdá zɨ́ye kɨ́ ndíki trịdrị bɨ za fí Lomo uku ledre a zɨ́ye ní yá, owonɨ́ kpá fú bú kɨ́dí Lomo nɨ karanée íꞌbí trịdrị née zɨ́ye gɨ zɨ́a yée nɨyí yị́ eyé kóo do sogo káṇgá lá ꞌyị mɨógụ e.
13 Foi na fé que todos {nossos pais} morreram. Embora sem atingir o que lhes tinha sido prometido, viram-no e o saudaram de longe, confessando que eram só estrangeiros e peregrinos sobre a terra {Gn 23,4}.
14 Togụ́ ꞌyị e káa zɨ́ ga gére ukunɨ́ ledre ya yée nɨyí do sogo káṇgá lá ꞌyị mɨógụ e yá, ndịsịnɨ́ née lúrú bi gɨ ro mbigí bi bɨ yée nɨyí ndị́sị doa za fí odụ a ndaá ní.
14 Dizendo isto, declaravam que buscavam uma pátria.
15 Togụ́ ukunɨ́ née ledre bi bɨ kóo ogụnɨ́ gɨ doa do sogo káṇgá yáa ní yá, éyị́ bɨ nɨ ụ́cụómo yée kɨ́ ndáꞌbalúgu royé sɨmɨ a ꞌdága íri ní ndaá.
15 E se se referissem àquela donde saíram, ocasião teriam de tornar a ela...
16 Gɨ zɨ́a yị́ ené ṇgúṇgu ledre eyé zɨ́ ꞌbú bi bɨ komo ere ní ídíne doyé. Gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́ Lomo ídíne kɨ́ rokinyi kɨ́ye sɨmɨ bɨ nɨyí ndị́sị ndólo wo Lomo eyé ní gɨ zɨ́a Lomo maꞌdáa yemeomo bi máa née go zɨ́ye.
16 Mas não. Eles aspiravam a uma pátria melhor, isto é, à celestial. Por isso, Deus não se dedigna de ser chamado o seu Deus; de fato, ele lhes preparou uma cidade.
17 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Abarayáma ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, abú Lomo uzu kóo wo kɨ́dí idí óṇgoónzó Isáka káa do ꞌdáná éyị́ zɨ́ne yá, asi ené kóo wá nɨ kóo go nzíyiné gɨ ro óṇgoónzó Isáka.
17 Foi pela sua fé que Abraão, submetido à prova, ofereceu Isaac, seu único filho,
18 Abú Lomo uku kóo ledre gɨ ro Isáka maꞌdáa kenée yá, “Ịrịyị́ nɨ ówụ́ do Isáka e kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené e.”
18 depois de ter recebido a promessa e ouvido as palavras: Uma posteridade com o teu nome te será dada em Isaac {Gn 21,12}.
19 Sɨmɨ bɨ Lomo ya Abarayáma idí óṇgoónzó Isáka káa do ꞌdáná éyị́ ní, Abarayáma owo yị́ ené kóo bú kɨ́dí, Lomo nɨ úrulúgu wo. Tɨ́ maꞌdíi, zɨ́ Lomo kóo yómo Isáka.
19 Estava ciente de que Deus é poderoso até para ressuscitar alguém dentre os mortos. Assim, ele conseguiu que seu filho lhe fosse devolvido. E isso é um ensinamento para nós!
20 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Isáka ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́a kóo íꞌbí úndru zɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené ga bɨ kóo gbre, Yakóbo e kɨ́ Ésawu ní kɨ́dí, Lomo idí íꞌbí úndru zɨ́ye karanée zɨ́ye ídíye mɨngburoko ꞌyị e.
20 Foi inspirado pela fé que Isaac deu a Jacó e a Esaú uma bênção em vista de acontecimentos futuros.
21 Gɨ zɨ́a bɨ Yakóbo ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, sɨmɨ bɨ kóo lurú roné née ngoko go kɨ́ngaya née utúasá lolụ méngị tụ́ꞌdụ́ sɨmɨbi ꞌdáꞌdá wá ní, zɨ́a ꞌdíꞌbiógụ owụ́ ꞌbɨ owụ́ ꞌbɨ ené ga bɨ gbre ní, wotị́ Yoséfa zɨ́a ị́nyịógụné ꞌdága ꞌdókó roné ro ngbángbá ené bɨ do sị́lị́ne ní íni ini zɨ́ Lomo kɨ́dí Lomo idí íꞌbí úndru zɨ́ owụ́ ga gére née.
21 Foi pela fé que Jacó, estando para morrer, abençoou cada um dos filhos de José e venerou a extremidade do seu bastão.
22 Gɨ zɨ́a bɨ kóo Yoséfa ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo, sɨmɨ bɨ lurú roné, née ngoko go kɨ́ngaya née utúasá lolụ méngị tụ́ꞌdụ́ sɨmɨbi e ꞌdáꞌdá wá ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ lafúne Isɨréle e bɨ kóo nɨyí kéye mbá sɨmɨ Ízibiti íri ní kɨ́dí, togụ́ karanée nɨyí go ólụ́ógụ gɨ sɨmɨ Ízibiti gɨ ona ndéréye do bi bɨ Lomo ili idínɨ́ ndéré ndị́sị doa ní yá, ndanɨ́ óyó sogoyé zɨ́ cóngóne wá, idínɨ́ ꞌdíꞌbiútú a kpa ndéré kɨ́e.
22 Foi pela fé que José, quando estava para morrer, fez menção da partida dos filhos de Israel e dispôs a respeito dos seus despojos.
23 Gɨ zɨ́a bɨ kóo ꞌbụ Mụ́sa kɨ́ mbágáa ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́ye kóo kála bɨcayi lorụ bɨ ngére ꞌbɨ Ízibiti iꞌbí kɨ́dí idínɨ́ úfu owụ́ ꞌbɨ Isɨréle e bɨ owụ́ yaꞌdá e ní mɨkála. Zɨ́ye ꞌdíꞌbi Mụ́sa ndéré ótoécị a, zɨ́a méngịné íri éfé ota káa bɨ nɨyí úfu a gɨ zɨ́a nɨ kɨ́ lámá roné kɨ́ngaya.
23 Foi pela fé que os pais de Moisés, vendo nele uma criança encantadora, o esconderam durante três meses e não temeram o edito real.
24 Gɨ zɨ́a bɨ Mụ́sa ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, sɨmɨ bɨ lurú roné ngboróogụ nda yị́ ené go yaꞌdá ꞌyị ní, zɨ́a ási ené kɨ́dí ndanɨ́ lolụ fú lá ndị́sị ndólo née wotị́ nyị́ ngére ꞌbɨ Ízibiti wá.
24 Foi pela fé que Moisés, uma vez crescido, renunciou a ser tido como filho da filha do faraó,
25 Ili ené óyó sogoné zɨ́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo zɨ́ne ndị́sịné ꞌbe ꞌbɨ ngére gɨ ro ídíne kɨ́ rokinyi sɨmɨ bɨ née nɨ ndị́sị méngị bɨsinyí ledre ní wá, née ili ndáꞌba zɨ́ye gɨ ro zɨ́ye ꞌdóꞌdóye ndro kéye.
25 preferindo participar da sorte infeliz do povo de Deus, a fruir dos prazeres culpáveis e passageiros.
26 Owo bú kɨ́dí Isɨréle ga gére née nɨyí mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní, yée idínɨ́ ꞌdóꞌdó ndro kéye gɨ ro Kɨ́résịto bɨ karanée nɨ óto yée zɨ́ye ídíye kɨ́ rokinyi, gɨ zɨ́ wo bɨ née nɨ ídí kɨ́ rokinyi gɨ zɨ́ éyị́ ga bɨ ꞌbɨ Ízibiti bɨ ndịsịnɨ́ íꞌbí yée zɨ́ne bɨ nɨyí ụ́kụ́ eyé mɨụ́kụ́ ní.
26 Com os olhos fixos na recompensa, considerava os ultrajes por amor de Cristo como um bem mais precioso que todos os tesouros dos egípcios.
27 Gɨ zɨ́a bɨ Mụ́sa ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, kɨ́ ndéréóyó roné gɨ sɨmɨ Ízibiti eré ené ngịrị wá. Gɨ zɨ́a oto yị́ ené komoné dụụ́ ro Lomo bɨ ngárá lurú wo kɨ́ komoné wá, ndaá ro ngére née wá.
27 Foi pela fé que deixou o Egito, não temendo a cólera do rei, com tanta segurança como estivesse vendo o invisível.
28 Gɨ zɨ́a bɨ Mụ́sa ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ Isɨréle e kɨ́dí idínɨ́ ndị́sị sómụ́ndíki Ayímbi Umbuokpó bɨ kóo oṇgoonzónɨ́ kábịṛị́kị e zɨ́ye óṛó sámayé ro kágá mbotụ e gɨ ro togụ́ maláyika ga bɨ Lomo nɨ kása yée kɨ́ okó do ꞌyị ꞌbɨ Ízibiti e ní ogụnɨ́ go yá, nɨyí ówo sáma bɨ ro kágá mbotụ ꞌbɨ Isɨréle e ní, zɨ́ye ókpóye geré mɨókpó ufunɨ́ owụ́ e kɨ́rɨ́ née wá.
28 Foi pela fé que mandou celebrar a Páscoa e aspergir {os portais} com sangue, para que o anjo exterminador dos primogênitos poupasse os dos filhos de Israel.
29 Gɨ zɨ́a bɨ Isɨréle e ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́ye ꞌdógụ Bɨkesị́ mɨkavu káa zɨ́ éyị́ bɨ nderénɨ́ yị́ eyé gɨ do ngáká bi ní. Sɨmɨ bɨ asikíri ꞌbɨ Ízibiti ogụnɨ́ kpá gɨ ro ꞌdógụ lódụ́ kacɨ́ye ní, zɨ́ iní kúkúꞌdụ́tụ yée yeré, zɨ́ye úyuyé mbá.
29 Foi pela fé que os fez atravessar o mar Vermelho, como por terreno seco, ao passo que os egípcios que se atreveram a persegui-los foram afogados.
30 Gɨ zɨ́a bɨ Isɨréle e ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, ledre bɨ Lomo uku zɨ́ye ní, zɨ́ye méngị a. Zɨ́ye gámá ꞌdíkí gara bɨ kɨ́ ịrịné Zérịko ní gbaá kɨ́ sị́lị́ ịnyị doa gbre. Geré, zɨ́ gara bɨ oꞌbóꞌdikínɨ́ gara máa née kɨ́e gbaá ní, zɨ́a ndụ́rụónzó roné rụ bi.
30 Foi pela fé que desabaram as muralhas de Jericó, depois de rodeadas por sete dias.
31 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, ngíti kára nɨ kóo bo ꞌyị gámá kacɨ́ yaꞌdá e faa, kɨ́ ịrịné Rába, gɨ zɨ́a bɨ ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́a yómo Isɨréle e ga bɨ lafúye kasanɨ́ yée káa do mbeze e sɨmɨ Zérịko ní. Nda gɨ zɨ́ kéyị née, sɨmɨ bɨ Isɨréle e ufunɨ́ ꞌyị e sɨmɨ Zérịko ní, zɨ́ye kóo ótoómo Rába ufunɨ́ eyé wo wá.
31 Foi pela fé que Raab, a meretriz, não pereceu com aqueles que resistiram, por ter dado asilo aos espias.
32 Owụ́ ꞌbɨ Babá e, ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo tonó ené lá geré kɨ́ze kése wá. Tụ́ꞌdụ́ tụ́ꞌdụ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e gɨ zɨ́ze ꞌdáꞌdá ṇguṇgunɨ́ kóo ledre ꞌbɨ Lomo go, máútúásá óloónzó yée zɨ́se wá. Yée ga bɨ ca gɨ dongaráye mááyí ólo yée zɨ́se ní go káa zɨ́, Gịdịyóna, Baráka, Samasóna, Zéfete, Dawídi, Sámele nda kɨ́ nébị e.
32 Que mais direi? Faltar-me-á o tempo, se falar de Gedeão, Barac, Sansão, Jefté, Davi, Samuel e dos profetas.
33 Gɨ zɨ́a bɨ ꞌyị ga gére née ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́ Lomo íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ye. Zɨ́ ngíti géyị ndị́sị rómo ezeokóye. Zɨ́ ngíti géyị ídíye ngére e ndị́sị ꞌdécịyéme ngbanga zɨ́ ꞌyị e. Ledre ga bɨ kóo Lomo mocụ́ zɨ́ ngíti géyị ní, zɨ́a tɨ́ méngị a zɨ́ye. Yée ga bɨ kóo bangá sinyí ga bɨ káa zɨ́ kemị ayínɨ́ nánáónzó yée ní, zɨ́ Lomo yómo yée, bangá sinyí oto soné royé wá.
33 Graças à sua fé conquistaram reinos, praticaram a justiça, viram se realizar as promessas. Taparam bocas de leões,
34 Ngíti géyị ezeokó yée ayínɨ́ kóo ꞌdíꞌbi yée ụ́cụ yée ku phoꞌdụ gɨ ro zɨ́ye áṛáónzó royé ꞌdáꞌba. Zɨ́ Lomo yómo yée gɨ sɨmɨ bɨsinyí phoꞌdụ née aṛánɨ́ wá. Ngíti géyị rokoꞌbụ nda zɨ́ye wá, zɨ́ Lomo íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ye, zɨ́ye ndị́sịyé rómo komo ezeokóye.
34 extinguiram a violência do fogo, escaparam ao fio de espada, triunfaram de enfermidades, foram corajosos na guerra e puseram em debandada exércitos estrangeiros.
35 Ngíti géyị kará ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́ Lomo kóo úru sụmụyé ga bɨ uyunɨ́ ní gɨ sɨmɨ umbu. Yée ga bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ yée gɨ ro ꞌdóꞌdo yée gɨ zɨ́a bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ní, zɨ́ye tóroyé ngbúó oyónɨ́ sogoyé zɨ́ Lomo wá gɨ zɨ́a owonɨ́ bú kɨ́dí abú ufunɨ́ yée yá, Lomo nɨ úru yée karanée.
35 Devolveram vivos às suas mães os filhos mortos. Alguns foram torturados, por recusarem ser libertados, movidos pela esperança de uma ressurreição mais gloriosa.
36 Odónɨ́ ngíti géyị mɨódó, ꞌdíꞌbiógụ yée dongará tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e do ndịsị úkucáyi yée kɨ́ ócó yée bɨsinyíne. Do ꞌdíꞌbi ngíti géyị ndéré ónzó yée sɨmɨ sị́gịnị.
36 Outros sofreram escárnio e açoites, cadeias e prisões.
37 Ongboonzónɨ́ ꞌbɨ eyé ngíti géyị mɨóngboónzó kɨ́ tutú. Do óṇgo ꞌdécị sɨmɨ ngíti géyị mɨóṇgoꞌdécị tụ. Do óṇgoónzó ngíti géyị mɨóṇgoónzó kɨ́ maku e. Zɨ́ ngíti géyị ídíye ꞌyị lerị́ e, zɨ́ye ndị́sị ésị royé dụụ́ saná ndị́sị kɨ́e gɨ zɨ́ lerị́. Do ndị́sị ꞌdóꞌdo yée do tụ́ꞌdụ́ mɨsiꞌdi e zɨ́ye ndúwúye mɨndúwú kɨ́ngaya.
37 Foram apedrejados, massacrados, serrados ao meio, mortos a fio de espada. Andaram errantes, vestidos de pele de ovelha e de cabra, necessitados de tudo, perseguidos e maltratados,
38 ꞌYị ga bɨ ꞌbɨ Lomo née, ngíti ꞌyị bɨ zɨ́a ídíne bɨlámáne do komo Lomo káa zɨ́ yée ní ndaá. ꞌYị ga bɨ ilinɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo wá ní gɨragá báyinɨ́ bɨlámá ꞌyị ga gére née go. Zɨ́ ngíti géyị ídíye sɨmɨ súwú faa, zɨ́ ngíti géyị ndéré kɨ́ ndị́sịyé do landa e faa, ngíti géyị olụ́ ndị́sịnɨ́ ꞌbɨ eyé sɨmɨ gu landa e, zɨ́ ngíti géyị ólụ́ ndịsị ꞌbɨ eyé sɨmɨ gu e sɨmɨ káṇgá.
38 homens de que o mundo não era digno! Refugiaram-se nas solidões das montanhas, nas cavernas e em antros subterrâneos.
39 ꞌYị ga gére née utúasánɨ́ komo Lomo go kpịnị gɨ zɨ́a ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo go za cụ́ kɨ́ mɨmbéꞌdeyé. Bɨlámá ledre bɨ Lomo yemeomo gɨ royé ní, nɨyí karanée ndíki a.
39 E, no entanto, todos estes mártires da fé não conheceram a realização das promessas!
40 ꞌYị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo née, Lomo ili idínɨ́ karanée ndiki trịdrị bɨ za fí ní. Ledre máa née nɨ méngị roné sɨmɨ bɨ mengịonzózé moko bɨ Lomo iꞌbí zɨ́ze méngị a ní go gɨ ro zɨ́ze ídíze ndro kɨ́ lafúze máa ga gére née.
40 Porque Deus, que tinha para nós uma sorte melhor, não quis que eles chegassem sem nós à perfeição {da felicidade}.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.