Mateus 27
Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs NVT
1 Gõꞌdá nĩngá sĩ, cı̣̃ı̣́nó rî sĩ, drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî ndrĩ gõꞌdá gólĩyî sı̣́sı̣́-lésĩ rî ꞌbá yí bê drí rû êꞌbézó võ ãlô ꞌá tã ı̣̂ꞌbı̣̃lı̣́, ãꞌdô ró bê ĩyî drí Yésũ rî fũzó.
1 De manhã cedo, os principais sacerdotes e líderes do povo se reuniram outra vez para planejar uma maneira de levar Jesus à morte.
2 Gõꞌdá gólĩyî drí Yésũ rî âmbézó drı̣̃lı̣́ âjílí Pĩlátõ gólâ mı̣́rı̣̃ Rómã kâ drí ꞌbãlé kúmú ró ꞌbạ̃drı̣̃ Yũdạ́yạ̃ kâ drı̣̃lı̣́ rî ândrá, tãlâ Pĩlátõ õkî ró tã gólâkâ bê.
2 Então o amarraram, o levaram e o entregaram a Pilatos, o governador romano.
3 Gõꞌdá Yúdạ̃ gólâ Yésũ rî drı̣́-bã fẽ ꞌbá rî ârî tã bê kĩꞌá nĩ rî, óõkî tã trá ꞌẽzó Yésũ rî fũlı̣́ rî, gólâ drí âꞌdózó tã ı̣̂sũ ró tã õnjí gólâ drí ꞌẽlé ꞌdĩ tãsĩ. Gõꞌdá drílâ ngãzó ậdı̣̂ ífí sílĩvã ꞌásĩ fẽlé gólâ drí nyâꞌdî-trá-drı̣̃-lâ-ngâ-mûdrı̣́ ꞌdĩ trõlé nĩꞌá lôgõlâ vólé drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî drí gólĩyî sı̣́sı̣́-lésĩ rî ꞌbá yí bê ạ̃ꞌdı̣́-drı̣̃ jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ rî kâ ꞌálâ.
3 Quando Judas, que o havia traído, viu que Jesus tinha sido condenado à morte, encheu-se de remorso e devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e líderes do povo,
4 Gõꞌdá Yúdạ̃ drí ngãzó tã âtálé gólĩyî drí kĩ, “Má ꞌê tã õnjí trá, má drí ãgô tã õnjí ꞌẽ ꞌbá kô nõ drı̣́-bã lâ fẽzó ãnî drí õnjõ sĩ fũlı̣́.” Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã-drı̣̃ lôgõzó Yúdạ̃ drí kĩ, “ꞌDĩî rĩꞌá tã áníkâ ĩꞌdî, gõꞌdá âꞌdó kô tã ãmákâ ĩꞌdî.”
4 dizendo: “Pequei, pois traí um homem inocente”. “Que nos importa?”, retrucaram eles. “Isso é problema seu.”
5 Yúdạ̃ ârî úlı̣́ drı̣̃-ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yí kâ ꞌdĩ bê rî, drílâ ậdı̣̂ ꞌdĩ trõzó vũlı̣́ vũdrı̣́ ạ̃ꞌdı̣́-drı̣̃ jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ ꞌdĩ kâ ꞌá. Gõꞌdá gólâ drí ngãzó nĩlí vólé íyî ômbê ꞌĩlí, gõꞌdá drãzó.
5 Então Judas jogou as moedas de prata no templo, saiu e se enforcou.
6 Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí ngãzó ậdı̣̂ ꞌdĩ trõlé. Gõꞌdá drílĩyî tã âtázó kĩ, “Tã ꞌbãꞌbã ãmákâ vó ró rî, âꞌdó kô mbı̣̂ ãmâ drí ậdı̣̂ nõ ꞌbãzó võ gólâ rĩzó ậdı̣̂ jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ rî kâ ꞌbãlé ꞌá lâ rî ꞌá, tãlâ ꞌdĩî rĩꞌá ậdı̣̂ õjílã ãrí kâ ꞌî, ófẽ Yésũ rî fũzó.”
6 Os principais sacerdotes juntaram as moedas e disseram: “Não seria certo colocar este dinheiro no tesouro do templo, pois é dinheiro manchado de sangue”.
7 Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã ı̣̂ꞌbı̣̃zó tã gólĩyî drí ꞌẽꞌá ꞌẽlâ ậdı̣̂ ꞌdĩ sĩ rî tãsĩ. Drílĩyî tã-drı̣̃ lẽzó võ gĩzó ậdı̣̂ rî ꞌdĩ sĩ. Gõꞌdá drílĩyî võ rî ꞌdĩ gĩzó límvó rũ ꞌbá ãzâ drı̣́gạ́ sĩ, ãꞌdô ró bê võ lóꞌdé kâ ró rĩzó õjílã lídí ró rî ꞌbá yî ãvõ lâ yî lôꞌbãlé ꞌá lâ.
7 Então resolveram comprar o campo do oleiro e transformá-lo num cemitério para estrangeiros.
8 Tã ꞌdî tãsĩ rî, gõzó võ ꞌdî rú lâ zı̣̃lı̣́ “‘Võ Ãrí kâ”’ âcálé bũúũ ãndrõ nô.
8 Por isso, até hoje ele se chama Campo de Sangue.
9 Tã ꞌdî ꞌê rû trá ĩtí ꞌdĩ, tãlâ úlı̣́ gólâ tã ậngũ ꞌbá Yẽrẽmíyã drí âtálé trá ạ̃kû ró nã rî ãꞌdô ró bê tã pạ̃tı̣́ı̣̃ ró. Gólâ kĩ, “Gólĩyî drí ậdı̣̂ ífí sílĩvã ꞌásĩ rî trõzó nyâꞌdî-trá-drı̣̃-lâ-mûdrı̣́. ꞌDĩî rĩꞌá ậdı̣̂ õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ drí tã-drı̣̃ lẽzó trõlé fẽlé õjílã drı̣́-bã fẽzó fũlı̣́ rî ĩꞌdî.
9 Cumpriu-se, assim, a profecia de Jeremias que diz: “Tomaram as trinta peças de prata, preço pelo qual ele foi avaliado pelo povo de Israel,
10 Gõꞌdá gólĩyî drí ậdı̣̂ ꞌdĩ trõzó võ gĩzó ĩꞌdî sĩ lâ límvó rũ ꞌbá drı̣́gạ́ sĩ. Tã ꞌdî ꞌê rû trá õzõ Ôvârí drí tã lâ ꞌbãlé trá má drí rî kâtí.”
10 e compraram o campo do oleiro, conforme o Senhor ordenou”.
11 Gõꞌdá Yésũ õtírĩ rĩî âdrélé kúmú ꞌbạ̃drı̣̃ Yũdạ́yạ̃ kâ drı̣̃lı̣́ Pĩlátõ ândrá rî, Pĩlátõ drí Yésũ rî îjízó kĩ, “Nî ĩꞌdî kúmú ạ́ngı̣́ gólâ rĩ ꞌbá rĩlí õjílã Yúdạ̃ yí kâ drı̣̃lı̣́ rî ĩꞌdî yã?” Gõꞌdá Yésũ drí tã-drı̣̃ lôgõzó kĩ, “Rĩꞌá õzõ ní drí âtálé nĩ ꞌdî kâtí.”
11 Agora Jesus estava diante de Pilatos, o governador romano, que lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
12 Nĩngá sĩ, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ndrĩ ꞌdî ꞌbá yî drí rĩzó ĩyî ícícíyá ꞌẽlé Yésũ rú. Gõꞌdá gólĩyî rî bê ícícíyá ꞌẽlé Yésũ rú rî, gólâ drí rĩzó tı̣́tı̣́ ró tã ãzãkã âtá ãkó.
12 No entanto, quando os principais sacerdotes e os líderes do povo fizeram acusações contra ele, Jesus permaneceu calado.
13 Gõꞌdá Pĩlátõ drí ngãzó tã âtálé Yésũ drí kĩ, “Tã ãmbá rĩꞌá âtálé ní rú ꞌdĩ ꞌbá yî, ní ârí kô yã?”
13 Então Pilatos perguntou: “Você não ouve essas acusações que fazem contra você?”.
14 Gõꞌdá Yésũ drí rĩzó tı̣́tı̣́ ró tã-drı̣̃ lôgõ ãkó Pĩlátõ drí. Tã ꞌdî tãsĩ rî, Pĩlátõ rî tı̣̂ drí ậꞌdı̣́zó ndrúndrú.
14 Mas, para surpresa do governador, Jesus nada disse.
15 Rĩꞌá ndrô vósĩ cé, kậyı̣̂ kãrámã lậvũ-lậvũ kôrô kâ rî sĩ, kúmú Rómã kâ âꞌdó ꞌbá ndrô rî ꞌdĩ sĩ ꞌbạ̃drı̣̃ Yũdạ́yạ̃ kâ drı̣̃lı̣́ rî drí õjílã ꞌbãlé gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌá rî ãlô rî ꞌbá yî ãlô lâ yî lôfõzó vólé gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌásĩ drı̣̃-bạ́lạ́yı̣̂ ró. ꞌDĩî rî rĩꞌá õjílã gólâ õꞌbí Yúdạ̃ yí kâ drí njĩlí lôfõlé rî ĩꞌdî.
15 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume do governador libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
16 Kậyı̣̂ ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ rî, gạ̃nı̣́mạ̃ lé ꞌbá ãzâ rú bê Bãrábã tíbê rú lâ drí lậꞌbúlı̣́ õjílã drí tã õnjí ꞌẽꞌẽ gólâkâ drí sĩ rî bê rĩꞌá gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌá.
16 Nesse ano, havia um prisioneiro, famoso por sua maldade, chamado Barrabás.
17 Gõꞌdá õjílã õꞌbí êꞌbê ĩyî rû bê âcálé dũû Pĩlátõ ândrá rî, Pĩlátõ drí õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî îjízó kĩ, “Nĩ lẽ má drí õjílã ángô rî înjílí ĩꞌdî ãnî drí gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌásĩ kậyı̣̂ ãmbá nõ tú yã? Má ĩînjî Bãrábã ĩꞌdî ngãtá Yésũ gólâ zı̣̃lı̣́ ꞌdíyî pã ꞌbá ró rî ĩꞌdî yã?”
17 Quando a multidão se reuniu diante de Pilatos naquela manhã, ele perguntou: “Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?”.
18 Pĩlátõ îjî tã ꞌdî ĩtí ꞌdĩ, tãlâ gólâ nı̣̃ trá dódó kĩ nĩ rî, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî ꞌálé lâ yî âdrã trá Yésũ rú drı̣́-ãcê gólâkâ tãsĩ. Ĩꞌdî gólĩyî drí Yésũ rî trõzó âjílí gólâ ândrá.
18 Pois ele sabia muito bem que os líderes religiosos judeus tinham prendido Jesus por inveja.
19 Nĩngá sĩ, kúmú Pĩlátõ drẽ zãâ rĩꞌá kı̣́tı̣̃ íyíkâ tã kĩ kâ ꞌdĩ drı̣̃ı̣̂ rî, õkó lâ drí tã âtízó ânĩꞌá âtálâ drílâ kĩ, “Ní ꞌê tã õnjí ãzãkã kô ãlôwálâ ãgô tã õnjí ꞌẽ ꞌbá kô ꞌdĩ drí, tãlâ má âbĩ trá õnjí ró tã gólâkâ tãsĩ ngạ́cı̣̂ ậgı̣́ rî kâ sĩ. Gõꞌdá âbĩ-âbĩ rî ꞌdĩ îkpókpólõ mâ trá rõô.”
19 Nesse momento, enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, sua esposa lhe mandou o seguinte recado: “Deixe esse homem inocente em paz. Na noite passada, tive um sonho a respeito dele e fiquei muito perturbada”.
20 Nĩngá sĩ rî, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí rĩzó tã sõlé õjílã õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî ꞌá kĩ nĩ rî, “Nĩ âtâ tã Pĩlátõ drí kĩ, ‘Mã lẽ ólôfõ Bãrábã ĩꞌdî ãmâ drí, gõꞌdá úfû Yésũ ĩꞌdî vólé.’ ”
20 Enquanto isso, os principais sacerdotes e os líderes do povo convenceram a multidão a pedir que Barrabás fosse solto e Jesus executado.
21 Gõꞌdá Pĩlátõ drí tã îjízó kpá óꞌdí õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî tı̣́ kĩ nĩ rî, “Õjílã rı̣̃ nô ꞌbá yî lãfálé sĩ rî, nĩ lẽ má ĩînjî õjílã ángô rî ĩꞌdî ãnî drí yã?” Drílĩyî tã-drı̣̃ lôgõzó kĩ, “Ní înjî Bãrábã ĩꞌdî!”
21 Então o governador perguntou outra vez: “Qual dos dois vocês querem que eu lhes solte?”. A multidão gritou em resposta: “Barrabás!”.
22 Gõꞌdá Pĩlátõ drí tã âtázó gólĩyî drí kĩ, “Õzõ má ĩînjî Bãrábã trá rî, má õꞌê ãꞌdô ĩꞌdî Yésũ gólâ zı̣̃lı̣́ ꞌdíyî pã ꞌbá ró rî drí yã?” Drílĩyî tã-drı̣̃ lôgõzó ôtrê-ôtrê sĩ kĩ nĩ rî, “Íĩîpâ gólâ fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ drı̣̃ı̣̂ drãlé vólé!”
22 Pilatos perguntou: “E o que farei com Jesus, chamado Cristo?”. “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
23 Gõꞌdá Pĩlátõ drí tã îjízó õjílã õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî tı̣́ kĩ, “Nĩ lẽ má drí ãgô nõ fũlı̣́ ãꞌdô tãsĩ yã? Tã gólâ drí ꞌẽlé õnjí rî ãꞌdô ꞌî yã?” Õjílã ꞌdî ꞌbá yî ârî ĩyî tã Pĩlátõ drí îjílí ꞌdĩ bê rî, drílĩyî ngãzó trẽlé tã bê ngbạ́lạ́-ngbạ́lạ́ kĩ nĩ rî, “Íîpâ gólâ fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ drı̣̃ı̣̂ õdrã ró vólé!”
23 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
24 Gõꞌdá Pĩlátõ cê rû bê trá kpı̣̃ı̣̂ tã ı̣̂sũ õjílã ꞌdî ꞌbá yí kâ jãlé rî, gólâ îcá kô tã rî ꞌdĩ ꞌẽlé. Tãlâ õzõ gólâ õrî zãâ tã îjílí Yésũ rî tãsĩ rî, õjílã ꞌdî ꞌbá yî âꞌdô ĩyî ngãꞌá ạ̃wạ̃ ró rõô gólâ bê. Gõꞌdá Pĩlátõ ndrê tã ꞌdî bê ĩtí rî, drílâ ngãzó lı̣̃mvû âtrõlé íyî drı̣́ jĩzó õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî ândrá tã âꞌdâ ró. Gõꞌdá drílâ ngãzó tã âtálé kĩ, “Mâ tã ãzãkã ãkó õdrã ãgô nõ kâ tãsĩ. ꞌDĩî rĩꞌá tã ãníkâ ĩꞌdî.”
24 Pilatos viu que de nada adiantava insistir e que um tumulto se iniciava. Assim, mandou buscar uma bacia com água, lavou as mãos diante da multidão e disse: “Estou inocente do sangue deste homem. A responsabilidade é de vocês”.
25 Gõꞌdá õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî ndrĩ drí ngãzó tã âtálé Pĩlátõ drí kĩ, “Õdrã ãgô ꞌdĩ kâ, lâŋõ lâ õgõ ãmâ drı̣̃ı̣̂ ãmâ mvá yí bê.”
25 Todo o povo gritou em resposta: “Que nós e nossos descendentes sejamos responsabilizados pela morte dele!”.
26 Nĩngá sĩ, Pĩlátõ drí Bãrábã rî înjízó gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌásĩ fẽlé õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî drí. Gõꞌdá drílâ tã ꞌbãzó Yésũ rî cãzó ônjóróꞌbí sĩ, gõꞌdá Yésũ rî fẽzó, nĩꞌá îpálâ fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ drı̣̃ı̣̂ drãlé.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Gõꞌdá nĩngá sĩ rî, ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kúmú Pĩlátõ kâ rî ꞌbá yî drí Yésũ rî trõzó, nĩꞌá âjílâ võ ĩyíkâ rĩzó rî ꞌá ꞌbã ạ́ngı̣́ Pĩlátõ kâ rî ꞌálâ. Gõꞌdá tólâ rî, ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí ĩyî ãzí-ãzí yî ậzı̣́zó ndrĩ ânĩꞌá rû êꞌbélé dîrî Yésũ rú sĩ.
27 Alguns dos soldados do governador levaram Jesus ao quartel e chamaram todo o regimento.
28 Gõꞌdá drílĩyî ítá Yésũ drí sõlé rî ângízó vólé gólâ rú sĩ. Gõꞌdá drílĩyî ítá bı̣́ ạ̃kû kãâkâ ró kũmũ kâ rĩꞌá âkólâ rî âtrõzó ĩꞌdî âkólé gólâ rú, ãꞌdô ró bê ꞌdásí ꞌẽzó gólâ rú.
28 Tiraram as roupas de Jesus e puseram nele um manto vermelho.
29 Gõꞌdá drílĩyî púrũcı̣́ gárá êdézó ạ́pạ̃ ró âkólé ãtrã Yésũ drı̣̃ı̣̂. Drílĩyî pı̣̃drı̣́gú trõzó ꞌbãlé Yésũ rî drı̣́-ágó lésĩ rî ꞌá, ãꞌdô ró bê õzõ pı̣̃drı̣́gú kũmũ kâ rî kâtí. Gõꞌdá drílĩyî ậndı̣̃zó Yésũ ândrá, rĩꞌá ꞌdásí ꞌẽlé gólâ rú kĩ nĩ rî, “Kúmú ạ́ngı̣́ gólâ rĩ ꞌbá õjílã Yúdạ̃ yí kâ drı̣̃lı̣́ rî, mã lûyı̣̂ nî, ní rî zãâ gbạ́dú ró.”
29 Teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça. Em sua mão direita, puseram um caniço, como se fosse um cetro. Ajoelhavam-se diante dele e zombavam: “Salve, rei dos judeus!”.
30 Nĩngá sĩ, gólĩyî drí rĩzó tũ lûwúlı̣́ Yésũ rî lı̣̃fı̣́ ꞌá. Gõꞌdá gólĩyî drí pı̣̃drı̣́gú drílĩyî fẽlé gólâ drí rî trõzó gólâ drı̣́gạ́ sĩ, rĩzó gólâ rî cãlé drı̣̃ ꞌá ĩꞌdî sĩ lâ ândálé ândálé.
30 Cuspiam nele, tomavam-lhe o caniço da mão e com ele batiam em sua cabeça.
31 Gõꞌdá gólĩyî lôꞌê ĩyî Yésũ rî lârâkô bê trá mãní mãní îcálé rî, drílĩyî gõzó ítá kúmú kâ gólĩyî drí âkólé gólâ rú rî ângízó vólé, gõꞌdá drílĩyî ítá gólâkâ rî sõzó ĩꞌdî lôgõlé gólâ rú. Gõꞌdá nĩngá sĩ, gólĩyî drí Yésũ rî ꞌbãzó fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ ꞌẽzó gólâ rî îpálé drı̣̃ lâ ꞌá rî njı̣̃lı̣́, nĩzó võ ꞌẽzó nĩꞌá gólâ rî îpálé rî ꞌálâ.
31 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto e o vestiram novamente com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Gõꞌdá gólĩyî õtírĩ ꞌbãâ rĩꞌá nĩꞌá lạ́tı̣̂ ꞌásĩ rî, drílĩyî nĩzó rû ûsúlı̣́ ĩyî ãgô ãzâ rú bê Sĩmónã rî bê. Gólâ rî íyîngá ânĩlí jạ̃rı̣́bạ̃ gólâ zı̣̃lı̣́ Kĩrénẽ rî lésĩ. Gólĩyî ûsû rû bê lạ́tı̣̂ ꞌá rî, ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí ãgô rî ꞌdĩ ꞌbãzó mbârâkã sĩ fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ Yésũ kâ ꞌdĩ njı̣̃lı̣́ nĩzó ĩꞌdí bê lâ.
32 No caminho, encontraram um homem chamado Simão, de Cirene, e os soldados o obrigaram a carregar a cruz.
33 Gõꞌdá drílĩyî nĩzó cãlé võ gólâ zı̣̃lı̣́ Gõlõgótã rî ꞌá.
33 Então saíram para um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
34 Võ rî ꞌdĩ ꞌá tólâ rî, ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí õdrá gólâ ônjálé ãlókõ ãzâ gĩgĩ lâ ró rî sĩ rî âtrõzó fẽlé Yésũ drí mvũlı̣́, ãꞌdô ró ngá lâzê-lâzê gólâ rú ꞌdĩ sı̣́ lâ ậꞌdı̣́lı̣́. Gõꞌdá Yésũ âmbê õdrá ꞌdĩ bê rî, gólâ drí vólé gãzó dó mvũlâ.
34 Os soldados lhe deram para beber vinho misturado com fel, mas, quando Jesus o provou, recusou-se a beber.
35 — ausente —
35 Depois de pregá-lo na cruz, os soldados tiraram sortes para dividir suas roupas.
36 — ausente —
36 Então, sentaram-se em redor e montaram guarda.
37 — ausente —
37 Acima de sua cabeça estava presa uma tabuleta com a acusação feita contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos judeus”.
38 — ausente —
38 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 Nĩngá sĩ, õjílã gólĩyî rĩ ꞌbá lậvũlı̣́ lạ́tı̣̂ ꞌásĩ rî ꞌbá yî ndrê ĩyî Yésũ bê rî, drílĩyî rĩzó drı̣̃ îyálé gõꞌdá kpá Yésũ rî lôꞌdâ-lôꞌdâ bê kĩ,
39 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça, em zombaria:
40 “Ní âtâ tã nĩ kĩ nĩ rî, yí ãâꞌdô jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ ûfúꞌá gõzó bẽlâ óꞌdí kậyı̣̂ nâ sĩ, õzõ ní ãꞌdô fí Ôvârí rî mvá ꞌî rî, ní pâ ánî nyãányâ, ní ârî vũdrı̣́ fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ ꞌdĩ drı̣̃ı̣̂ sĩ.”
40 “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias. Pois bem, se é o Filho de Deus, salve a si mesmo e desça da cruz!”.
41 Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî, lãꞌbí îmbá ꞌbá yî, gõꞌdá gólĩyî sı̣́sı̣́-lésĩ rî ꞌbá yí bê drí rĩzó ĩyî kpá Yésũ rî gũlı̣́.
41 Os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo também zombavam de Jesus.
42 Drílĩyî tã âtázó kĩ, “Nî gólâ rĩ ꞌbá õjílã ãzí pãlé rî, ní pá ánî nyãányâ kô ãꞌdô tãsĩ yã? Õzõ ní ãꞌdô fí kúmú ạ́ngı̣́ gólâ rĩ ꞌbá ãmâ õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ drı̣̃lı̣́ rî ĩꞌdî rî, ꞌdõvó ní ârî vũdrı̣́ fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ drı̣̃ı̣̂ sĩ, tãlâ mã lẽ ró tã bê ní ꞌá.
42 “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam. “Quer dizer que ele é o rei de Israel? Que desça da cruz agora mesmo e creremos nele!
43 Ní âtâ tã trá kĩ, yí ꞌbã lı̣̃fı̣́ trá Ôvârí drı̣̃ı̣̂, gõꞌdá kpá kĩ nĩ rî, yí âꞌdô Ôvârí rî mvá ꞌî. Gõꞌdá õzõ Ôvârí õlẽ trá ánî pãlé rî, gólâ õpâ nî ngbãângbânõ.”
43 Ele confiou em Deus, então que Deus o salve agora, se quiser. Pois ele disse: ‘Eu sou o Filho de Deus’.”
44 Gõꞌdá ngá ôpá ꞌbá gólĩyî îpálé Yésũ bê fê lậlı̣̂-lậlı̣̂ drı̣̃ı̣̂ rî drí kpá Yésũ rî ꞌdãzó lãꞌdá ãlô-ãlô ꞌdĩ sĩ.
44 Até os criminosos que tinham sido crucificados com ele o insultavam da mesma forma.
45 Gõꞌdá nĩngá sĩ rî, ı̣̃tú õtírĩ cãâ ı̣̃tú-pá mûdrı̣́-drı̣̃-lâ-ngâ-rı̣̃ ı̣̃tú-ạ̃yı̣́ sĩ rî, ı̣́nı̣́rı̣́kúwạ́ drí ꞌbạ̃drı̣̃ ꞌdî lîmózó ndrĩ cãlé bũúũ ı̣̃tú-pá nâ lạ̃njạ́túlı̣́ sĩ rî ꞌá.
45 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
46 Gõꞌdá câ bê ı̣̃tú-pá nâ lạ̃njạ́túlı̣́ kâ ꞌdĩ ꞌá rî, Yésũ drí ngãzó trẽlé ûrû ngbạ́lạ́-ngbạ́lạ́ Ãrãmáyã tı̣̂ sĩ kĩ nĩ rî, Ẽlóyĩ, Ẽlóyĩ, lámã sãbãkãtánĩ? Tã ífí lâ kĩ, “Ôvârí ámákâ, Ôvârí ámákâ, ní âyê mâ ãꞌdô tãsĩ yã?”
46 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eli, Eli, lamá sabactâni ?”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
47 Gõꞌdá õjílã ãzâ ꞌbá yî rĩ ꞌbá âdrélé tólâ nã ꞌbá yî ârî ĩyî trẽtrẽ Yésũ kâ ûrû ꞌdĩ bê rî, gólĩyî ı̣̂sũ ĩyíkâ tã kĩ nĩ rî, Yésũ õrî ꞌdĩ tã ậngũ ꞌbá Ẽlíyã rî zı̣̃ꞌá ĩꞌdî.
47 Alguns dos que estavam ali pensaram que ele chamava o profeta Elias.
48 Gõꞌdá ãlô õjílã ꞌdî ꞌbá yî lãfálé ꞌásĩ rî drí rãzó ꞌwãâ, nĩꞌá ngá ãzâ cõfõ-cõfõ rî âtrõlé sõlé õdrá ạ̃ꞌdı̣́ ꞌá. Drílâ ngá rî ꞌdĩ ômbézó fê mvá sı̣́lı̣́, ânĩꞌá ꞌbãlâ Yésũ tı̣́ gólâ ũnjû ró lı̣̃mvû lâ ꞌdĩ bê.
48 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse.
49 Gõꞌdá õjílã ũrûkậ ꞌbá yî âtâ ĩyíkâ tã kĩ nĩ rî, “Óꞌbã drẽ õdrá ꞌdĩ Yésũ tı̣́ kô. Mã ndrê drẽ ngãtá tã ậngũ ꞌbá Ẽlíyã âꞌdô ânĩꞌá gólâ rî pãlé yã rî.”
49 Os outros, porém, disseram: “Esperem! Vamos ver se Elias vem salvá-lo”.
50 Gõꞌdá Yésũ drí trẽzó kpá óꞌdí ûrû, gõꞌdá drílâ lôvó-lôvó âyézó.
50 Então Jesus clamou em alta voz novamente e entregou seu espírito.
51 Ị̃tú-pá gólâ Yésũ drí lôvó-lôvó âyézó ꞌdĩ ꞌá rî, ítá gólâ ꞌĩlí jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ ꞌá, jó mvá ãzâ zı̣̃lı̣́ “‘võ ngîngî lâ Ôvârí drí”’ ꞌálé lésĩ rî jó tı̣́lı̣́-tı̣̂ lâ ꞌá rî, ítá ꞌdĩ ꞌâ lâ drí sĩzó kpẽérẽ rı̣̃ ûrú lésĩ âcálé bũúũ vũdrı̣́. Gõꞌdá ı̣̃nyạ́kú drı̣̃ drí rû îyázó kı̣̃gbı̣̃-kı̣̃gbı̣̃, gõꞌdá kúnı̣́ drí ûfũzó lôꞌdélé ngĩíngî võ ꞌásĩ.
51 Naquele momento, a cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo. A terra estremeceu, rochas se partiram
52 Gõꞌdá lóꞌdé drí rû njı̣̃zó hûwậ ı̣̃nyạ́kú drı̣̃ rû îyá ꞌbá ꞌdĩ drí sĩ, gõꞌdá tã mbı̣̂ ꞌbá dũû Ôvârí kâ ôdrã ꞌbá trá ạ̃kû ró rî ꞌbá yî drí lîdrízó ĩyî õdrã ꞌásĩ âꞌdólé lédrẽ-lédrẽ ró.
52 e sepulturas se abriram. Muitos do povo santo que haviam morrido ressuscitaram.
53 Gõꞌdá drílĩyî âfõzó ĩyî lóꞌdé ꞌásĩ. Gõꞌdá Yésũ rî lîdrî-lîdrî õdrã ꞌásĩ rî vólé drı̣̃ lâ ꞌásĩ rî, drílĩyî nĩzó jạ̃rı̣́bạ̃ Ôvârí kâ Yẽrõsãlémã ꞌá rî ꞌálâ. Tólâ rî, õjílã dũû drí gólĩyî ndrẽzó.
53 Saíram do cemitério depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa de Jerusalém e apareceram a muita gente.
54 Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá Rómã kâ rî kâ gõꞌdá ạ̃jú ꞌbú ꞌbá gólâkâ gólĩyî rĩ ꞌbá ĩyî Yésũ rî lômílí rî ꞌbá yí bê ndrê ĩyî ạ̃gbı̣̃gbı̣̃ gólâ ı̣̃nyạ́kú drı̣̃ îyá ꞌbá ꞌdĩ bê gõꞌdá tã gólĩyî rû ꞌẽ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yí bê rî, gólĩyî drí âꞌdózó ũrı̣̃ ró rõô. Gõꞌdá drílĩyî ngãzó tã âtálé kĩ, “Pạ̃tı̣́ı̣̃, nõô rĩꞌá Ôvârí rî mvá ꞌî.”
54 O oficial romano e os outros soldados que vigiavam Jesus ficaram aterrorizados com o terremoto e com tudo que havia acontecido, e disseram: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
55 Õkó dũû gólĩyî rĩ ꞌbá Yésũ rî pãlé rî ꞌbá yî, ânĩ ꞌbá ĩyî Yésũ yí bê Gãlĩláyã lésĩ rî yî drí âdrézó jẽjẽ ró, rĩꞌá ĩyî Yésũ rî ndrẽlé.
55 Muitas mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus para servi-lo olhavam de longe.
56 Gólĩyî lãfálé ꞌá rî, Mãríyã Mãgãdálã, gõꞌdá Mãríyã gólâ âꞌdó ꞌbá Yãkóbã yî Jósẽ bê ândrê ró rî, gõꞌdá kpá Zẽbẽdáyõ rî õkó gólâ âꞌdó ꞌbá Yãkóbã yî Yõwánĩ bê rî ândrê lâ ró rî bê, gólĩyî bê nĩngá.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 — ausente —
57 Ao entardecer, José, um homem rico de Arimateia que tinha se tornado seguidor de Jesus,
58 — ausente —
58 foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. Pilatos ordenou que lhe entregassem o corpo.
59 Nĩngá sĩ, Yõsépã yî drí Yésũ rî ãvõ ꞌdî âtrõzó êdélé, gõꞌdá drílĩyî Yésũ rî ãvõ gõzó ítá óꞌdí ngbángbá ró rî ꞌá.
59 José tomou o corpo e o envolveu num lençol limpo, feito de linho,
60 — ausente —
60 e o colocou num túmulo novo, de sua propriedade, escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo e foi embora.
61 — ausente —
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente ao túmulo.
62 Gõꞌdá drı̣̃zõ ãzâ rî sĩ, ꞌdĩî rĩꞌá kậyı̣̂ õjílã Yúdạ̃ yí kâ drí rĩzó rãtáã ꞌẽlé ꞌá lâ rî ĩꞌdî. Kậyı̣̂ rî ꞌdĩ ꞌá rî, drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî gõꞌdá Pạ̃rúsı̣̃ yí bê drí ngãzó nĩlí Pĩlátõ ngálâ tã âtálé Yésũ rî ãvõ tãsĩ.
62 No dia seguinte, no sábado, os principais sacerdotes e os fariseus foram a Pilatos
63 Gólĩyî kĩ, “Ãmbá, ní ndrê drẽ, õnjõ ꞌbá ꞌdĩ âtâ tã trá kĩ nĩ rî, õzõ yí õdrã trá rî, kậyı̣̂ nâ sĩ, yí âꞌdô lîdríꞌá õdrã ꞌásĩ.
63 e disseram: “Senhor, lembramos que, quando ainda vivia, aquele mentiroso disse: ‘Depois de três dias ressuscitarei’.
64 Tã ꞌdî tãsĩ rî, mã ânĩ nõ tã îjílí ní tı̣́, âꞌdô âꞌdóꞌá tãndí ró, õzõ ní õꞌbã ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá ãzâ ꞌbá yî lóꞌdé drı̣̃ ꞌdî lômílí dódó cãlé bũúũ kậyı̣̂ nâ sĩ rî, tãlâ lãjóꞌbá gólâkâ ꞌdĩ ꞌbá yî õzó ânĩî ĩyî kô gólâ rî ãvõ ûgũlı̣́ gõzó tã âtálé kĩ nĩ rî, gólâ õlîdrî trá õdrã ꞌásĩ. Õnjõ ꞌdî âꞌdô õjílã âdóꞌá dũû lậvũlı̣́ gạ̃rạ̃ õnjõ Yésũ drí âdólé sı̣́sı̣́ rî drı̣̃ı̣̂ sĩ.”
64 Por isso, pedimos que lacre o túmulo até o terceiro dia. Isso impedirá que seus discípulos roubem o corpo e depois digam a todos que ele ressuscitou. Se isso acontecer, estaremos em pior situação que antes”.
65 Gõꞌdá Pĩlátõ drí tã-drı̣̃ lẽzó drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ, “Tãndí ró, nĩ trõ ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá ámákâ ãzâ ꞌbá yî ꞌbãlé, õndrê ró ĩyî lóꞌdé ꞌdĩ võ lâ bê dódó.”
65 Pilatos respondeu: “Levem soldados e guardem o túmulo como acharem melhor”.
66 Gõꞌdá drílĩyî nĩzó lóꞌdé ꞌdĩ tı̣̂ lâ bẽlé íꞌdá sĩ, gõꞌdá drílĩyî ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî ꞌbãzó tólâ lómígówá ró.
66 Então eles lacraram o túmulo e puseram guardas para protegê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.