Atos 9
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ACF
1 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, Sáwulo nɨ aka kóo fú lá mámada kɨ́ sɨmɨ késị́ kɨ́dí née nɨ úfu ꞌyị ga bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Ngére Yésụ ní. Zɨ́a ndéréne zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́,
1 E Saulo, respirando ainda ameaças e mortes contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote.
2 ndúꞌyú wo gɨ ro zɨ́a íꞌbí wáraga bɨ née nɨ ndéré kɨ́e do sị́lị́ne zɨ́ manda ꞌbɨ Yụ́da ga bɨ sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro ga bɨ sɨmɨ gara bɨ kɨ́ ịrịné Damásika ní, gɨ ro togụ́ née ogụ ndiki ꞌyị e go íri bɨ ndịsịnɨ́ lódụ́ kacɨ́ Mɨsiꞌdi ꞌbɨ Ngére ní, zɨ́ne ꞌdíꞌbi yée gɨrí yaꞌdá e kɨ́ kará e ógụ kɨ́ye ónzó yée sɨmɨ sị́gịnị sɨmɨ Yerụsaléma.
2 E pediu-lhe cartas para Damasco, para as sinagogas, a fim de que, se encontrasse alguns deste Caminho, quer homens quer mulheres, os conduzisse presos a Jerusalém.
3 Sɨmɨ bɨ Sáwulo nderéogụ nda go gbóo kɨ́ Damásika ní, ꞌdiya káa ní zɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ Lomo óṇgóne zɨ́a gɨ komo ere.
3 E, indo no caminho, aconteceu que, chegando perto de Damasco, subitamente o cercou um resplendor de luz do céu.
4 Zɨ́a útúne geré bi, zɨ́a úwú kúrú ꞌyị kɨ́ úku ledre kɨ́dí, “Sáwulo, Sáwulo, éyị́ bɨ ndị́sị ꞌdóꞌdo máa gɨ ro kenée ní ꞌdi?”
4 E, caindo em terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Zɨ́ Sáwulo ndúnduꞌyú kɨ́dí, “Née náambi Ngére?”
5 E ele disse: Quem és, Senhor? E disse o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. Duro é para ti recalcitrar contra os aguilhões.
6 Ị́nyịógụ mu zɨ́yị ndéréókpóyị sɨmɨ mongụ́ gara íri, áyí ówo ꞌyị íri nɨ ꞌdódo éyị́ bɨ áyí méngị a ní zɨ́yị.”
6 E ele, tremendo e atônito, disse: Senhor, que queres que eu faça? E disse-lhe o Senhor: Levanta-te, e entra na cidade, e lá te será dito o que te convém fazer.
7 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo ndịsịnɨ́ ndéré kɨ́ Sáwulo e ní tóroyé, ꞌyị úku ledre ndaá. Uwúnɨ́ tɨ́ kúrú ꞌyị go, tɨ́ lá lurúndikinɨ́ kụṛụꞌbụ ꞌyị maꞌdáa wá.
7 E os homens, que iam com ele, pararam espantados, ouvindo a voz, mas não vendo ninguém.
8 Sɨmɨ bɨ Sáwulo ịnyịogụ gɨ bi ní, nɨ líkpí komoné bɨ káa ní, mbụụ́ komoa lurú ené lolụ bi wá. Nda née ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo nɨyí kéye ní kókó wo goó mɨkókó ndéré kɨ́e sɨmɨ Damásika.
8 E Saulo levantou-se da terra, e, abrindo os olhos, não via a ninguém. E, guiando-o pela mão, o conduziram a Damasco.
9 Sáwulo lurú bi wá kɨ́ sị́lị́ ota, anu éyị́ wá, ewé gbawá iní.
9 E esteve três dias sem ver, e não comeu nem bebeu.
10 Ngíti oꞌdo nɨ kóo bo sɨmɨ Damásika nɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ịrịa Ananíya. Zɨ́ Ngére Yésụ ꞌdódo roné zɨ́a káa zɨ́ ndịsị ꞌdúꞌduru ní kɨ́dí, “Ananíya.”
10 E havia em Damasco um certo discípulo chamado Ananias; e disse-lhe o Senhor em visão: Ananias! E ele respondeu: Eis-me aqui, Senhor.
11 Zɨ́ Ngére úku ledre zɨ́ Ananíya kɨ́dí, “Ídí ndéré ꞌbe ꞌbɨ Yụ́da bɨ kacɨ́ mɨsiꞌdi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a mɨsiꞌdi bɨ Mbị́ ní, zɨ́yị ndúnduꞌyú gɨ ro oꞌdo bɨ ogụ gɨ sɨmɨ gara bɨ Tarasísi kɨ́ ịrịné Sáwulo ní. Nɨ go ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo.
11 E disse-lhe o Senhor: Levanta-te, e vai à rua chamada Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso chamado Saulo; pois eis que ele está orando;
12 Sɨmɨ ꞌduru máa bɨ kóo née ní, zɨ́a kóo lúrúndíki ngíti oꞌdo kɨ́ ịrịné Ananíya bɨ ogụ zɨ́a óto sị́lị́ne doa gɨ ro zɨ́ komo a óṇgóne ní.”
12 E numa visão ele viu que entrava um homem chamado Ananias, e punha sobre ele a mão, para que tornasse a ver.
13 Zɨ́ Ananíya úkulúgu ledre zɨ́ Ngére kɨ́dí, “Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ukunɨ́ ledre gɨ ro oꞌdo née go zɨ́ma kɨ́ bɨsinyí ledre ga bɨ ndịsị méngị yée kɨ́ ꞌyị eyị́ e sɨmɨ Yerụsaléma ní.
13 E respondeu Ananias: Senhor, a muitos ouvi acerca deste homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Ogụ sɨmɨ Damásika ona ba kɨ́ rokoꞌbụ gɨ zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní gɨ ro zɨ́ne ꞌdíꞌbi ꞌyị eyị́ ga bɨ ndịsịnɨ́ óto úndruyị́ ona ní.”
14 E aqui tem poder dos principais dos sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Zɨ́ Ngére úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ndéré mu. Gɨ zɨ́a mágélé wo go káa do ꞌyị ꞌbɨ moko amá bɨ nɨ ꞌdódo ledre gɨ romá zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndanɨ́ kúfú Yụ́da e wá ní kɨ́ mɨngburoko ngére eyé e nda kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Isɨréle e.
15 Disse-lhe, porém, o Senhor: Vai, porque este é para mim um vaso escolhido, para levar o meu nome diante dos gentios, e dos reis e dos filhos de Israel.
16 Mááyí ꞌdódo tụ́ꞌdụ́ ledre e zɨ́a, zɨ́a ndị́sịné ꞌdóꞌdóne sɨmɨ a sɨmɨ bɨ nɨ ndị́sị ꞌdódo ledre gɨ romá zɨ́ ꞌyị e ní.”
16 E eu lhe mostrarei quanto deve padecer pelo meu nome.
17 Zɨ́ Ananíya ị́nyịné ndéré ólụ́ne sɨmɨ ꞌdị́cị́ bɨ Sáwulo nɨ sɨmɨ a ní do óto sị́lị́ne do Sáwulo, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Sáwulo lúndu ꞌbɨ ené, Ngére Yésụ bɨ ꞌdodo roné zɨ́yị do mɨsiꞌdi sɨmɨ bɨ áyí ógụ yáa ní, kasa máa née zɨ́yị gɨ ro zɨ́ komoyị́ líkpílúgu roné zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo ógụ ndị́sịné sɨmɨyị́.”
17 E Ananias foi, e entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que te apareceu no caminho por onde vinhas, me enviou, para que tornes a ver e sejas cheio do Espírito Santo.
18 Née ní, geré zɨ́ éyị́ útúógụné gɨ komo Sáwulo sɨlekpe káa zɨ́ sókó kénzé ní, zɨ́ komoa líkpíne zɨ́a ndị́sịné lúrú bi. Zɨ́ Sáwulo ị́nyịógụné ꞌdága zɨ́ Ananíya bábátị́zị́ wo.
18 E logo lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e recuperou a vista; e, levantando-se, foi batizado.
19 Gɨ do kacɨ́ bɨ ánu éyị́ ní, zɨ́ rokoꞌbụa ndáꞌbaógụné roa.
19 E, tendo comido, ficou confortado. E esteve Saulo alguns dias com os discípulos que estavam em Damasco.
20 Zɨ́a ị́nyịné ndéréne sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro e tónó ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị e gɨ ro Yésụ kɨ́dí, Yésụ nɨ Owụ́ ꞌbɨ Lomo.
20 E logo nas sinagogas pregava a Cristo, que este é o Filho de Deus.
21 ꞌYị ga bɨ owonɨ́ Sáwulo kɨ́ úku ledre gɨ ro Ngére Yésụ ní, zɨ́ye ndị́sịyé ónzó komoyé kɨ́ngaya. Zɨ́ye ndị́sị úkulóꞌbó ledre dengbị́ye kɨ́dí, “També ba fú oꞌdo bɨ ndịsị úfu ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ óto úndru Yésụ sɨmɨ Yerụsaléma ꞌdáa ní? Ogụ ona ba kpá go gɨ ro ꞌdíꞌbi ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yésụ ní ndáꞌba kɨ́ye zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní?”
21 E todos os que o ouviam estavam atônitos, e diziam: Não é este o que em Jerusalém perseguia os que invocavam este nome, e para isso veio aqui, para os levar presos aos principais dos sacerdotes?
22 Tɨ́ lá zɨ́ ꞌdódo ledre ꞌbɨ Sáwulo ídí ené kɨ́ rokoꞌbụné kɨ́ngaya. Zɨ́ ledre bɨ ndịsị úku a ní ꞌdódo a kɨ́dí Yésụ nɨ Kɨ́résịto. Zɨ́a ꞌdíꞌbi do Yụ́da ga bɨ sɨmɨ Damásika ní mbá ledre bɨ zɨ́ye úkulúgu a zɨ́a kacɨ́ a ní ndaá.
22 Saulo, porém, se esforçava muito mais, e confundia os judeus que habitavam em Damasco, provando que aquele era o Cristo.
23 Nda gɨ do kacɨ́ tụ́ꞌdụ́ sị́lị́ e, zɨ́ ngíti géyị Yụ́da e kótrụ royé do bi kị́éꞌdo yéme ledre gɨ ro zɨ́ye úfuóyó wo ꞌdáꞌba.
23 E, tendo passado muitos dias, os judeus tomaram conselho entre si para o matar.
24 Tɨ́ lá uwú kóo ledre ga bɨ yemenɨ́ née go mbá. Zɨ́ye ndị́sịyé óndó wo tara mɨsiꞌdi ga bɨ ndịsịnɨ́ ólụ́ógụ gɨ sɨmɨ gara gɨ ore ní kɨ́ ndụlụ e kɨ́ kadra e mbá gɨ ro zɨ́ye úfu wo.
24 Mas as suas ciladas vieram ao conhecimento de Saulo; e como eles guardavam as portas, tanto de dia como de noite, para poderem tirar-lhe a vida,
25 Tɨ́ lá zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Sáwulo ódó káꞌdá ro mongụ́ mbụ́ra do ị́mbị́óto wo kɨ́e kɨ́ ndụlụ gɨ do bifúó gɨ dogboṛụ gara bɨ oꞌbónɨ́ wo gbaá dongá Damásika ní.Ịmbị́ogụnɨ́ Sáwulo gɨ do bifúó kɨ́ mbụ́ra sága|src="CN01937B.TIF" size="col" loc="9:25" copy="Cook" ref="9:25"
25 Tomando-o de noite os discípulos o desceram, dentro de um cesto, pelo muro.
26 Sɨmɨ bɨ Sáwulo ogụ sɨmɨ Yerụsaléma ní, zɨ́a áyíne gɨ ro zɨ́ye ídíye ndro kɨ́ ꞌyị ga bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ní, tɨ́ lá ngịrịa ndịsị yị́ ené kóo méngị yée mɨméngị kɨ́ ṇgúṇgu a bɨ yaá nɨ go mbigí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ní.
26 E, quando Saulo chegou a Jerusalém, procurava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não crendo que fosse discípulo.
27 Zɨ́ Baranába ógụné ꞌdíꞌbi Sáwulo ndéré úku ledre gɨ roa zɨ́ ꞌyịmɨkása e. Zɨ́a lị́kpị́ yéme ledre bɨ kóo Ngére Yésụ ꞌdodo roné zɨ́ Sáwulo do mɨsiꞌdi Damásika, kɨ́ ledre ga bɨ Ngéré uku zɨ́a ní. Zɨ́a kpá lị́kpị́ ledre bɨ ngịrị olụ́ ro Sáwulo kɨ́ ꞌdodo ledre zɨ́ ꞌyị e gɨ ro ledre Yésụ sɨmɨ Damásika wá ní.
27 Então Barnabé, tomando-o consigo, o trouxe aos apóstolos, e lhes contou como no caminho ele vira ao Senhor e lhe falara, e como em Damasco falara ousadamente no nome de Jesus.
28 Née ní zɨ́ Sáwulo e nda go kótrụ royé ndro kɨ́ ꞌyịmɨkása e do gámáye sɨmɨ Yerụsaléma mbá ndị́sị úku ledre gɨ ro Ngére Yésụ ngịrị ndaá lolụ royé wá.
28 E andava com eles em Jerusalém, entrando e saindo,
29 Zɨ́a kpá ítí kangú kɨ́ úku ledre zɨ́ Yụ́da ga bɨ ndịsịnɨ́ ódro tara Gịrị́gị ní, tɨ́ lá ayínɨ́ go gɨ ro úfu wo.
29 E falava ousadamente no nome do Senhor Jesus. Falava e disputava também contra os gregos, mas eles procuravam matá-lo.
30 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ uwúnɨ́ ledre ba ní, zɨ́ye ꞌdị́yịóto Sáwulo sɨmɨ gara bɨ Kayisaríya ní, do ótoómo wo zɨ́a ndéréókpóne sɨmɨ Tarasísi.
30 Sabendo-o, porém, os irmãos, o acompanharam até Cesaréia, e o enviaram a Tarso.
31 Née go sịndị́ kadra bɨ zɨ́ ꞌyị ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Yésụ ga bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya, Galiláya, Samáriya ní ꞌdówụ́royé zɨ́ mɨndị́sịyé ídíne bɨlámáne ní. Kɨ́ sáká éyị́ gɨ zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo zɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní éyeyé do ídíye kɨ́ rokoꞌbụyé, káa zɨ́ bɨ ndị́sị eyé nɨ nda go fú lá óto úndru Ngére Yésụ ní.
31 Assim, pois, as igrejas em toda a Judéia, e Galiléia e Samaria tinham paz, e eram edificadas; e se multiplicavam, andando no temor do Senhor e consolação do Espírito Santo.
32 Káa zɨ́ bɨ Pétero gamá go do bi e mbá ní, sɨmɨ ngíti sị́lị́ zɨ́a ị́nyịné ndéréne lúrú ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ga bɨ sɨmɨ gara bɨ kɨ́ ịrịné Lị́da ní.
32 E aconteceu que, passando Pedro por toda a parte, veio também aos santos que habitavam em Lida.
33 Sɨmɨ Lị́da íri, zɨ́a ógụndíki oꞌdo kɨ́ ịrịné Enási, nɨ mɨgịgị́ṛị́ mengị go sɨmɨbi ịnyị doa ota ịnyị gɨ do ṛangba wá.
33 E achou ali certo homem, chamado Enéias, jazendo numa cama havia oito anos, o qual era paralítico.
34 Zɨ́ Pétero ndólo wo kɨ́dí, “Enási, Kɨ́résịto Yésụ yomo yị́ị go. Ị́nyịógụ mu ꞌdága yéme bi ꞌdúꞌdu eyị́.” Geré zɨ́ Enási ị́nyịógụné ꞌdága.
34 E disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te dá saúde; levanta-te e faze a tua cama. E logo se levantou.
35 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndị́sị sɨmɨ Lị́da kɨ́ Sárona ní mbá lúrú wo, zɨ́ye ṇgúṇgu ledre Ngére Yésụ.
35 E viram-no todos os que habitavam em Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Kára nɨ kóo bo kɨ́ ịrịné Tabíta ndịsị ndị́sị sɨmɨ gara bɨ kɨ́ ịrịné Zópa ní nɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ. (Ịrịa bɨ kɨ́ tara Gịrị́gị ní nɨ Dóroka, ini ledre bɨ gɨ sɨmɨ a ní nɨ nyazu.) Dóroka iꞌbí sịndị́ kadra ené mbá ndị́sị méngị bɨlámá ledre kɨ́ ndị́sị sáká ꞌyị lerị́ e.
36 E havia em Jope uma discípula chamada Tabita, que traduzido se diz Dorcas. Esta estava cheia de boas obras e esmolas que fazia.
37 Sɨmɨ sịndị́ kadra née ní zɨ́ ndíyá ꞌdíꞌbi Dóroka zɨ́a úyuné. Do yéme umbua óto a sɨmɨ ꞌdị́cị́ bɨ oꞌbóṛongónɨ́ do ezené ꞌdága ní.
37 E aconteceu naqueles dias que, enfermando ela, morreu; e, tendo-a lavado, a depositaram num quarto alto.
38 Do ngará Zópa akpa ené kóo kɨ́ Lị́da wá. Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ga bɨ sɨmɨ Zópa uwúnɨ́ ya Pétero nɨ bo sɨmɨ Lị́da ní, zɨ́ye kása yaꞌdá e gbre kɨ́ sanda zɨ́a kɨ́dí, “Áko mongụ́ ꞌyị, nderézé aka mu ꞌdiya kése sɨmɨ Zópa.”
38 E, como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, lhe mandaram dois homens, rogando-lhe que não se demorasse em vir ter com eles.
39 Née ní zɨ́ Pétero geré ị́nyịné zɨ́ye ndéréye. Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ íri ní, do ꞌdíꞌbi wo ndéré kɨ́e sɨmɨ ꞌdị́cị́ bɨ oꞌbóṛongónɨ́ do ezené kɨ́ꞌdí bi bɨ kará umbu e toro ꞌdikínɨ́ wo gbaá ndị́sị íni ini kɨ́ ndị́sị ꞌdódo bongó ga bɨ mɨị́cị́ yée kɨ́ mbílí bongó ga bɨ iꞌbí yée zɨ́ ꞌyị e sɨmɨ bɨ Dóroka nɨ aka trịdrị ní.
39 E, levantando-se Pedro, foi com eles; e quando chegou o levaram ao quarto alto, e todas as viúvas o rodearam, chorando e mostrando as túnicas e roupas que Dorcas fizera quando estava com elas.
40 Zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́ye yaá idínɨ́ aka ólụ́ógụ sága, zɨ́a útúne gbrị do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne ótụ́ doné íni ini zɨ́ Lomo. Nda gɨ ore zɨ́a sị́kpị doné lúrú umbu zɨ́a ndólo wo kɨ́dí, “Tabíta, ị́nyịógụ mu ꞌdága.” Zɨ́ Tabíta líkpí komoné, sɨmɨ bɨ onzó komoné gbó ro Pétero ní, zɨ́a ị́nyịógụné ndị́sịné ꞌdága.
40 Mas Pedro, fazendo sair a todos, pôs-se de joelhos e orou: e, voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te. E ela abriu os olhos, e, vendo a Pedro, assentou-se.
41 Nda née ní, zɨ́ Pétero ꞌdíꞌbi sị́lị́a, zɨ́a lála sị́kpị wo ꞌdága. Zɨ́ Pétero nda ndólolúgu ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní kɨ́ kará umbu ga gére mbá ꞌdị́cị́ íri, zɨ́a íꞌbí wo zɨ́ye go trịdrị.
41 E ele, dando-lhe a mão, a levantou e, chamando os santos e as viúvas, apresentou-lha viva.
42 Zɨ́ phanda ledre bɨ mengị roné ore née ndéréne mɨndéré sɨmɨ Zópa za mbá. Gɨ zɨ́ kéyị née ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ṇgúṇgu ledre Ngére Yésụ.
42 E foi isto notório por toda a Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Gɨ do kacɨ́ née ní, zɨ́ Pétero ndị́sịné sɨmɨ Zópa kɨ́ tụ́ꞌdụ́ sị́lị́ e ꞌbe ꞌbɨ ngíti oꞌdo kɨ́ ịrịné Simúna nɨ ꞌyị yéme éyị́ e gɨ sɨmɨ saná.
43 E ficou muitos dias em Jope, com um certo Simão curtidor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.