Atos 10
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Ngíti oꞌdo nɨ kóo bo sɨmɨ gara bɨ Kayisaríya ní kɨ́ ịrịné Koronólịyo, nɨ kóo mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e bɨ ndịsịnɨ́ ndólo yée asikíri e gɨ sɨmɨ Itáliya ní.
1 Havia em Cesaréia um homem, por nome Cornélio, centurião da coorte que se chamava Itálica.
2 Wo kɨ́ ꞌyị ꞌbe ꞌbɨ ené e mbá nɨyí ꞌyị óto úndru Lomo abú ndanɨ́ gɨ sɨmɨ kúfú Yụ́da e wá. Ndịsị sáká ꞌyị lerị́ e zɨ́a ndị́sịné kpá íni ini zɨ́ Lomo gbụụ́.
2 Era religioso; ele e todos os de sua casa eram tementes a Deus. Dava muitas esmolas ao povo e orava constantemente.
3 Kadra kị́éꞌdo, sɨmɨ sịndị́ kadra ota (3) gɨ do kacɨ́ yana kadra, zɨ́ maláyika ꞌbɨ Lomo ꞌdódo roné zɨ́ Koronólịyo zɨ́a ndólo wo kɨ́dí, “Koronólịyo.”
3 Este homem viu claramente numa visão, pela hora nona do dia, aproximar-se dele um anjo de Deus e o chamar: Cornélio!
4 Zɨ́ Koronólịyo lúrú wo gbóó gɨ zɨ́ ngịrị, do ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Káa be ꞌdi?”
4 Cornélio fixou nele os olhos e, possuído de temor, perguntou: Que há, Senhor? O anjo replicou: As tuas orações e as tuas esmolas subiram à presença de Deus como uma oferta de lembrança.
5 Cakaba ní ídí mu kása ꞌyị e sɨmɨ Zópa kacɨ́ ngíti oꞌdo kɨ́ ịrịné Simúna bɨ ngíti ịrịa Pétero ní.
5 Agora envia homens a Jope e faze vir aqui um certo Simão, que tem por sobrenome Pedro.
6 Nɨ ṇgu ꞌbe ꞌbɨ Simúna bɨ ꞌyị yéme éyị́ e gɨ sɨmɨ saná e ní, ꞌbe ꞌbɨ ené nɨ kacɨ́ kóꞌdụ́ mɨkavu bɨ sɨmɨ Zópa íri ní.”
6 Ele se acha hospedado em casa de Simão, um curtidor, cuja casa fica junto ao mar.
7 Sɨmɨ bɨ maláyika nderéokpónɨ́ ní, zɨ́ Koronólịyo ndólo ꞌyị kasa ené e gbre kɨ́ kémbị́ asikíri ené bɨ iꞌbí roné go zɨ́ Lomo ngúru ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ a ní.
7 Quando se retirou o anjo que lhe falara, chamou dois dos seus criados e um soldado temente ao Senhor, daqueles que estavam às suas ordens.
8 Zɨ́a lị́kpị́ ledre bɨ mengị roné zɨ́ne ní mbá zɨ́ye, do kása yée sɨmɨ Zópa.
8 Contou-lhes tudo e enviou-os a Jope.
9 Sɨmɨ bɨ bi aráloꞌbó roné, yaꞌdá ga gére née nɨyí go gbóo kɨ́ Zópa ní, zɨ́ Pétero ékị́ne do ꞌdị́cị́ kɨ́ yana kadra íni ini zɨ́ Lomo.
9 No dia seguinte, enquanto estavam em viagem e se aproximavam da cidade - pelo meio-dia -, Pedro subiu ao terraço da casa para fazer oração.
10 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa née ní ꞌbú mengị kóo wo go kɨ́ngaya ili kóo go zɨ́ne ánu éyị́. Sɨmɨ bɨ nɨyí aka méngị éyị́ mɨánu mɨméngị ní, zɨ́ Lomo ꞌdódo roné zɨ́a.
10 Então, como sentisse fome, quis comer. Mas, enquanto lho preparavam, caiu em êxtase.
11 Zɨ́ Pétero lúrúndíki ere likpí roné go fúó, zɨ́a lúrúndíki mongụ́ sáka éyị́ kɨ́ ógụné do sogo káṇgá kɨ́ ríríne eso.Sáka éyị́ kɨ́ ṛị́kị́ éyị́ trịdrị∼e doné|src="CN01945B.TIF" size="span" loc="10:11" copy="Cook" ref="10:10-12"
11 Viu o céu aberto e descer uma coisa parecida com uma grande toalha que baixava do céu à terra, segura pelas quatro pontas.
12 Do mongụ́ sáka éyị́ née íri, za éyị́ trịdrị e kacɨ́ sị́ doyé mbá, bangá e, kɨ́ éyị́ ga bɨ ndịsịnɨ́ lála royé do sɨmɨyé ní nda kɨ́ solụ́ e.
12 Nela havia de todos os quadrúpedes, dos répteis da terra e das aves do céu.
13 Zɨ́ kúrú Lomo ówụ́ne zɨ́a kɨ́dí, “Ị́nyịógụ mu ꞌdága Pétero, zɨ́yị úfu éyị́ ga gére née zɨ́yị ánu yée.”
13 Uma voz lhe falou: Levanta-te, Pedro! Mata e come.
14 Tɨ́ lá zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ndaá kenée wá, Ngére. Tɨ́ bɨ mááyí ba ní, máánu amá éyị́ ga bɨ lorụ yaá ꞌyị e ndanɨ́ ánu wá ní wá.”
14 Disse Pedro: De modo algum, Senhor, porque nunca comi coisa alguma profana e impura.
15 Zɨ́ kúrú Lomo kpá ówụ́ ándá roné zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Éyị́ ga bɨ Lomo uku yaá ꞌyị e idínɨ́ ánu a ní, ndá úku a kɨ́dí ndanɨ́ ánu a wá ní wá.”
15 Esta voz lhe falou pela segunda vez: O que Deus purificou não chames tu de impuro.
16 Ledre née mengị roné kenée kɨ́ꞌdí ota, gɨ ore zɨ́ Lomo ꞌdíꞌbilúgu éyị́ ga gére née komo ere.
16 Isto se repetiu três vezes e logo a toalha foi recolhida ao céu.
17 Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ ndị́sị sómụ́ sóꞌdo ini ledre gɨ sɨmɨ ledre née ní, yaꞌdá ga bɨ Koronólịyo kása yée ní, nduꞌyú soꞌdonɨ́ mɨsiꞌdi ꞌbe ꞌbɨ Simúna owonɨ́ go nɨyí go mɨtóroyé tara mbotụ gara.
17 Desconcertado, Pedro refletia consigo mesmo sobre o que significava a visão que tivera, quando os homens, enviados por Cornélio, se apresentaram à porta, perguntando pela casa de Simão.
18 Zɨ́ye ndólo ꞌyị ndúꞌyú a kɨ́dí, “Ṇgu nɨ bo ꞌbe ona kɨ́ ịrịné Simúna Pétero?”
18 Eles chamaram e indagaram se ali estava hospedado Simão, com o sobrenome Pedro.
19 Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ aka fú lá sómụ́ ledre bɨ Lomo ꞌdodo roné kɨ́e zɨ́a ba ní, zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Simúna, yaꞌdá e nɨyí bɨ ota (3) ꞌdáa ba ndị́sị gámásóꞌdo yị́ị.
19 Enquanto Pedro refletia na visão, disse o Espírito: Eis aí três homens que te procuram.
20 Yéme royị́ mu zɨ́yị ídíyị nzíyiyị́ zɨ́se ndérése kéye. Ndá asi wá, mákása yée máa kacɨ́yị.”
20 Levanta-te! Desce e vai com eles sem hesitar, porque sou eu quem os enviou.
21 Zɨ́ Pétero ndítíógụné zɨ́a úku ledre zɨ́ yaꞌdá ga gére née kɨ́dí, “Mááyí ꞌyị bɨ ndị́sịsé gámásóꞌdo wo ba. Ógụsé gɨ ro ꞌdi?”
21 Pedro desceu ao encontro dos homens e disse-lhes: Aqui me tendes, sou eu a quem buscais. Qual é o motivo por que viestes aqui?
22 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e bɨ Koronólịyo ní kasa zée née zɨ́yị abú ndaá gɨ sɨmɨ kúfú Yụ́da e wá. Nɨ bɨlámá ꞌyị, ndịsị óto úndru Lomo, ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e mbá ndịsịnɨ́ óto dokuwu a kɨ́ngaya. Maláyika ꞌbɨ Ngére Lomo uku ledre zɨ́a kɨ́dí, idí úku ledre zɨ́yị, zɨ́yị ógụyị́ ꞌbe ꞌbɨ ené zɨ́a úwú ledre bɨ gɨ tarayị́ ní.”
22 Responderam: O centurião Cornélio, homem justo e temente a Deus, o qual goza de excelente reputação entre todos os judeus, recebeu dum santo anjo o aviso de te mandar chamar à sua casa e de ouvir as tuas palavras.
23 Zɨ́ Pétero ꞌdíꞌbi yaꞌdá ga gére née sɨmɨ sụmụ ꞌbe ꞌbɨ ené.
23 Então Pedro os mandou entrar e hospedou-os. No dia seguinte, levantou-se e partiu com eles, e alguns dos irmãos de Jope o acompanharam.
24 Nda káa zɨ́ kɨ́lóndó a née ní, zɨ́ye ndéréógụyé sɨmɨ Kayisaríya. Nɨyí ógụ íri ní, Koronólịyo ndoloyoko sụmụné e kɨ́ bɨlámá ezegámáne e go ndị́sị sóngó yée.
24 No outro dia chegaram a Cesaréia. Cornélio os estava esperando, tendo convidado os seus parentes e amigos mais íntimos.
25 Sɨmɨ bɨ Pétero ayí go gɨ ro ólụ́ ꞌbe ní, zɨ́ Koronólịyo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sụmụ ꞌduo gɨ tara mɨsiꞌdi, zɨ́a útúne do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne óto úndru Pétero.
25 Quando Pedro estava para entrar, Cornélio saiu a recebê-lo e prostrou-se aos seus pés para adorá-lo.
26 Nda gɨ ore zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ị́nyịógụ mu ꞌdága. Ndá óto úndrumá wá, mááyí ꞌbɨ amá kpá ꞌyịmaꞌdí káa zɨ́yị ní.”
26 Pedro, porém, o ergueu, dizendo: Levanta-te! Também eu sou um homem!
27 Zɨ́ Pétero ndị́sịné fú lá ódroné zɨ́ Koronólịyo zaá gị sɨmɨ bɨ olụ́nɨ́ ꞌdị́cị́ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e yokonɨ́ royé sɨmɨ a ní.
27 E, falando com ele, entrou e achou ali muitas pessoas que se tinham reunido e disse:
28 Zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sée, ówoyémesé bú bɨlámáne kacɨ́ lorụ ezé ꞌbɨ Yụ́da e, ndịsị kotrụzé ezé rozé kɨ́ ꞌyị ga bɨ ngárá ndanɨ́ Yụ́da e wá ní wá. Tɨ́ lá Lomo ukuꞌdodo go zɨ́ma ya, mándá úku ledre gɨ ro ꞌyị yaá ndá mɨútúásáne do komo Lomo wá ní wá.
28 Vós sabeis que é proibido a um judeu aproximar-se dum estrangeiro ou ir à sua casa. Todavia, Deus me mostrou que nenhum homem deve ser considerado profano ou impuro.
29 Bɨ kenée née ní, sɨmɨ bɨ kákasa kacɨ́ma ní, máási wá, máị́nyị geré zɨ́ma ógụmá. Mándúꞌyú nda ba go yị́ị, kákasa kacɨ́ma gɨ ro ꞌdi?”
29 Por isso vim sem hesitar, logo que fui chamado. Pergunto, pois, por que motivo me chamastes.
30 Zɨ́ Koronólịyo úkulúgu ledre kɨ́dí, “Mááyí kóo mɨndị́sịmá ꞌdị́cị́ íni ini zɨ́ Lomo káa zɨ́ bɨ lengbe mándị́sị méngị a sɨmɨ sịndị́ kadra ota kacɨ́ kadra mbá ní. ꞌDiya káa ní, zɨ́ma lúrúndíki oꞌdo kɨ́ bɨkenyị́ mɨṛíṛiṛí bongó roné kɨ́ tóro kóꞌdụ́ma. Kacɨ́ ledre née mengị karaba go sị́lị́ eso.
30 Disse Cornélio: Faz hoje quatro dias que estava eu a orar em minha casa, à hora nona, quando se pôs diante de mim um homem com vestes resplandecentes, que disse:
31 Zɨ́a úku ledre zɨ́ma kɨ́dí, ‘Koronólịyo, Lomo uwú ini eyị́ go kɨ́ ledre sáká éyị bɨ ndị́sị sáká ꞌyị lerị́ e kɨ́e ní.
31 Cornélio, a tua oração foi atendida e Deus se lembrou de tuas esmolas.
32 Kása ꞌyị e mu sɨmɨ Zópa kacɨ́ oꞌdo kɨ́ ịrịné Simúna bɨ ndịsịnɨ́ kpá ndólo wo Pétero ní. Nɨ ṇgu ꞌbe ꞌbɨ Simúna bɨ ꞌyị yéme éyị́ e gɨ sɨmɨ saná ní, ꞌbe ꞌbɨ ené nɨ kóꞌdụ́ mɨkavu bɨ Zópa íri ní.’
32 Envia alguém a Jope e manda vir Simão, que tem por sobrenome Pedro. Está hospedado perto do mar em casa do curtidor Simão.
33 Née ní, zɨ́ma geré kákasa zɨ́yị. Mɨógụyị́ eme go sá. Cakaba kotrụzé rozé do komo Lomo ona gɨ ro zɨ́ze úwú ledre ga bɨ mbá Ngére Lomo nɨ úkuíꞌbí a tarayị́ gɨ ro zɨ́yị úku a zɨ́ze ní.”
33 Por isso mandei chamar-te logo e felicito-te por teres vindo. Agora, pois, eis-nos todos reunidos na presença de Deus para ouvir tudo o que Deus te ordenou de nos dizer.
34 Gɨ ore zɨ́ Pétero tónóne ódroné kɨ́dí, “Máówoyéme go bɨlámáne kɨ́dí maꞌdíi Lomo ifi ené dongará ꞌyị e wá.
34 Então Pedro tomou a palavra e disse: Em verdade, reconheço que Deus não faz distinção de pessoas,
35 Lomo ndịsị óto ꞌbú ṛị́kị́ sị́ do ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ené zɨ́ye ndị́sịyé méngị ledre bɨ maꞌdíi do komoné ní.
35 mas em toda nação lhe é agradável aquele que o temer e fizer o que é justo.
36 Úwúsé sanda bɨ kóo Lomo kasa zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Isɨréle e, bɨ ndịsị ꞌdódo ledre gɨ ro bɨlámá ledre ꞌbɨ bikịdrị́ kpụrụ́ gɨ zɨ́ Kɨ́résịto Yésụ bɨ nɨ ne Ngére do ꞌyị e mbá ní go.
36 Deus enviou a sua palavra aos filhos de Israel, anunciando-lhes a boa nova da paz, por meio de Jesus Cristo. Este é o Senhor de todos.
37 Ówosé mongụ́ ledre bɨ kóo mengị roné sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya, tonó gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní gɨ do kacɨ́ ledre babatị́za bɨ Yiwáni ꞌdodo zɨ́ ꞌyị e ní go.
37 Vós sabeis como tudo isso aconteceu na Judéia, depois de ter começado na Galiléia, após o batismo que João pregou.
38 Ówosé kpá ledre gɨ ro Yésụ ꞌyị ꞌbɨ Nazeréta káa zɨ́ bɨ Lomo iꞌbí ꞌDówụ́ne kɨ́ rokoꞌbụné zɨ́a ní bú. Gamá kóo do bi e mbá ndịsị méngị bɨlámá ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́ ndị́sị yómo ꞌyị ga bɨ sị́ sị́lị́ rokoꞌbụ ꞌbɨ ngére ꞌbɨ bɨcayi lomo e ní, gɨ zɨ́a Lomo nɨ bo kɨ́e.
38 Vós sabeis como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com o poder, como ele andou fazendo o bem e curando todos os oprimidos do demônio, porque Deus estava com ele.
39 “Zée ꞌyịmɨkása e, lurúzé éyị́ ga bɨ Yésụ mengị yée sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Yụ́da e nda kɨ́ sɨmɨ Yerụsaléma ní go cụ́ kɨ́ komozé. Zɨ́ye phéphéónzó wo do mɨngbúngbu kágá.
39 E nós somos testemunhas de tudo o que fez na terra dos judeus e em Jerusalém. Eles o mataram, suspendendo-o num madeiro.
40 Tɨ́ lá, zɨ́ Lomo úru wo gɨ sɨmɨ umbu sɨmɨ sị́lị́ ota do óto wo zɨ́a ꞌdódo roné zɨ́ ꞌyị e,
40 Mas Deus o ressuscitou ao terceiro dia e permitiu que aparecesse,
41 ndaá kóo ꞌyị e mbá wá, tɨ́ lá zɨ́ ꞌyị ga bɨ lurúnɨ́ wo go cụ́ komoyé bɨ kóo Lomo gelé yée go ꞌdáꞌdá ní. Née zée ga bɨ ndịsịzé anu éyị́ kɨ́ éwé éyị́ kéye gɨ do kacɨ́ bɨ urú go gɨ sɨmɨ umbu ní.
41 não a todo o povo, mas às testemunhas que Deus havia predestinado, a nós que comemos e bebemos com ele, depois que ressuscitou.
42 Zɨ́a úku ledre zɨ́ze ndị́sịzé ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́ ndị́sị úku ledre gɨ roné ya née nɨ ꞌyị bɨ Lomo gelé née gɨ ro zɨ́ne ꞌdécị ngbanga ꞌyị ga bɨ uyunɨ́ go kɨ́ yée ga bɨ nɨyí aka trịdrị ní.
42 Ele nos mandou pregar ao povo e testemunhar que é ele quem foi constituído por Deus juiz dos vivos e dos mortos.
43 Za nébị e mbá ukunɨ́ kóo ledre go gɨ roa kɨ́dí, ꞌyị ga bɨ mbá nɨyí ṇgúṇgu ledre ené ní, Lomo nɨ lụ́lụóyó lúyú ledre eyé mbá ꞌdáꞌba kpụrụ́ gɨ sɨmɨ rokoꞌbụ ꞌbɨ Yésụ.”
43 Dele todos os profetas dão testemunho, anunciando que todos os que nele crêem recebem o perdão dos pecados por meio de seu nome.
44 Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ aka tɨ́ ngbụ́rụ́ ódro ní, zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo ógụ ndị́sịné sɨmɨ ꞌyị máa ga bɨ kóo ndịsịnɨ́ úwú ledre bɨ ndịsị úku a née ní.
44 Estando Pedro ainda a falar, o Espírito Santo desceu sobre todos os que ouviam a {santa} palavra.
45 Yụ́da máa yée ga bɨ kóo ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ogụnɨ́ kɨ́ Pétero e gɨ sɨmɨ Zópa ní, zɨ́ye ndị́sịyé ónzó komoyé kɨ́dí Lomo iꞌbí kpá tákpásị́lị́ ené bɨ ꞌDówụ́ Lomo ní go zɨ́ ꞌyị ga bɨ ngárá ndanɨ́ Yụ́da e wá ní.
45 Os fiéis da circuncisão, que tinham vindo com Pedro, profundamente se admiraram, vendo que o dom do Espírito Santo era derramado também sobre os pagãos;
46 Zɨ́ Yụ́da ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní úwú doyé kɨ́ ndị́sị mbófo Lomo kɨ́ ódro sɨmɨ tara bɨ ngárá odronɨ́ aka sɨmɨ a ꞌdesị́ wá ní.
46 pois eles os ouviam falar em outras línguas e glorificar a Deus.
47 “ꞌYị ga ba ndikinɨ́ ꞌDówụ́ Lomo go kpá cé káa zɨ́ ze ní. ꞌYị nɨ bo bɨ nɨ ụ́cụómo yée kɨ́ ꞌdíꞌbi babatị́za bɨ kɨ́ iní ní?”
47 Então Pedro tomou a palavra: Porventura pode-se negar a água do batismo a estes que receberam o Espírito Santo como nós?
48 Zɨ́ Pétero úku ledre do bábátị́zị́ yée kɨ́ ịrị Kɨ́résịto Yésụ. Nda née ní, zɨ́ye úku ledre zɨ́a ya yée idínɨ́ aka ndị́sị kéye kɨ́ owụ́ sị́lị́ cúkuꞌdée.
48 E mandou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Rogaram-lhe então que ficasse com eles por alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.