Mateus 14
Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs NVT
1 Kậyı̣̂ nã ꞌbá yî sĩ rî, Ẽródẽ Ãnĩtípã ĩꞌdî kúmú ạ́ngı̣́ ꞌî ꞌbạ̃drı̣̃ Gãlĩláyã kâ drı̣̃lı̣́. Gõꞌdá drílâ rĩzó tã lârâkô Yésũ drí rĩꞌá ꞌẽlâ rî ꞌbá yî tã lâ yî ârílí.
1 Quando Herodes Antipas ouviu falar de Jesus,
2 Gõꞌdá Ẽródẽ ârî tã lârâkô ꞌdĩ ꞌbá yî tã lâ bê rî, gólâ drí tã âtázó Yésũ rî tãsĩ tã lôgõ ꞌbá íyíkâ rî ꞌbá yî drí kĩ, Yésũ ãâꞌdô pạ̃tı̣́ı̣̃ Yõwánĩ bãbãtízĩ ꞌẽ ꞌbá ró rî ĩꞌdî. Gólâ õlîdrî trá óꞌdí õdrã ꞌásĩ mbârâkã bê. Ĩꞌdî gólâ drí âꞌdózó cú mbârâkã bê rĩzó tã lârâkô ꞌdĩ ꞌbá yî ꞌẽlé ꞌdĩ.
2 disse a seus conselheiros: “Deve ser João Batista que ressuscitou dos mortos! Por isso ele tem poder para fazer esses milagres”.
3 — ausente —
3 Herodes havia mandado prender e encarcerar João para agradar Herodias, que era esposa de Filipe, seu irmão.
4 — ausente —
4 João tinha dito repetidamente a Herodes: “É contra a lei que o senhor viva com ela”.
5 — ausente —
5 Herodes queria matá-lo, mas tinha medo de provocar uma revolta, pois o povo acreditava que João era profeta.
6 Nĩngá sĩ, kậyı̣̂ Ẽródẽ rî tı̣̃zó ꞌá lâ rî âcâ bê rî, gólâ drí kãrámã ạ́ngı̣́ ꞌẽzó. Gõꞌdá gólâ drí õjílã ạ́ngı̣́ ạ́ngı̣́ ậzı̣́zó dũû ânĩlí kãrámã ꞌdî ꞌá. Gõꞌdá drílâ tã ꞌbãzó Ẽrõdíyã rî mvá ãnjó drí ậndú tõzó ũmú ꞌdĩ ꞌbá yî ândrá. Gõꞌdá ízámvá ꞌdĩ drí ậndú tõzó sũsũ ró lậvũlı̣́ kôrô gólĩyî ândrá. Ậndú gólâkâ tõlé ꞌdĩ tã lâ drí sũzó kúmú Ẽródẽ rú rõô.
6 Contudo, numa festa de aniversário de Herodes, a filha de Herodias dançou diante dos convidados e agradou muito o rei,
7 Tã rî ꞌdĩ tãsĩ rî, kúmú Ẽródẽ drí lãtrítrí îtrízó ízámvá ꞌdĩ drí kĩ, ngá tíbê gólâ drí zı̣̃lı̣́ yí tı̣́ sĩ rî, yí âꞌdô ngá rî ꞌdĩ fẽꞌá gólâ drí.
7 e ele prometeu, sob juramento, que lhe daria qualquer coisa que ela pedisse.
8 Gõꞌdá Ẽródẽ rî õkó drí gõzó ngá íyî mvá drí ꞌẽꞌá zı̣̃lâ Ẽródẽ tı̣́ ꞌdĩ âꞌdálé íyî mvá drí. Gõꞌdá ízámvá ꞌdĩ drí gõzó tã âtálé Ẽródẽ drí kĩ, “Ónĩ nĩꞌá Yõwánĩ bãbãtízĩ ꞌẽ ꞌbá ró rî drı̣̃ lâ âgálé njíyá ꞌbãlé tạ́bı̣́gạ́ drı̣̃ı̣̂ âjílí má drí nõlé.”
8 Instigada pela mãe, a moça disse: “Quero a cabeça de João Batista num prato!”.
9 Gõꞌdá Ẽródẽ ârî úlı̣́ ꞌdĩ ꞌbá yî bê rî, gólâ drí gõzó âꞌdólé tã ı̣̂sũ ró úlı̣́ ꞌdĩ ꞌbá yî tãsĩ. Gõꞌdá lãtrítrí gólâ drí îtrílí ũmú ꞌdĩ ꞌbá yî ândrá ꞌdĩ tãsĩ rî, drílâ tã-drı̣̃ lẽzó ngá ízámvá ꞌdĩ drí lẽlé ꞌdĩ fẽzó drílâ.
9 O rei se arrependeu do que tinha dito, mas, por causa do juramento feito diante dos convidados, deu as ordens para que atendessem ao pedido.
10 Nĩngá sĩ rî, Ẽródẽ drí ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá íyíkâ rî ꞌbá yî jõzó nĩꞌá gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌálâ Yõwánĩ rî drı̣̃ âgálé njíyá, drı̣̃ lâ âtrõlé tạ́bı̣́gạ́ drı̣̃ı̣̂.
10 João foi decapitado na prisão,
11 Gõꞌdá gólĩyî âgâ Yõwánĩ rî drı̣̃ bê rî, drílĩyî âtrõzó lâ tạ́bı̣́gạ́ drı̣̃ı̣̂, ânĩꞌá fẽlâ ízámvá ꞌdĩ drí. Gõꞌdá ízámvá ꞌdĩ drí trõzó lâ nĩꞌá fẽlâ ândrê lâ drí.
11 e sua cabeça foi trazida num prato e entregue à moça, que a levou à sua mãe.
12 ꞌDĩî vósĩ rî, tã ârí ꞌbá Yõwánĩ kâ rî ꞌbá yî drí ânĩzó ĩyî Yõwánĩ rî ãvõ ạ̃lı̣́ ꞌdĩ trõlé nĩꞌá ꞌbãlâ ꞌbú ꞌá. Gõꞌdá drílĩyî nĩzó kpá nĩꞌá tã lâ âtálé Yésũ drí.
12 Os discípulos de João vieram, levaram seu corpo e o sepultaram. Em seguida, foram a Jesus e lhe contaram o que havia acontecido.
13 Gõꞌdá Yésũ ârî bê Yõwánĩ rî õdrã tã rî, drílâ ngãzó nĩlí mbãlé kõlóngbõ ꞌá nĩꞌá lı̣̃mvû ândrê Gãlĩláyã kâ ꞌdĩ drı̣̃ lâ mbãlé, tãlâ yí nĩ ró bê võ gólâ õjílã ãkó rî ûsúlı̣́ rĩzó ꞌá lâ. Gõꞌdá õjílã ârî ĩyî tã bê kĩꞌá nĩ rî, Yésũ ngâ trá ꞌẽꞌá nĩlí kõlóngbõ sĩ rî, drílĩyî ngãzó jạ̃rı̣́bạ̃ ĩyíkâ âyélé lậvũzó sı̣́sı̣́ ꞌálâ pá sĩ lı̣̃mvû ândrê ꞌdĩ gãrã drı̣̃ lâ ꞌásĩ, nĩꞌá võ gólâ Yésũ drí ꞌẽzó nĩlí ꞌá lâ rî ꞌá.
13 Logo que Jesus ouviu a notícia, partiu de barco para um lugar isolado, a fim de ficar só. As multidões, porém, descobriram para onde ele ia e o seguiram a pé, vindas de muitas cidades.
14 Gõꞌdá Yésũ câ bê tólâ rî, drílâ âfõzó kõlóngbõ ꞌásĩ. Drílâ õꞌbí tı̣́lı̣́lı̣́ ndrẽzó. Gõꞌdá gólâ ndrê õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî bê rî, gólĩyî ĩzã drí gãzó gólâ rú, gõꞌdá drílâ gólĩyî ngá lãzé bê rî ꞌbá yî êdézó ngá lãzé ĩyíkâ ꞌásĩ.
14 Quando Jesus saiu do barco, viu a grande multidão, teve compaixão dela e curou os enfermos.
15 Gõꞌdá câ bê lạ̃njạ́túlı̣́ bê rî, lãjóꞌbá Yésũ kâ drí ânĩzó Yésũ ngálâ tã îjílí gólâ tı̣́ kĩ, “Nõô gõꞌdá trá võ ãgângbêlẽ ꞌî nõ, ı̣̃tú gõꞌdá trá ꞌẽꞌá fĩlí. Ní jô õꞌbí nõ ꞌbá yî ãkpã nõtí, õnĩ ró ĩyî bê, nĩꞌá ngá nyãnyã lôndãlé võ mvá ãzâ ꞌbá yî õjílã bê rî ꞌásĩ ĩyî drí nyãlé.”
15 Ao entardecer, os discípulos foram até ele e disseram: “Este lugar é isolado, e já está ficando tarde. Mande as multidões embora, para que possam ir aos povoados e comprar comida”.
16 Gõꞌdá Yésũ drí gõzó tã-drı̣̃ lôgõlé lãjóꞌbá íyíkâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Âꞌdó kô îcâ-îcâ ró drílĩyî nĩzó ngá nyãnyã lôndãlé ĩyî drí nyãlé. Ãnî nyãányâ, nĩ fẽ ngá nyãnyã gólĩyî drí nyãlé.”
16 “Não há necessidade”, disse Jesus. “Providenciem vocês mesmos alimento para elas.”
17 Gõꞌdá lãjóꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã-drı̣̃ lôgõzó Yésũ drí kĩ, “Ãmâ kó cé rĩꞌá ãmbãtã bê njı̣̂ gõꞌdá ı̣̃ꞌbı̣̂ mvá bê kpá rı̣̃.”
17 Eles responderam: “Temos apenas cinco pães e dois peixes!”.
18 Nĩngá sĩ, Yésũ drí tã âtázó drílĩyî kĩ, “Nĩ âjî ngá nyãnyã rî gógó ꞌdĩ ꞌbá yî má ngáá nõlé.” Gõꞌdá drílĩyî trõzó lâ fẽlé Yésũ drí.
18 “Tragam para cá”, disse ele.
19 Gõꞌdá ĩtí rî, Yésũ drí tã âtázó õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, gólĩyî õrî vũdrı̣́ õmã drı̣̃ı̣̂. Gólĩyî rî bê vũdrı̣́ rî, gólâ drí ãmbãtã njı̣̂ ꞌdĩ trõzó ı̣̃ꞌbı̣̂ rı̣̃ ꞌdî bê yí drı̣́gạ́ gõꞌdá võ ndrẽzó ꞌbũû ꞌálâ, drílâ rãtáã ꞌẽzó Ôvârí drí ngá nyãnyã ꞌdî ꞌbá yî tãsĩ. Gõꞌdá drílâ ãmbãtã ꞌdî ꞌâ lâ pı̣̃zó ı̣̃ꞌbı̣̂ ꞌdĩ ꞌbá yí bê. Nĩngá sĩ, drílâ trõzó lâ fẽlé lãjóꞌbá íyíkâ ꞌdĩ ꞌbá yî drı̣́gạ́, gõꞌdá lãjóꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí trõzó lâ lânjílí õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî drí.
19 Em seguida, mandou o povo sentar-se na grama. Tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu os pães em pedaços e os entregou a seus discípulos, que distribuíram às multidões.
20 Drílĩyî nyãzó lâ, ngá nyãnyã ꞌdî drí gólĩyî îcázó. Gõꞌdá lãjóꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí ngá nyãnyã ạ̃mbúkũ lâkí ꞌbá rî êꞌbézó ívõ ꞌásĩ dũûdû zãlô mûdrı̣́-drı̣̃-lâ-ngâ-rı̣̃.
20 Todos comeram à vontade, e os discípulos recolheram doze cestos com as sobras.
21 Ĩtí rî, õjílã gólĩyî ngá ꞌdĩ ꞌbá yî nyã ꞌbá rî rĩꞌá ĩyî kútũ-njı̣̂. ꞌDĩî ólã cé ãgô ĩꞌdî. Gõꞌdá ólãá õkó ꞌdĩyímvá bê kô.
21 Os que comeram foram cerca de cinco mil homens, sem contar mulheres e crianças.
22 Gõꞌdá kôrô tã ꞌdî vósĩ rî, Yésũ drí tã âtázó lãjóꞌbá íyíkâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, gólĩyî õmbã kõlóngbõ ꞌá lậvũlı̣́ sı̣́sı̣́ ꞌálâ, nĩꞌá gõlé ꞌáꞌá lé drı̣̃ lı̣̃mvû ândrê ꞌdĩ kâ ãzâ lésĩ rî ꞌá. Yî drẽ rĩꞌá tãkõ, tãlâ yí lẽ õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî jõlé zãlô sı̣́sı̣́, gólĩyî õnĩ ró bê gõlé ĩyî drí ꞌbã ꞌásĩ.
22 Logo em seguida, Jesus insistiu com seus discípulos que voltassem ao barco e atravessassem até o outro lado do mar, enquanto ele despedia as multidões.
23 Gõꞌdá Yésũ jô õꞌbí ꞌdĩ ꞌbá yî bê ndrĩ, nĩꞌá gõlé ĩyî drí ꞌbã ꞌásĩ rî, drílâ gõzó mbãlé únı̣́ drı̣̃ ꞌálâ, nĩꞌá rãtáã ꞌẽlé. Gólâ drí rĩzó élê únı̣́ drı̣̃ ꞌá tólâ rãtáã ꞌẽlé ngạ́cı̣̂ ꞌdĩ sĩ.
23 Depois de mandá-las para casa, Jesus subiu sozinho ao monte a fim de orar. Quando anoiteceu, ele ainda estava ali, sozinho.
24 Gõꞌdá lãjóꞌbá Yésũ kâ ꞌdĩ ꞌbá yî õtírĩ nĩî jẽjẽ ró lı̣̃mvû ândrê ꞌdĩ ító ꞌâ lâ ꞌá rî, kạ̃gũmạ́ạ̃ ândrê drí îtõzó rĩꞌá ậsı̣̃lı̣́ õnjí ró. Ĩtí rî, kạ̃gũmạ́ạ̃ ꞌdĩ drí rĩzó lı̣̃mvû ândrê ꞌdĩ drı̣̃ lâ îyálé kãgbã-kãgbã. Lı̣̃mvû rĩ ꞌbá rû îyálé ꞌdĩ drí rĩzó rû sı̣̃lı̣́ kõlóngbõ rú. Drílâ rĩzó kõlóngbõ îyálé õnjí tẽtẽ ró.
24 Enquanto isso, os discípulos, distantes da terra firme, lutavam contra as ondas, pois um vento forte havia se levantado.
25 Gõꞌdá õtírĩ cãâ ꞌbõlõwá ãwó sĩ rî, Yésũ drí ngãzó rĩꞌá nĩlí lãjóꞌbá íyíkâ ꞌdĩ ꞌbá yî ngálâ lı̣̃mvû drı̣̃ı̣̂ sĩ.
25 Por volta das três da madrugada, Jesus foi até eles, caminhando sobre as águas.
26 Gõꞌdá lãjóꞌbá gólâkâ ꞌdĩ ꞌbá yî ndrê ĩyî gólâ bê rĩꞌá ânĩꞌá lı̣̃mvû drı̣̃ı̣̂ sĩ rî, ũrı̣̃ drí gãzó gólĩyî rú. Gõꞌdá drílĩyî ngãzó trẽlé tã âtá bê kĩ, “Wúûwú, ꞌdĩî ãvõ líndrí ꞌî rĩ ꞌbá ânĩlí ꞌdĩ!”
26 Quando os discípulos o viram caminhando sobre as águas, ficaram aterrorizados. “É um fantasma!”, gritaram, cheios de medo.
27 Yésũ ârî tã gólĩyíkâ âtálé ꞌdĩ bê rî, gõꞌdá kôrô drílâ ngãzó tã âtálé drílĩyî kĩ nĩ rî, “Nĩ ꞌê ũrı̣̃ kô. Nõô mâ Yésũ ĩꞌdî.”
27 Imediatamente, porém, Jesus lhes disse: “Não tenham medo! Coragem, sou eu!”.
28 Gõꞌdá Pétẽrõ drí gõzó tã-drı̣̃ lôgõlé Yésũ drí kĩ nĩ rî, “Kúmú, õzõ ꞌdĩî ãꞌdô fí pạ̃tı̣́ı̣̃ nî ĩꞌdî rî, ꞌdõvó ní zı̣̂ mâ nĩlí ní ngálâ lı̣̃mvû drı̣̃ı̣̂ sĩ.”
28 Então Pedro gritou: “Se é realmente o senhor, ordene que eu vá caminhando sobre as águas até onde está!”.
29 Gõꞌdá Yésũ drí tã âtázó Pétẽrõ drí kĩ nĩ rî, “ꞌDõvó ní ânĩ.” Gõꞌdá Pétẽrõ drí ârízó kõlóngbõ ꞌásĩ nĩlí Yésũ ngálâ lı̣̃mvû drı̣̃ı̣̂ sĩ.
29 “Venha!”, respondeu Jesus. Então Pedro desceu do barco e caminhou sobre as águas em direção a Jesus.
30 Gõꞌdá Pétẽrõ õtírĩ rĩî nĩlí rî, gólâ drí lı̣̃fı̣́ jãzó võ ndrẽlé gãrã drı̣̃ı̣̂. Ĩtí rî, gólâ ûsû kạ̃gũmạ́ạ̃ rĩ ꞌbá lı̣̃mvû drı̣̃ îyálé ꞌdĩ võ lâ bê rî, kôrô ũrı̣̃ drí gãzó gólâ rú. Gõꞌdá drílâ îtõzó rĩꞌá lêtélé nĩꞌá lı̣̃mvû zẽ ꞌálâ. Gõꞌdá drílâ ngãzó trẽlé kĩ, “Kúmú, ní pâ mâ!”
30 Mas, quando reparou no vento forte e nas ondas, ficou aterrorizado, começou a afundar e gritou: “Senhor, salva-me!”.
31 Gõꞌdá kôrô Yésũ drí íyî drı̣́ îjõzó ꞌwãâ Pétẽrõ rî lôkózó âsélé gólâ õzó lêté kô. Gõꞌdá drílâ ngãzó tã âtálé Pétẽrõ drí kĩ, “Tã lẽlẽ áníkâ má ꞌá rî cé fínyáwá ĩtí ãꞌdô tãsĩ yã? Ní rî tã ı̣̂sũlı̣́ rı̣̃ rı̣̃ ãꞌdô tãsĩ yã?”
31 No mesmo instante, Jesus estendeu a mão e o segurou. “Como é pequena a sua fé!”, disse ele. “Por que você duvidou?”
32 Gõꞌdá Pétẽrõ yî Yésũ bê drí ngãzó ĩyî mbãlé kõlóngbõ ꞌá. Ĩtí rî, gólĩyî fî bê kõlóngbõ ꞌá rî, kôrô kạ̃gũmạ́ạ̃ ꞌdĩ drí âdrézó.
32 Quando entraram no barco, o vento parou.
33 Gõꞌdá lãjóꞌbá gólĩyî ndrĩ kõlóngbõ ꞌdî ꞌá ꞌdĩ ꞌbá yî ndrê ĩyî tã gólĩyî rû ꞌẽ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî bê rî, drílĩyî ngãzó Yésũ rî ı̣̂njı̣̃lı̣́ úlı̣́ âtâ-âtâ bê kĩ, “Pạ̃tı̣́ı̣̃ nõô rĩꞌá Ôvârí rî mvá ĩꞌdî.”
33 Então os outros discípulos o adoraram e exclamaram: “De fato, o senhor é o Filho de Deus!”.
34 Nĩngá sĩ, Yésũ yî mbã bê lı̣̃mvû ândrê ꞌdĩ drı̣̃ lâ rî, drílĩyî nĩzó cãlé ꞌbạ̃drı̣̃ gólâ zı̣̃lı̣́ Gẽnẽsãrétẽ rî ꞌálâ.
34 Depois de atravessarem o mar, chegaram a Genesaré.
35 Gõꞌdá õjílã tólâ nã ꞌbá yî ârî ĩyî tã bê kĩꞌá nĩ rî, Yésũ ãâcâ trá rî, drílĩyî ngãzó tã lâ ꞌbãlé õjílã gólĩyî võ ꞌdî kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí ârílí ndrĩ, gólĩyî ãâjî ró õjílã gólĩyíkâ ngá lãzé bê rî ꞌbá yî Yésũ ngálâ.
35 Quando o povo reconheceu Jesus, a notícia de sua chegada se espalhou rapidamente por toda a região, e trouxeram os enfermos para que fossem curados.
36 Gõꞌdá áâjílí bê õjílã gólĩyî ngá lãzé bê ꞌdĩ ꞌbá yî Yésũ ngálâ rî, õjílã gólĩyî õjílã ngá lãzé bê ꞌdĩ ꞌbá yî âjí ꞌbá rî yî drí gõzó rúꞌbạ́ lôꞌbãlé Yésũ rú kĩ, “Ní âyê õjílã ngá lãzé bê ꞌdĩ ꞌbá yî õdõ ĩyî cé ítá tı̣̂ áníkâ ĩꞌdî, ngá lãzé gólĩyíkâ âꞌdô rû ndẽꞌá.” Gõꞌdá Yésũ drí tã gólĩyíkâ ꞌdĩ drı̣̃ lâ lẽzó. Ĩtí rî, gólĩyî ndrĩ ítá tı̣̂ Yésũ kâ dõ ꞌbá rî yî, ngá lãzé gólĩyíkâ drí rû ndẽzó.
36 Suplicavam que ele deixasse os enfermos apenas tocar na borda de seu manto, e todos que o tocavam eram curados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.