Atos 16

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Zɨ́ Páwulo e kɨ́ Síla ndéréye sɨmɨ gara ga bɨ Dérebe kɨ́ Lísitra ní, kɨ́ꞌdí bɨ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ bɨ kɨ́ ịrịné Timatíyo ndịsị ndị́sị ní. Mbágáa nɨ kóo Yụ́da bɨ ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Yésụ go ní, tɨ́ lá ꞌbụ a nɨ kóo ꞌbɨ ené Gịrị́gị.
1 Paulo chegou às cidades de Derbe e Listra. Em Listra morava um cristão chamado Timóteo. A mãe dele, uma cristã, era da raça dos judeus, mas o pai dele não era judeu.
2 ꞌYị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ga bɨ sɨmɨ gara ga bɨ Lísitra kɨ́ Ikonị́yomo lịkpị́nɨ́ mbá bɨlámá ledre gɨ ro Timatíyo.
2 Todos os irmãos que moravam em Listra e Icônio falavam bem de Timóteo.
3 Páwulo ili kóo ꞌdíꞌbiútú Timatíyo kpa zɨ́ye ndéréye kéye, née ní zɨ́a óto Timatíyo zɨ́a útúne ngbuṛu, gɨ zɨ́a Yụ́da ga bɨ kóo do bi bɨ ndịsị ndị́sị doa ní owonɨ́ mbá bú kɨ́dí ꞌbụ Timatíyo nɨ Gịrị́gị.
3 Paulo quis levá-lo consigo e por isso o circuncidou , pois todos os judeus que moravam naqueles lugares sabiam que o pai de Timóteo não era judeu.
4 Káa zɨ́ bɨ Páwulo e nɨyí ndị́sị kɨ́ gámá kacɨ́ gara ga gére ní, zɨ́ye ndị́sịyé ꞌdódo lorụ bɨ kóo ꞌyịmɨkása e kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ sɨmɨ Yerụsaléma ekénɨ́ gɨ ro zɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní zɨ́ye ndị́sịyé lódụ́ a.
4 Nas cidades por onde passavam, eles diziam aos cristãos quais as decisões que tinham sido tomadas pelos apóstolos e pelos presbíteros da igreja de Jerusalém e aconselhavam que eles obedecessem a essas decisões.
5 Bɨ kenée ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní tóroyé ngbúó sɨmɨ ṇgúṇgu ledre eyé. Zɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo ndị́sị ngbóróne ꞌdáꞌdá kacɨ́ kadra mbá.
5 Assim as igrejas ficavam mais fortes na fé, e o número de cristãos aumentava cada dia mais.
6 Zɨ́ Páwulo e kɨ́ lafúne ndéréye kɨ́ gámáónzó bi e sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Pharagáyi kɨ́ Galatíya mbá, gɨ zɨ́a ꞌDówụ́ Lomo ili ené kóo zɨ́ye úku kúrú Lomo zɨ́ ꞌyị e sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Ásiya wá.
6 Como o Espírito Santo não deixou que anunciassem a palavra na província da Ásia, eles atravessaram a região da Frígia-Galácia.
7 Sɨmɨ bɨ nderéogụnɨ́ do mama bɨ dongará káṇgá ga bɨ Mayásiya kɨ́ Beteníya ní, zɨ́ye áyíye go gɨ ro ndéréye sɨmɨ Beteníya, tɨ́ lá ꞌDówụ́ Yésụ ṇguṇgu ené kóo zɨ́ye ndéréye íri kpá wá.
7 Quando chegaram perto do distrito da Mísia, tentaram ir para a província da Bitínia, mas o Espírito de Jesus não deixou.
8 Bɨ kenée ní, zɨ́ye ꞌdécị bi gɨ dongá Mayásiya zɨ́ye ndéréókpóye sɨmɨ gara bɨ Tóra ní.
8 Então atravessaram a Mísia e chegaram à cidade de Trôade.
9 Kɨ́ ndụlụ a née ní, zɨ́ Lomo ꞌdódo roné sɨmɨ ꞌduru zɨ́ Páwulo, zɨ́a lúrúndíki lị́lị oꞌdo gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Mekedonị́ya ní kɨ́ ndéndị́ roné zɨ́a kɨ́dí, “Ógụ mu sáká zée ꞌyị ꞌbɨ Mekedonị́ya.”
9 Naquela noite Paulo teve uma visão. Ele viu um homem da província da Macedônia, que estava de pé e lhe pedia: “Venha para a Macedônia e nos ajude!”
10 Kpá lá gɨ do kacɨ́ bɨ Lomo ꞌdodo lị́lị oꞌdo née zɨ́ Páwulo ní, geré zɨ́ze ị́nyịzé ndéréze sɨmɨ Mekedonị́ya, gɨ zɨ́a ṇguṇguzé go kɨ́dí Lomo ndolo zée go ndéré ꞌdódo bɨlámá ledre ꞌbɨ Yésụ zɨ́ ꞌyị ga bɨ íri ní.
10 Logo depois dessa visão, nós resolvemos partir logo para a Macedônia, pois estávamos certos de que Deus nos havia chamado para anunciar o evangelho ao povo dali.
11 Zɨ́ze ꞌdógụ bi gɨ sɨmɨ Tóra kɨ́ kuṛúngba mbị́ geré sɨmɨ cúkú bɨ kɨ́ ịrịné Samoturési. Nda sɨmɨ bɨ bi aráloꞌbó roné ní, zɨ́ze ndéréógụzé sɨmɨ gara bɨ Nipólisi ní.
11 Nós embarcamos em Trôade e fomos diretamente para a ilha de Samotrácia. No dia seguinte chegamos ao porto de Neápolis.
12 Gɨ ore zɨ́ze ndéréze sɨmɨ gara bɨ Phị́lị́poyị, bɨ nɨ ne mongụ́ gara sɨmɨ Mekedonị́ya bɨ kóo tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ꞌbɨ Róma e omụ́ogụnɨ́ ndị́sị sɨmɨ a ní. Zɨ́ze ndị́sịzé ore ca.
12 Dali fomos a Filipos, que é uma cidade do primeiro distrito da província da Macedônia e também colônia romana, onde ficamos vários dias.
13 Sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro, zɨ́ze ólụ́ógụzé gɨ sɨmɨ mongụ́ gara gɨ ore ndéréze kóꞌdụ́ ngbuṛu, kɨ́ꞌdí bɨ somụ́zé ꞌbɨ ezé ya ꞌyị e kotrụnɨ́ royé go íri íni ini zɨ́ Lomo ní. Zɨ́ze ndị́sịzé ódrozé zɨ́ kará ga bɨ kóo kotrụnɨ́ royé íri ní.
13 No sábado saímos da cidade e fomos para a beira do rio, pois pensávamos que ali devia haver um lugar de oração para os judeus. Sentamos e começamos a conversar com as mulheres que estavam reunidas lá.
14 Ngúru ꞌyị gɨ dongaráye bɨ uwú ledre ezé ní, nɨ kára kɨ́ ịrịné Lụ́dịya ꞌyị ꞌbɨ gara bɨ kɨ́ ịrịné Tayatíra, moko ené ndịsị úgúóyó mɨgbagbawu bongó e. Nɨ kóo kára bɨ ndịsị óto úndru Lomo ní. Zɨ́ Ngére Yésụ líkpí sómụ́ ledre ené zɨ́a ndị́sịné índi mbílíne úwú ledre bɨ Páwulo ndịsị úku a ní.
14 Uma daquelas mulheres que estavam nos ouvindo era Lídia, uma vendedora de púrpura , da cidade de Tiatira. Ela adorava a Deus, e o Senhor abriu a mente dela para que compreendesse o que Paulo dizia.
15 Sɨmɨ bɨ babatịzị́nɨ́ wo kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ ené e ní, zɨ́a ndólo zée ꞌbe ꞌbɨ ené. Zɨ́ Lụ́dịya úku ledre kɨ́dí, “Togụ́ mɨútúásá go komosé káa do ꞌyị bɨ ṇguṇgu ledre Ngére Yésụ go ní yá, ógụsé mu zɨ́se ndị́sịsé ꞌbe ꞌbɨ amá ona.” Ledre ga bɨ uku yée ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi dozé zɨ́ze ndéré ndị́sịzé zɨ́a ꞌbe.
15 Ela e as pessoas da sua casa foram batizadas. Depois Lídia nos convidou, dizendo: — Venham ficar na minha casa, se é que vocês acham que, de fato, eu creio no Senhor. Assim ela nos convenceu a ficar na casa dela.
16 Kadra kị́éꞌdo, sɨmɨ bɨ azé mɨndéréze do bi bɨ ndịsịnɨ́ íni ini doa zɨ́ Lomo ní, zɨ́ze ndíkíze kɨ́ owụ́kára nɨ kóo owụ́kụlụ́ kɨ́ bɨcayi lomo sɨmɨné bɨ ndịsị óto wo zɨ́a ndị́sịné úkuógụ ledre bɨ gú karanée nɨ méngị roné ní. ꞌDiꞌbiogụ tụ́ꞌdụ́ késị́ zɨ́ mongụ́ ꞌyị ené gɨ do ledre ga bɨ ndịsị úku ꞌdódo yée ní.
16 Certo dia, quando estávamos indo para o lugar de oração, veio ao nosso encontro uma escrava. Essa moça estava dominada por um espírito mau que adivinhava o futuro, e os seus donos ganhavam muito dinheiro com as adivinhações que ela fazia.
17 Zɨ́ owụ́kára née tónóne lódụ́ zée kɨ́ Páwulo e, zɨ́a ndị́sịné gbúrógbóne kɨ́dí, “Yaꞌdá ga ba ndịsịnɨ́ méngị moko ꞌbɨ mbigí Lomo bɨ kɨ́ rokoꞌbụné ní. Ndịsịnɨ́ úku ꞌdódo zɨ́se née mɨsiꞌdi bɨ ásé ómo doa ní.”
17 A moça começou a nos seguir, gritando assim: — Estes homens são
18 Zɨ́a ndị́sịné fú lá úku ledre née kenée kɨ́ tụ́ꞌdụ́ sị́lị́ e. Odụ a, zɨ́ Páwulo ꞌdóꞌdóne gɨ zɨ́ ledre née, zɨ́a óyó roné úku ledre zɨ́ bɨcayi lomo bɨ sɨmɨ owụ́kára née kɨ́dí, “Kɨ́ ịrị Kɨ́résịto Yésụ, ídí mu ólụ́ógụ gɨ sɨmɨa ꞌdáꞌba.” Zɨ́ bɨcayi lomo bɨ kóo sɨmɨ owụ́kára née ní geré ólụ́ógụné ꞌdáꞌba.
18 Ela fez isso muitos dias. Por fim Paulo se aborreceu, virou-se para ela e ordenou ao espírito: — Pelo poder do nome de Jesus Cristo, eu mando que você saia desta moça! E, no mesmo instante, o espírito saiu.
19 Sɨmɨ bɨ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ owụ́kára née owonɨ́ yaá mɨsiꞌdi ꞌbɨ ówo késị́ eyé sinyí go ní, zɨ́ye ꞌdíꞌbi Páwulo e kɨ́ Síla lála yée ndéré kɨ́ye kóꞌdụ́ mɨngburoko ꞌyị e do bi bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ kótrụ royé doa ní.
19 Quando os donos da moça viram que não iam poder mais ganhar dinheiro com as adivinhações dela, agarraram Paulo e Silas e os arrastaram até a praça pública, diante das autoridades.
20 Zɨ́ye ógụyé kɨ́ye kóꞌdụ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌyị lúrú bi sɨmɨ ledre e ní. Zɨ́ye úku ledre gɨ royé kɨ́dí, “Yaꞌdá ga ba nɨyí Yụ́da e, nɨyí go ndị́sị óto tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e zɨ́ye méngị bɨsinyí ledre zɨ́ze sɨmɨ mongụ́ gara ona.
20 Eles os apresentaram a essas autoridades romanas e disseram: — Estes homens são judeus e estão provocando desordem na nossa cidade.
21 Ndị́sịnɨ́ ꞌdódo ondụ́ kɨ́ lorụ bɨ nderé ené kɨ́ lorụ ezé ꞌbɨ Róma wá ní gɨ ro zɨ́ze ṇgúṇgu a zɨ́ze ndị́sịzé lódụ́ a.”
21 Estão ensinando costumes que são contra a nossa lei . Nós, que somos romanos, não podemos aceitar esses costumes.
22 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ólụ́ye sɨmɨ ledre née ị́cị́ okó ro Páwulo e kɨ́ Síla. Nda née ní, zɨ́ mɨngburoko ꞌyị lúrú bi sɨmɨ ledre ga bɨ ore ní úku ledre do lófo bongó gɨ ro Páwulo e kɨ́ Síla do ócó yée.
22 Aí uma multidão se ajuntou para atacar Paulo e Silas. As autoridades mandaram que tirassem as roupas deles e os surrassem com varas.
23 Gɨ do kacɨ́ mongụ́ ócó bɨ ocó sinyinɨ́ Páwulo e kɨ́ Síla kɨ́e ní, do ónzó yée kpá drú sɨmɨ sị́gịnị. Zɨ́ye úku ledre zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị ore ní kɨ́dí, idí ꞌdụ́tụ mbotụ kacɨ́ye bɨlámáne.
23 Depois de baterem muito neles, as autoridades jogaram os dois na cadeia e deram ordem ao carcereiro para guardá-los com toda a segurança.
24 Sɨmɨ bɨ ukunɨ́ ledre zɨ́a kenée ní, zɨ́ ꞌyị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị née ónzó yée sɨmɨ sị́gịnị do ódóngéṛị sịndị́ye ro ngbuṛu kágá bɨ ṛịị́ yana ꞌdị́cị́ íri ní. Páwulo∼e kɨ́ Síla sɨmɨ sị́gịnị|src="CN01988B.TIF" size="span" loc="16:24" copy="Cook" ref="16:16-24"
24 Depois de receber essa ordem, o carcereiro os jogou numa cela que ficava no fundo da cadeia e prendeu os pés deles entre dois blocos de madeira.
25 Nda go gbóo kɨ́ yana ndụlụ, sɨmɨ bɨ Páwulo e kɨ́ Síla nɨyí ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ ndị́sị kófó ịrịa ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo mɨꞌdíꞌbiyé sɨmɨ sị́gịnị ore ní ndị́sịyé índi mbílíyé zɨ́ye.
25 Mais ou menos à meia-noite, Paulo e Silas estavam orando e cantando hinos a Deus, e os outros presos escutavam.
26 ꞌDiya káa ní, zɨ́ mongụ́ bɨsinyí kịꞌdị káṇgá kị́zị ꞌdị́cị́ sị́gịnị kú gɨ sɨmɨ káṇgá. Geré zɨ́ mbotụ e líkpíye mbá, zɨ́ káꞌdá késị́ ga bɨ odóngeṛịnɨ́ ꞌyị ga bɨ nɨyí mɨꞌdíꞌbiyé sɨmɨ sị́gịnị ore ní ꞌdécịyé mbá.
26 De repente, o chão tremeu tanto, que abalou os alicerces da cadeia. Naquele instante todas as portas se abriram, e as correntes que prendiam os presos se arrebentaram.
27 Zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị ní úrúne gɨ sɨmɨ ꞌbí. Sɨmɨ bɨ lurúndiki mbotụ sị́gịnị nɨyí go mbá fúó ní, zɨ́a lálaógụ mongụ́ maku ené áyí ne go gɨ ro úfu roné kɨ́e gɨ zɨ́a somụ́ ꞌbɨ ené ya ꞌyị ga bɨ sɨmɨ sị́gịnị ore ní ngasá okponɨ́ yị́ eyé go.
27 Aí o carcereiro acordou. Quando viu que os portões da cadeia estavam abertos, pensou que os prisioneiros tinham fugido. Então puxou a espada e ia se matar,
28 Tɨ́ lá zɨ́ Páwulo gbúrógbóne zɨ́a kɨ́dí, “Ndá úfu royị́ wá. Azé yị́ ezé za mbá bo.”
28 mas Paulo gritou bem alto: — Não faça isso! Todos nós estamos aqui!
29 Zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị ní ndólo ꞌyị kɨ́ phoꞌdụ, zɨ́a gbúgbu ólụ́ne ꞌdị́cị́ do útúne kóꞌdụ́ Páwulo e kɨ́ Síla ndị́sị lángbané.
29 Aí o carcereiro pediu que lhe trouxessem uma luz, entrou depressa na cela e se ajoelhou, tremendo, aos pés de Paulo e Silas.
30 Nda née ní, zɨ́a ꞌdíꞌbiógụ Páwulo e kɨ́ Síla sága do ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Mɨngburoko ꞌyị e, mááyí méngị káa be ꞌdi zɨ́ma ómomá?”
30 Depois levou os dois para fora e perguntou: — Senhores, o que devo fazer para ser salvo?
31 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ídí ṇgúṇgu ledre Ngére Yésụ zɨ́yị ómoyị́, yị́ị kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ eyị́ e mbá.”
31 Eles responderam: — Creia no Senhor Jesus e você será salvo — você e as pessoas da sua casa.
32 Nda née ní zɨ́ye úku kúrú Ngére Yésụ zɨ́a kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ꞌbe ꞌbɨ ené ní mbá.
32 Então eles anunciaram a palavra do Senhor ao carcereiro e a todas as pessoas da casa dele.
33 Kpá tɨ́ geré kɨ́ ndụlụ a née ní, zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị ní ꞌdíꞌbi yée ndéré ráya komo uṇgúye. Gɨ ore, zɨ́ye bábátị́zị́ wo kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ ené e mbá.
33 Naquela mesma hora da noite, o carcereiro começou a cuidar deles, lavando os ferimentos da surra que haviam levado. Logo depois ele e todas as pessoas da sua casa foram batizados.
34 Nda née ní zɨ́a ꞌdíꞌbi Páwulo e kɨ́ Síla ndéré kɨ́ye gị ꞌbe ꞌbɨ ené do íꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́ye ánu a. Zɨ́ oꞌdo née kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ ené ídíye mbá kɨ́ rokinyi gɨ zɨ́a bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo go ní.
34 Em seguida ele levou Paulo e Silas para a sua casa e lhes deu comida. O carcereiro e as pessoas da sua casa ficaram cheios de alegria porque agora criam em Deus.
35 Sɨmɨ bi mɨárá a née ní, zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌyị lúrú bi sɨmɨ ledre e ní, kása mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ bolị́sị e zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị ní kɨ́dí, “Ótoómo yaꞌdá ga gére née mu zɨ́ye ndéréye.”
35 Quando amanheceu, as autoridades romanas mandaram alguns policiais com a seguinte ordem para o carcereiro: “Solte esses homens.”
36 Zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ sị́gịnị née úku ledre zɨ́ Páwulo kɨ́dí, “Mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌyị lúrú bi sɨmɨ ledre e ní ukunɨ́ go kɨ́dí sée kɨ́ Síla máídí mu íꞌdí sị́lị́ma gɨ rosé. Cakaba ní, útúásásé go ndéré esé. Ndérésé mu, Lomo idí kɨ́se.”
36 Então o carcereiro disse a Paulo: — As autoridades mandaram soltá-los. Podem ir embora em paz.
37 Tɨ́ lá zɨ́ Páwulo úku ledre zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ bolị́sị ga gére née kɨ́dí, “Ocónɨ́ zée dongará tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ꞌdáꞌdá zɨ́ye ꞌdécị ngbangazé, tɨ́ bɨ azé ꞌyị ꞌbɨ Róma e ní. Gɨ ore zɨ́ye kpá ónzó zée sɨmɨ sị́gịnị. Bɨ ba ní, ilinɨ́ go íꞌdí sị́lị́ye gɨ rozé lá wayí kenée. Ɨ́ꞌɨ, Mɨngburoko ꞌyị ga gére née idínɨ́ ógụ ꞌbúó ye íꞌdí sị́lị́ye gɨ rozé.”
37 Mas Paulo disse aos policiais: — Eu e Silas somos cidadãos romanos e, mesmo assim, sem termos sido julgados, fomos surrados em público. E depois nos jogaram na cadeia. E agora querem nos mandar embora assim em segredo? Isso não! Que as próprias autoridades romanas venham aqui e nos soltem!
38 Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ bolị́sị ga gére née ꞌdíꞌbi ledre née ndéré kɨ́e zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi sɨmɨ ledre e ní. Sɨmɨ bɨ uwúnɨ́ ya, Páwulo e kɨ́ Síla nɨyí ꞌyị ꞌbɨ Róma e ní, zɨ́ ngịrị útúne sɨmɨyé.
38 Os policiais foram contar às autoridades romanas o que Paulo tinha dito. Quando as autoridades souberam que Paulo e Silas eram cidadãos romanos, ficaram com medo
39 Nda gɨ ore zɨ́ye ị́nyịyé ndéréye ndéndị́ royé zɨ́ Páwulo e kɨ́ Síla, do ꞌdíꞌbiógụ yée gɨ sɨmɨ sị́gịnị. Zɨ́ye úku ledre zɨ́ Páwulo e kɨ́ Síla kɨ́dí idínɨ́ ólụ́ógụ gɨ sɨmɨ gara gɨ ore ꞌdáꞌba.
39 e foram lhes pedir desculpas. Então os tiraram da prisão e pediram que fossem embora da cidade.
40 Gɨ do kacɨ́ bɨ Páwulo e kɨ́ Síla olụ́ogụnɨ́ gɨ sɨmɨ sị́gịnị ní, zɨ́ye ndéréye ꞌbe ꞌbɨ Lụ́dịya kɨ́ꞌdí bɨ ndikínɨ́ kɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre Yésụ go ní. Zɨ́ Páwulo e kɨ́ Síla sáká yée kɨ́ ódro bɨ nɨ sáká yée ní. Zɨ́ Páwulo e ị́nyịyé ndéréókpóye.
40 Paulo e Silas saíram da cadeia e foram para a casa de Lídia. Ali encontraram-se com os irmãos, animaram a todos e depois foram embora.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.