Gênesis 29
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Zɨ́ Yakóbo ị́nyịné gɨ ore kpá fú ndéréne, do ndéréógụné sɨmɨ káṇgá bɨ Mesopatómiya káṇgá ꞌbɨ mbágáne.
1 Jacó pôs-se de novo a caminho e foi para a terra dos filhos do oriente.
2 Sɨmɨ bɨ nderéogụ do ngíti ꞌdawú ní, zɨ́a lúrúndíki kábịṛị́kị mɨífiyé do bi e ota gbaá dongá ꞌdawú kɨ́ ꞌdúꞌdu gɨ zɨ́a née bi bɨ ndịsịnɨ́ íꞌbí iní mɨéwé zɨ́ye doa ní. Loꞌbụꞌdụtụnɨ́ tara ꞌdawú máa née kɨ́ mongụ́ tutú.
2 Olhando em torno de si, viu no campo um poço junto do qual estavam deitados três rebanhos de ovelhas. Este poço servia de bebedouro para os rebanhos. Mas, sendo grande a pedra que cobria a abertura do poço
3 Sɨmɨ bɨ kábịṛị́kị e yokonɨ́ royé go mbá ore ní zɨ́ ꞌyị ꞌbáꞌbá kábịṛị́kị e gbụ́ṛụ́gbụóyó tutú née gɨ tara ꞌdawú née ꞌdáꞌba do ndị́sịyé íꞌbí iní zɨ́ kábịṛị́kị eyé e éwé a. Zɨ́ye ndáꞌbayé gbụ́ṛụ́gbụlúgu tutú née do tara ꞌdawú née.
3 somente a removiam de cima quando todos os rebanhos fossem recolhidos. Davam então de beber aos animais e recolocavam a pedra no seu lugar.
4 Zɨ́ Yakóbo ndúꞌyú ꞌyị ꞌbáꞌbá kábịṛị́kị ga gére née kɨ́dí, “Lúndumá e ógụsé bɨ káa ba gɨ ꞌda?”
4 Jacó disse aos pastores: "Meus irmãos, de, onde sois?" "Somos de Harã", responderam.
5 Zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Bɨ née ní ówosé Labána owụ́ ꞌbɨ owụ́ ꞌbɨ Nówara bú?”
5 "Conheceis porventura Labão, filho de Nacor?" "Sim."
6 Zɨ́a kpá ndúꞌyú yée, “Éyị́ roa ꞌdi?”
6 "Como vai ele?" "Vai muito bem; e eis justamente sua filha Raquel que vem com o rebanho."
7 Zɨ́ Yakóbo úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Lúrúsé aka kadra nɨ aka nyé ꞌdága, ba ndaá aka sịndị́ kadra bɨ zɨ́se yóko kábịṛị́kị e do bi kị́éꞌdo ní wá. Ídísé íꞌbí iní zɨ́ye éwé a, zɨ́se ndáꞌbasé kɨ́ye do bi éyị́ mɨánu.”
7 "É ainda pleno dia, tornou Jacó, e não é hora de se recolherem os rebanhos. Dai de beber às ovelhas e levai-as de novo ao pasto."
8 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Utúasázé íꞌbí iní zɨ́ kábịṛị́kị e mɨngúngúcua wá, ꞌbúó togụ́ kábịṛị́kị e yokoogụnɨ́ royé go mbá, do gbụ́ṛụ́gbụóyó tutú née gɨ tara ꞌdawú ꞌdáꞌba, azé nda fú íꞌbí iní zɨ́ye ndro.”
8 "Não o podemos, responderam eles, antes que todos os rebanhos estejam reunidos. Tiramos então a pedra de cima do poço e damos de beber aos animais."
9 Sɨmɨ bɨ Yakóbo nɨ aka tɨ́ ndị́sị ódro zɨ́ye ní, zɨ́ Rayéle ꞌdéweógụ bi go kɨ́ kábịṛị́kị ꞌbɨ ꞌbụné e gɨ zɨ́a ndịsị ꞌbáꞌbá yée ne.
9 Falava ainda com eles, quando chegou Raquel com o rebanho do seu pai, porque era pastora.
10 Sɨmɨ bɨ Yakóbo lurúndiki Rayéle nyị́ nokoné Labána kɨ́ ógụ kɨ́ kábịṛị́kị eyé e ní, zɨ́a ndéréne gbụ́ṛụ́gbụóyó tutú gɨ tara ꞌdawú ꞌdáꞌba, do íngi iní íꞌbí a zɨ́ kábịṛị́kị ꞌbɨ nokoné e éwé a.
10 Logo que Jacó viu Raquel, filha de Labão, irmão de sua mãe, aproximou-se, rolou a pedra de cima da boca do poço e deu de beber às ovelhas de Labão.
11 Zɨ́a útúne fáka Rayéle, zɨ́a tónóne íni ini roa.
11 Depois beijou Raquel e pôs-se a chorar.
12 Zɨ́a úku ledre zɨ́ Rayéle kɨ́dí, née nɨ owụ́ ꞌbɨ lémị Labána bɨ kɨ́ ịrịné Rebéka ní. Née ní geré zɨ́ Rayéle ngásáne ndéré úku ledre a zɨ́ ꞌbụné.
12 Contou-lhe que era parente de seu pai e filho de Rebeca; e ela correu a anunciar isto ao seu pai.
13 Sɨmɨ bɨ Labána uwú ledre Yakóbo nɨ owụ́ ꞌbɨ lémịné ní, geré zɨ́a ị́nyịné ndéréne ꞌdíꞌbi wo do mɨsiꞌdi. Zɨ́ Labána fáka wo íꞌbí mandá zɨ́a kɨ́ ꞌbúne, do ꞌdíꞌbiógụ wo ꞌbe. Zɨ́ Yakóbo lị́kpị́ ledre ga bɨ mengịnɨ́ royé ní mbá zɨ́ Labána.
13 Tendo Labão ouvido falar de Jacó, filho de sua irmã, correu-lhe ao encontro, abraçou-o, beijou-o e o conduziu à sua casa. Jacó contou-lhe tudo o que se tinha passado,
14 Zɨ́ Labána uku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Áyí née mbigí a ꞌbɨ amá, lémịmá ndiki yị́ị ne.” Zɨ́ Yakóbo ndị́sịné ore éfé kị́éꞌdo.
14 e Labão disse-lhe: "Sim, tu és de meus ossos e de minha carne." Jacó ficou em casa dele um mês inteiro.
15 Zɨ́ Labána úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Abú áyí mbigí a ꞌbɨ amá, lémịmá ndiki yị́ị ne yá, útúásá ndị́sị méngị moko zɨ́ma lá gbékpị́ a wá, máídí íꞌbí zɨ́yị ndu?”
15 E Labão disse-lhe: "Acaso, porque és meu parente, servir-me-ás de. raça? Dize-me que salário queres."
16 Labána nɨ kɨ́ nyị́ne e gbre, ịrị nyị́a bɨ mongụ́ ní nɨ Léya, wo bɨ owụ́ ní ịrịa ꞌbɨ ené Rayéle.
16 Ora, Labão tinha duas filhas: a mais velha chamava-se Lia, e a mais nova Raquel.
17 Komo Léya ndaá bɨlámáne wá, zɨ́ Rayéle ídíne owụ́kára bɨ kɨ́ lámá roné kɨ́ngaya do komo ꞌyị e ní.
17 Lia tinha os olhos embaciados, e Raquel era bela de talhe e rosto.
18 ꞌBú Rayéle nɨ kóo do Yakóbo kɨ́ngaya, zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ Labána kɨ́dí, “Mááyí méngị moko zɨ́yị kɨ́ sɨmɨbi ịnyị doa gbre gɨ ro zɨ́yị íꞌbí nyị́yị bɨ Rayéle ní zɨ́ma káa do kára.”
18 Jacó, que amava Raquel, disse a Labão: "Eu te servirei sete anos por Raquel tua filha mais nova."
19 Zɨ́ Labána úkulúgu ledre kɨ́dí, “Nɨ bɨlámáne zɨ́ma íꞌbí wo zɨ́yị gɨ zɨ́ wo bɨ mááyí íꞌbí a zɨ́ ꞌyị lóṇgó ní. Ndị́sị mu ona méngị moko zɨ́ma”
19 "E melhor, respondeu Labão, dá-la a ti que a outro: fica comigo."
20 Nda née ní zɨ́ Yakóbo méngị moko kɨ́ sɨmɨbi ịnyị doa gbre gɨ ro Rayéle. Sị́lị́ née kóo zɨ́ Yakóbo lá káa zɨ́ owụ́ sị́lị́ cúkuꞌdée ní gɨ zɨ́a ꞌbú Rayéle ofụ kóo doa go.
20 Assim, Jacó serviu por Raquel sete anos, que lhe pareceram dias, tão grande era o amor que lhe tinha.
21 Gɨ ore zɨ́ Yakóbo úku ledre zɨ́ Labána kɨ́dí, “Íꞌbí meꞌbemá mu zɨ́ma. Sɨmɨbi kóo óto zɨ́ma ní utúasá go, máíli go zɨ́a ógụné ꞌbe.”
21 Disse, pois, a Labão: "Dá-me minha mulher, porque está completo o meu tempo e quero desposá-la."
22 Née ní zɨ́ Labána méngị mongụ́ ayímbi, zɨ́a ndóloyóko ꞌyị e gɨ roa.
22 Labão reuniu. todos os habitantes do lugar e deu um banquete.
23 Tɨ́ lá sɨmɨ ndụlụ máa bɨ kóo née ní, zɨ́ Labána ꞌdíꞌbi yị́ ené nyị́ne bɨ Léya ní íꞌbí a zɨ́ Yakóbo, zɨ́ Yakóbo go ówo wo káa do kára.
23 Mas, à noite, conduziu, Lia a Jacó, que se uniu com ela.
24 Zɨ́ Labána ꞌdíꞌbi ngúru owụ́kára ꞌyị ꞌbɨ moko ené kɨ́ ịrịné Zílifa íꞌbí a zɨ́ Léya káa do ꞌyị ꞌbɨ moko zɨ́a.
24 E deu à sua filha Lia, sua escrava Zelfa.
25 Sɨmɨ bɨ bi ará nda go ní, Yakóbo nɨ lúrú bi káa ní, nda yị́ ené go Léya. Zɨ́a ị́nyịné ndéréne úku ledre zɨ́ Labána kɨ́dí, “Méngị nda máa kenée gɨ zɨ́ ꞌdi? Ndaá ꞌbɨ ené bɨ máméngị moko zɨ́yị gɨ ro Rayéle ní wá? Lóndo nda máa gɨ zɨ́ ꞌdi?”
25 Pela manhã, viu Jacó que tinha ficado com Lia. E disse a Labão: "Que me fizeste? Não foi por Raquel que te servi? Por que me enganaste?"
26 Zɨ́ Labána úkulúgu ledre kɨ́dí, “Kacɨ́ ondụ́ ꞌbɨ káṇgá ezé ba ona, ofụ́nɨ́ eyé nyị́ ꞌyị bɨ owụ́ ní ꞌdáꞌdá gɨ zɨ́ mongụ́ wá.
26 "Aqui, respondeu Labão, não é costume casar a mais nova antes da mais velha.
27 Mengịonzózé aka ayímbi ꞌbɨ ófụ́ ro máa wo ba mu kí, azé nda fú íꞌbí Rayéle zɨ́yị. Zɨ́yị méngị kpá moko zɨ́ma gɨ roa kɨ́ sɨmɨbi ịnyị doa gbre.”
27 Acaba a semana com esta, e depois te darei também sua irmã, na condição que me sirvas ainda sete anos."
28 Zɨ́ Yakóbo go ṇgúṇgu a. Zɨ́a méngịónzó sị́lị́ ịnyị doa gbre bɨ ꞌbɨ ayímbi ꞌbɨ ófụ́ ro ꞌbɨ Léya ní. Zɨ́ Labána ꞌdíꞌbi nyị́ne bɨ Rayéle ní kpá íꞌbí wo zɨ́ Yakóbo káa do kára.
28 Assim fez Jacó: acabou a semana com Lia, e depois lhe deu Labão por mulher sua filha Raquel,
29 Zɨ́ Labána ꞌdíꞌbi ngúru owụ́kára ꞌyị ꞌbɨ moko ené kɨ́ bɨ ịrịné Bíla ní íꞌbí a zɨ́ Rayéle káa ꞌyị ꞌbɨ moko zɨ́a.
29 dando por serva a Raquel sua escrava Bala.
30 Zɨ́ Yakóbo kpá ówo Rayéle káa do kára, tɨ́ lá Yakóbo oto yị́ ené kóo ꞌbú Rayéle kɨ́ngaya rómo do Léya. Zɨ́a íꞌbí roné méngị moko zɨ́ Labána kɨ́ sɨmɨbi ịnyị doa gbre.
30 Jacó uniu-se também a Raquel, a quem amou mais do que a Lia. E serviu ainda por sete anos em casa de Labão.
31 Sɨmɨ bɨ Ngére Lomo lúrú kɨ́dí Yakóbo oto ené ꞌbú Léya kɨ́ngaya wá ní, zɨ́a óto wo ndíki owụ́ e. Zɨ́ Rayéle ídíáká ꞌbɨ ené goó mɨkoto.
31 O Senhor, vendo que Lia era desprezada, tornou-a fecunda enquanto Raquel permanecia estéril.
32 Zɨ́ Léya ídíne kɨ́ sɨmɨné zɨ́a áráne owụ́oꞌdo zɨ́a ị́fị́ ịrịa Rụ́bene. Zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Ledre mengị roné zɨ́ma kenée gɨ zɨ́a Ngére Lomo lurú lerị́ bɨ mááyí kɨ́e ní go. Bɨ ba ní, maꞌdíi oꞌdo ꞌbɨ amá nɨ go ógụ óto ꞌbúma.”
32 Lia concebeu e deu à luz um filho, ao qual chamou Rubem, "porque, dizia ela, o Senhor olhou minha aflição; agora meu marido me amará".
33 Zɨ́a kpá ídíne kɨ́ sɨmɨné, zɨ́a áráne kpá owụ́oꞌdo. Zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Ngére Lomo owo go kɨ́dí Yakóbo oto kóo ꞌbúma wá, gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́a go kpá íꞌbí ngíti owụ́oꞌdo zɨ́ma.” Née ní zɨ́a ị́fị́ ịrịa Simiyóna.
33 Concebeu de novo e deu à luz outro filho. "O Senhor, disse ela, vendo que era desdenhada, deu-me ainda este." E pôs-lhe o nome de Simeão.
34 Gɨ ore zɨ́a kpá ídíne kɨ́ sɨmɨné, zɨ́a áráne kpá owụ́oꞌdo. Zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Bɨ ba ní, oꞌdo ꞌbɨ amá nɨ ꞌdíꞌbingéṛị máa gɨ zɨ́a mándíki owụ́ yaꞌdá e zɨ́a go ꞌdényé ota.” Zɨ́a ị́fị́ ịrị owụ́ máa née Lévị.
34 Concebeu ainda e deu à luz mais um filho. "Desta vez, disse ela, meu marido se apegará a mim, porque já lhe dei à luz três filhos." Por isso deu-lhe o nome de Levi.
35 Zɨ́a kpá ndáꞌba ídíne kɨ́ ngíti sɨmɨné, zɨ́a áráne owụ́oꞌdo. Zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Bɨ ba ní, ili zɨ́ma íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Ngére Lomo.” Gɨ zɨ́ kéyị née ní zɨ́a ị́fị́ ịrị wo née Zụ́da. Zɨ́a tóroné dụụ́ do owụ́ ga gére née.
35 Concebeu ainda e deu à luz um filho. E disse: "Desta vez, louvarei ao Senhor." E chamou-o Judá. Depois cessou de ter filhos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 29, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.