Atos 9
Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs ARA
1 Sóõlõ drẽ kpá zãâ lạ́tı̣̂ ãzâ lôndãꞌá lâŋõ fẽzó õjílã tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá rî ꞌbá yî drí, tãlâ gólâ âtâ tã kĩ nĩ rî, yí õlẽ trá gólĩyî ûfúlı̣́ vólé. Gõꞌdá nĩngá sĩ, gólâ ârílí bê kĩ, tã lẽ ꞌbá ũrûkậ ꞌbá yî õrâ ĩyî trá jẽjẽ ró jạ̃rı̣́bạ̃ zı̣̃lı̣́ Dãmãsékẽ rî ꞌálâ rî, gólâ drí ngãzó nĩlí drı̣̃-ꞌbá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yí kâ ngálâ,
1 Saulo, respirando ainda ameaças e morte contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote
2 tãlâ gólâ rî îjílí wárãgã ꞌdíyî âꞌdâ kâ îgĩlí yí drí trõlé yí drı̣́gạ́ nĩzó Dãmãsékẽ ꞌálâ íyî âꞌdázó drı̣̃-ꞌbá jó õjílã Yúdạ̃ yí kâ drí rĩzó tã Ôvârí kâ ârílí rî ꞌbá yí kâ rî ꞌbá yî drí, gólĩyî îjílí íyî pãlé õjílã gólĩyî ꞌdẽ ꞌbá trá Kúmú Yésũ lạ́tı̣̂ ró rî vósĩ Dãmãsékẽ ꞌá tólâ rî ûsúlı̣́, ãꞌdô ró bê yí drí îcázó ûrúlâ ĩyî, ãgô ró rî ꞌbá yî õkó bê ndrĩ, tãlâ yí trõ ró bê lôgõlé vólé Yẽrõsãlémã ꞌálâ ꞌbãlé gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌá.
2 e lhe pediu cartas para as sinagogas de Damasco, a fim de que, caso achasse alguns que eram do Caminho, assim homens como mulheres, os levasse presos para Jerusalém.
3 Nĩngá sĩ, Sóõlõ yî drí ậcı̣́ îngázó nĩzó Dãmãsékẽ ꞌálâ wárãgã ꞌdî bê. Gõꞌdá gólĩyî bê lạ́tı̣̂ drı̣̃ı̣̂ ãnyî cãzó Dãmãsékẽ ꞌálâ rî, ꞌwãâ võ îꞌĩ ndrạ̃ạ̃ kạ̃ꞌdậ-kạ̃ꞌdậ ûrú lésĩ drí võ gólĩyî gãrã drı̣̃ ꞌásĩ rî îꞌĩzó ngbángbá.
3 Seguindo ele estrada fora, ao aproximar-se de Damasco, subitamente uma luz do céu brilhou ao seu redor,
4 Gõꞌdá ĩtí rî, Sóõlõ drí ngãzó ꞌdẽlé ạ̃drũ vũdrı̣́ ı̣̃nyạ́kú drı̣̃ı̣̂ võ îꞌĩ ꞌdî drí sĩ. Gõꞌdá gólâ drí gbórókõ ârízó rĩꞌá úlı̣́ âtáꞌá gólâ drí ꞌbũû lésĩ kĩ nĩ rî, “Sóõlõ! Sóõlõ! Ní rî rĩꞌá lâŋõ õnjí fẽlé má drí rõô nõtí ãꞌdô tãsĩ yã?”
4 e, caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Nĩngá sĩ, Sóõlõ drí ngãzó tã îjílí tã rõrõ sĩ kĩ nĩ rî, “Kúmú, nî ãꞌdî ĩꞌdî yã?”
5 Ele perguntou: Quem és tu, Senhor? E a resposta foi: Eu sou Jesus, a quem tu persegues;
6 Gõꞌdá ngbãângbânõ rî, ní ngâ ûrû nĩlí fĩlí Dãmãsékẽ ꞌálâ, tãlâ áâꞌdâ ró lôsĩ má drí ꞌbãlé ní drí ꞌẽlé má drí rî tã lâ ní drí.”
6 mas levanta-te e entra na cidade, onde te dirão o que te convém fazer.
7 Gõꞌdá võ rî ꞌdĩ ꞌá rî, õjílã Sóõlõ bê rî ꞌbá yî rĩꞌá ĩyî âdréꞌá njũrũ ũrı̣̃ drí sĩ, tãlâ gólĩyî ârî gbórókõ lûꞌû trá cú ĩtí tã ífí lâ nı̣̃ ãkó gõꞌdá kpá õjílã gbórókõ lâ drí lûꞌúlı̣́ ꞌdĩ ndrẽ ãkó.
7 Os seus companheiros de viagem pararam emudecidos, ouvindo a voz, não vendo, contudo, ninguém.
8 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Sóõlõ drí ngãzó ạ̃vũ âdrélé ûrû íyî lı̣̃fı̣́ njı̣̃lı̣́. Gõꞌdá lı̣̃fı̣́ lâ njı̣̃ rû bê rî, lı̣̃fı̣́ lâ ndré võ gõꞌdá kô. Tã rî ꞌdĩ tãsĩ rî, ãzí-ãzí lâ yî drí gõzó gólâ rî drı̣́ rũlı̣́ sẽlé kũdũ-kũdũ âjílí fĩlí Dãmãsékẽ ꞌálâ.
8 Então, se levantou Saulo da terra e, abrindo os olhos, nada podia ver. E, guiando-o pela mão, levaram-no para Damasco.
9 Gõꞌdá Sóõlõ drí rĩzó tólâ kậyı̣̂ nâ võ ndrẽ ãkó. Kậyı̣̂ nâ rî ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ rî, gólâ rî cú ĩtí ꞌálé ꞌãꞌí ró.
9 Esteve três dias sem ver, durante os quais nada comeu, nem bebeu.
10 Tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá ãzâ bê rĩꞌá Dãmãsékẽ ꞌá tólâ rú lâ Ãnãníyã. Kúmú Yésũ drí rû âꞌdázó gólâ drí õzõ âbĩ-âbĩ kâtí, gõꞌdá gólâ rî zı̣̃lı̣́ kĩ nĩ rî, “Ãnãníyã!” Gõꞌdá gólâ drí ngãzó tã kõlé kĩ nĩ rî, “Kúmú, mâ rĩꞌá nõ.”
10 Ora, havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. Disse-lhe o Senhor numa visão: Ananias! Ao que respondeu: Eis-me aqui, Senhor!
11 Nĩngá sĩ, Yésũ drí ngãzó tã âtálé gólâ drí kĩ nĩ rî, “Mí ngâ ûrû gõꞌdá nĩlí lạ́tı̣̂ gólâ rĩꞌá zı̣̃lâ Lạ́tı̣̂ Mbı̣̂ rî ꞌálâ. Mí nĩ nĩꞌá ãgô ãzâ Tãrásõ lé ꞌbá ró zı̣̃lı̣́ Sóõlõ rî ûsúlı̣́. Gólâ rĩꞌá Yúdạ̃ drí jó ꞌálâ, gõꞌdá gólâ rĩꞌá ngbãângbânõ rãtáã ꞌẽꞌá má drí.
11 Então, o Senhor lhe ordenou: Dispõe-te, e vai à rua que se chama Direita, e, na casa de Judas, procura por Saulo, apelidado de Tarso; pois ele está orando
12 Má âꞌdâ tã trá gólâ drí âbĩ-âbĩ ꞌá, gólâ ndrê nî Ãnãníyã trá rĩꞌá ânĩꞌá jó gólâ drí rĩzó ꞌdĩ ꞌálâ, gõꞌdá ánî drı̣́ ꞌbãlé gólâ drı̣̃ı̣̂, ãꞌdô ró bê gólâ drí võ ndrẽzó kpá óꞌdí.”
12 e viu entrar um homem, chamado Ananias, e impor-lhe as mãos, para que recuperasse a vista.
13 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Ãnãníyã drí ngãzó tã-drı̣̃ lôgõlé kĩ nĩ rî, “Kúmú, má ârî ãgô ꞌdĩ tã lâ trá õjílã dũû sı̣́lı̣́ sĩ. Gólĩyî âtâ kĩ nĩ rî, gólâ ꞌbã lâŋõ ꞌdẽlé õjílã ãmákâ Yẽrõsãlémã ꞌálâ rî ꞌbá yî drı̣̃ı̣̂ ûfû-ûfû lâ yî sĩ rõô.
13 Ananias, porém, respondeu: Senhor, de muitos tenho ouvido a respeito desse homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Gõꞌdá ngbãângbânõ rî, ókĩ nĩ rî, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî îgĩ tã trá fẽlé gólâ drı̣́gạ́, tãlâ gólâ drí âtrõlé ânĩzó nõngá õjílã gólĩyî ndrĩ rĩ ꞌbá ánî ı̣̂njı̣̃lı̣́ rî ꞌbá yî ûrúlı̣́ ꞌbãlé gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌá.”
14 e para aqui trouxe autorização dos principais sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Yésũ drí tã âtázó gólâ drí kĩ, “Ní ı̣̂sũ tã kô. Mí nĩ! Gólâ rĩꞌá ãgô gólâ má drí njĩlí trá rû ı̣̂ꞌbũlı̣́ má drí rî ĩꞌdî, tãlâ gólâ õpẽ ró tã âtî-âtî ámákâ bê gólĩyî ngá ãwã ró rî yî drí kúmú lâ yí bê ndrĩ gõꞌdá kpá õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ rî ꞌbá yî drí.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este é para mim um instrumento escolhido para levar o meu nome perante os gentios e reis, bem como perante os filhos de Israel;
16 Má âꞌdô rû îzã tíbê õjílã drí ꞌẽlé gólâ rú ámâ tãsĩ rî âꞌdáꞌá nĩ gólâ drí.”
16 pois eu lhe mostrarei quanto lhe importa sofrer pelo meu nome.
17 Ĩtí rî, Ãnãníyã drí úlı̣́ Yésũ kâ ꞌdĩ ꞌbá yî ârízó, gõꞌdá ngãzó nĩlí ꞌbã gólâ Sóõlõ drí rĩzó ꞌá lâ rî ndãlé. Gõꞌdá gólâ ûsû ꞌbã ꞌdî bê rî, drílâ fĩzó jó ꞌálâ Sóõlõ rî ûsúlı̣́. ꞌDĩî vósĩ rî, gólâ drí ngãzó drı̣́ ꞌbãlé Sóõlõ drı̣̃ı̣̂, gõꞌdá drílâ tã âtázó kĩ nĩ rî, “Sóõlõ ámâ ãzí-ãzí, Kúmú Yésũ âjô mâ trá nĩ ní ngálâ. Gólâ ĩꞌdî gólâ ní drí ûsúlı̣́ lạ́tı̣̂ ꞌá rî. Gólâ âjô mâ trá ánî ꞌbãlé võ ndrẽlé kpá óꞌdí, tãlâ Líndrí Tãndí Ôvârí kâ õfî ró kpá ní ꞌá mbârâkã bê.”
17 Então, Ananias foi e, entrando na casa, impôs sobre ele as mãos, dizendo: Saulo, irmão, o Senhor me enviou, a saber, o próprio Jesus que te apareceu no caminho por onde vinhas, para que recuperes a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Nĩngá sĩ ꞌwãâ, ngá ãzâ ꞌbá yî ókĩzõ ı̣̃ꞌbı̣̂ õꞌbõrõkõ ꞌî rî kâtí rî ꞌbá yî drí rĩzó rĩꞌá lôꞌdélé Sóõlõ rî lı̣̃fı̣́ ꞌásĩ, gõꞌdá gólâ drí ngãzó rĩꞌá võ ndrẽlé kpá óꞌdí. Gõꞌdá nĩngá sĩ, gólâ drí ngãzó ûrû, gõꞌdá Ãnãníyã drí gólâ rî îbábátízãzó.
18 Imediatamente, lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e tornou a ver. A seguir, levantou-se e foi batizado.
19 Gõꞌdá ꞌdĩî vósĩ, Sóõlõ drí nyãsá nyãzó gõꞌdá rúꞌbạ́ lâ drí âmbázó âgõlé võ lâ ꞌá óꞌdí. Nĩngá sĩ, Sóõlõ drí rĩzó tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá rî ꞌbá yí bê kậyı̣̂ fínyáwá sĩ Dãmãsékẽ ꞌálâ.
19 E, depois de ter-se alimentado, sentiu-se fortalecido. Então, permaneceu em Damasco alguns dias com os discípulos.
20 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Dãmãsékẽ ꞌá tólâ rî, Sóõlõ drí ngãzó nĩlí jó tã Ôvârí kâ ârî kâ rî ꞌbá yî ꞌásĩ kậyı̣̂ vósĩ cé, tãlâ yí ngî ró tã bê Yésũ ꞌdíyî pã ꞌbá ró rî tãsĩ õjílã drí ngbálí-ngbálí kĩ nĩ rî, pạ̃tı̣́ı̣̃ ró, Yésũ ĩꞌdî rĩꞌá Ôvârí rî mvá ꞌî.
20 E logo pregava, nas sinagogas, a Jesus, afirmando que este é o Filho de Deus.
21 Nĩngá sĩ, õjílã ndrĩ gólĩyî tã gólâkâ ngĩlí ꞌdĩ ꞌbá yî ârí ꞌbá rî ꞌbá yî, tı̣̂ lâ yî drí ậꞌdı̣́zó ndrú. Gõꞌdá gólĩyî drí rĩzó tã âtálé ĩyî võ ꞌásĩ kĩ nĩ rî, “Ãgô rî nõ, gólâ âꞌdó gólâ rĩ ꞌbá õjílã gólĩyî rĩ ꞌbá Yésũ rî ı̣̂njı̣̃lı̣́ Yẽrõsãlémã ꞌálâ rî ûfúlı̣́ rî ĩꞌdî kô yã? Gõꞌdá gólâ drí ânĩzó nõngá nõ kpá tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá gólĩyî nõngá rî ꞌbá yî ûrúlı̣́ trõlé fẽlé drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yí kâ drí yã?”
21 Ora, todos os que o ouviam estavam atônitos e diziam: Não é este o que exterminava em Jerusalém os que invocavam o nome de Jesus e para aqui veio precisamente com o fim de os levar amarrados aos principais sacerdotes?
22 Gõꞌdá tã ı̣̂sũ õjílã ꞌdî ꞌbá yí kâ rî âꞌdô bê kpá trá lé rı̣̃ rı̣̃ ĩtí ró rî, Sóõlõ drí rĩzó tã âtî-âtî tãndí Yésũ kâ pẽlé dódó ĩtí mbârâkã sĩ, tãlâ ꞌdĩî õjílã gólĩyî tã lẽ ꞌbá trá úlı̣́ gólâkâ ꞌá gólĩyî lãfálé ꞌá rî ꞌbá yî õlîzô ró bê âcálé dũû. Gõꞌdá gólâ rî trá tã pẽlé õjílã Yúdạ̃ yí kâ gólĩyî rĩ ꞌbá Dãmãsékẽ ꞌálâ rî yî drí kĩ nĩ rî, Yésũ ĩꞌdî rĩꞌá ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí âjólé ãngó nõ ꞌá rî. Ĩtí rî, gólĩyî îcá kô tı̣̂ ânyálé úlı̣́ gólâkâ ꞌdĩ ꞌbá yî ꞌá.
22 Saulo, porém, mais e mais se fortalecia e confundia os judeus que moravam em Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Gõꞌdá kậyı̣̂ dũû vósĩ, õjílã ũrûkậ Yúdạ̃ yí kâ Dãmãsékẽ ꞌálâ rî ꞌbá yî drí rû êꞌbézó ĩyî võ ãlô ꞌá tã ı̣̂ꞌbı̣̃lı̣́ Sóõlõ rî fũzó bê vólé.
23 Decorridos muitos dias, os judeus deliberaram entre si tirar-lhe a vida;
24 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Sóõlõ drí tã gólĩyíkâ ı̣̂ꞌbı̣̃lı̣́ ꞌdĩ tã lâ ârízó. Gólĩyî rî rĩlí ı̣̃tú ngạ́cı̣̂ gı̣̃rı̣̃ ạ́tı̣̃ ãgã jạ̃rı̣́bạ̃ kâ rî tı̣́ gólâ rî tẽlé fũlı̣́, õzõ gólâ õtírĩ ꞌẽê âfõlé nĩlí rî.
24 porém o plano deles chegou ao conhecimento de Saulo. Dia e noite guardavam também as portas, para o matarem.
25 Âꞌdólé bê trá ĩtí rî, ngạ́cı̣̂ ãlô sĩ, tã ârí ꞌbá ũrûkậ gólâkâ rî ꞌbá yî drí ngãzó nĩlí gólâ rî pãlé fõlé vólé jạ̃rı̣́bạ̃ ꞌdî âyélé. Gólĩyî njı̣̃ gólâ ívõ ạ́ngı̣́ sĩ trõlé îngálé îrílí bãgó sĩ kôrô ũpı̣̃ ãgã kâ drı̣̃ı̣̂ sĩ vũdrı̣́ ꞌálâ ãgã ꞌdî ũgúlı̣́ lésĩ.
25 Mas os seus discípulos tomaram-no de noite e, colocando-o num cesto, desceram-no pela muralha.
26 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Sóõlõ drí nĩzó cãlé Yẽrõsãlémã ꞌálâ. Tólâ rî, gólâ lẽ trá fĩlí tã lẽ ꞌbá Yésũ kâ tólâ nã ꞌbá yî lãfálé lâ yî ꞌá, gõꞌdá tã lẽ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî gã ĩyî dó tã lẽlé kĩ nĩ rî, pạ̃tı̣́ı̣̃ gólâ õlẽ tã trá Yésũ ꞌá. Ĩtí rî drí sĩ, gólĩyî drí âꞌdózó ndrĩ zãâ ũrı̣̃ ró gólâ drí sĩ.
26 Tendo chegado a Jerusalém, procurou juntar-se com os discípulos; todos, porém, o temiam, não acreditando que ele fosse discípulo.
27 Tã ꞌdî tãsĩ rî, Bãrãnábã drí ngãzó nĩlí gólâ rî pãlé tã âtálé lãjóꞌbá Yésũ kâ rî ꞌbá yî drí gólâ rî tãsĩ. Bãrãnábã drí tã ngĩzó gólĩyî drí gólâ rî tãsĩ, tãlâ tã gólâ Yésũ drí rû âꞌdázó gólâ drí lạ́tı̣̂ ꞌá gõꞌdá kpá tã Yésũ drí âtálé gólâ drí rî tãsĩ. Gõꞌdá Bãrãnábã ngî tã kpá gólĩyî drí kĩ nĩ rî, Sóõlõ ĩîyâ tã âtî-âtî tãndí Yésũ rî tãsĩ rî trá dódó cú ĩtí ũrı̣̃ ãkó Dãmãsékẽ ꞌálâ. Tãlâ úlı̣́ Bãrãnábã kâ ꞌdĩ ꞌbá yî tãsĩ rî, gólĩyî drí tã-drı̣̃ lẽzó Sóõlõ drí âꞌdózó tã ârí ꞌbá Yésũ kâ ró.
27 Mas Barnabé, tomando-o consigo, levou-o aos apóstolos; e contou-lhes como ele vira o Senhor no caminho, e que este lhe falara, e como em Damasco pregara ousadamente em nome de Jesus.
28 Ĩtí Sóõlõ drí fĩzó lãjóꞌbá Yésũ kâ rî ꞌbá yî lãfálé, gõꞌdá gólĩyî drí rĩzó rĩꞌá lậmúlı̣́ võ Yẽrõsãlémã kâ rî ꞌbá yî ꞌásĩ ndrĩ, tã âtî-âtî tãndí Yésũ rî tãsĩ rî pẽlé drı̣̃-bạ́lạ́yı̣̂ ró õjílã drí ũrı̣̃ ãkó.
28 Estava com eles em Jerusalém, entrando e saindo, pregando ousadamente em nome do Senhor.
29 Gõꞌdá ĩtí rî, Sóõlõ rî kpá rĩꞌá tã pẽlé õjílã Yúdạ̃ yí kâ gólĩyî rĩ ꞌbá Gı̣̃rı̣́kı̣̃ tı̣̂ âtálé ĩꞌdî rî ꞌbá yî drí. Gólâ rî trá kárá rĩꞌá tı̣̂ ânyálé gólĩyí bê tã Yésũ kâ tãsĩ. Tãlâ tã ꞌdî tãsĩ rî, drílĩyî rĩzó lạ́tı̣̂ tãndí lôndãlé gólâ rî fũzó bê vólé, gólâ õzó lãꞌbí Yúdạ̃ yí kâ îzãâ.
29 Falava e discutia com os helenistas; mas eles procuravam tirar-lhe a vida.
30 Nĩngá sĩ, tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá rî ꞌbá yî drí tã ꞌbãlé ꞌẽzó Sóõlõ rî fũlı̣́ ꞌdĩ ârízó. Gõꞌdá nĩngá sĩ, gólĩyî drí ngãzó Sóõlõ rî trõlé âjílí jạ̃rı̣́bạ̃ Sẽsãréyã kâ rî ꞌálâ, gõꞌdá gólâ rî ꞌbãzó kõlóngbõ ạ́ngı̣́ ꞌá jõlé tólâ sĩ nĩlí jạ̃rı̣́bạ̃ gólâkâ zı̣̃lı̣́ Tãrásõ rî ꞌálâ.
30 Tendo, porém, isto chegado ao conhecimento dos irmãos, levaram-no até Cesareia e dali o enviaram para Tarso.
31 Gõꞌdá kậyı̣̂ rî ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ rî, õjílã ndrĩ gólĩyî tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá rî ꞌbá yî rî ĩyî trá rĩlí cú ĩtí õjílã ãzãkã rĩ ꞌbá lâŋõ fẽlé gólĩyî drí rî ãkó ꞌbạ̃drı̣̃ gólĩyî zı̣̃lı̣́ Yũdạ́yạ̃, Gãlĩláyã, gõꞌdá kpá Sãmárĩyã rî ꞌá. Gõꞌdá Líndrí Tãndí Ôvârí kâ sõ mbârâkã trá gólĩyî ꞌá gõꞌdá kpá õjílã dũû ãzâ ꞌbá yî ꞌẽzó tã lẽlé tã âtî-âtî tãndí Yésũ rî tãsĩ rî ꞌá. Gõꞌdá Líndrí Tãndí ꞌdĩ ꞌê kpá tã nı̣̃nı̣̃ gólĩyíkâ Yésũ rî tãsĩ rî mbãlé nĩꞌá ạ̃tı̣́ ꞌálâ. Ĩtí rî, gólĩyî drí rĩzó zãâ rĩꞌá Ôvârí rî ı̣̂njı̣̃lı̣́ rĩrĩ gólĩyíkâ rî ꞌbá yî sĩ.
31 A igreja, na verdade, tinha paz por toda a Judeia, Galileia e Samaria, edificando-se e caminhando no temor do Senhor, e, no conforto do Espírito Santo, crescia em número.
32 Gõꞌdá kậyı̣̂ rĩrĩ kâ lâŋõ ãkó ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ rî, Pétẽrõ kpã jạ̃rı̣́bạ̃ ꞌálé Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî trá ndrĩ. Kậyı̣̂ ãlô sĩ, gólâ drí ngãzó nĩlí tã lẽ ꞌbá Yésũ ꞌá gólĩyî rĩ ꞌbá Lídã ꞌálâ rî ꞌbá yî lômílí.
32 Passando Pedro por toda parte, desceu também aos santos que habitavam em Lida.
33 Nĩngá sĩ, jạ̃rı̣́bạ̃ rî ꞌdĩ ꞌá rî, gólâ drí ãgô ãzâ rú bê Ãyĩnéyã rî ûsúzó pá lâ yî ôdrã-ôdrã ndrô njı̣̂-drı̣̃-lâ-nâ sĩ, gólâ tó ậcı̣́ kô ngãtá ngbãâ íyî îngálé ûrû gbãrãkã drı̣̃ı̣̂ sĩ.
33 Encontrou ali certo homem, chamado Eneias, que havia oito anos jazia de cama, pois era paralítico.
34 Gõꞌdá Pétẽrõ ndrê gólâ bê rî, Pétẽrõ drí tã âtázó kĩ, “Ãyĩnéyã, Yésũ Krístõ ꞌbã nî trá âꞌdólé dódó. Mí ngâ ûrû gbãrãkã drı̣̃ áníkâ ꞌdĩ êdélé ãꞌdô ró bê dódó.”
34 Disse-lhe Pedro: Eneias, Jesus Cristo te cura! Levanta-te e arruma o teu leito. Ele, imediatamente, se levantou.
35 Gõꞌdá tólâ sĩ, õjílã dũû Lídã kâ gõꞌdá kpá õjílã fạ́fạ̃ Sãrónã kâ rî ꞌbá yí kâ bê drí gólâ rî ndrẽzó lậmúꞌá. Tãlâ tã tı̣̂ drí ậꞌdı̣́zó ꞌdĩ drí sĩ rî, gólĩyî drí tã lẽzó tã âtî-âtî tãndí Kúmú Yésũ rî tãsĩ rî ꞌá.
35 Viram-no todos os habitantes de Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Gõꞌdá nĩngá sĩ, õkó ãzâ kạ̃nı̣́sạ̃ kâ bê rĩꞌá jạ̃rı̣́bạ̃ Yópã kâ rî ꞌá. Õkó rî ꞌdĩ rú lâ Tãbítã. Gólâ rî trá kárá rĩꞌá tã ꞌẽꞌẽ tãndí ꞌẽlé ĩꞌdî õjílã drí gõꞌdá kpá rĩꞌá õjílã ngá ãkó rî ꞌbá yî pãlé.
36 Havia em Jope uma discípula por nome Tabita, nome este que, traduzido, quer dizer Dorcas; era ela notável pelas boas obras e esmolas que fazia.
37 Gõꞌdá Pétẽrõ drẽ bê zãâ Lídã ꞌálâ rî, ngá lãzé drí õkó rî ꞌdĩ ꞌẽzó rõô, gõꞌdá drílâ drãzó. Nĩngá sĩ, õjílã drí lũmvû dãzó ãvõ lâ ꞌdĩ rú, gõꞌdá njı̣̃zó lâ ꞌbãlé jó ꞌálé ûrú lésĩ gá ãzí drı̣̃ı̣̂ rî ꞌá drílâ ꞌbã ꞌá.
37 Ora, aconteceu, naqueles dias, que ela adoeceu e veio a morrer; e, depois de a lavarem, puseram-na no cenáculo.
38 Võ gólâ Yópã ꞌdĩ rĩꞌá ãnyî Lídã rú. Ĩtí rî, õjílã kạ̃nı̣́sạ̃ kâ drí ãgô rı̣̃ jõzó nĩlí Lídã ꞌálâ võrã bê Pétẽrõ vó, tãlâ gólĩyî ârî trá kĩ, gólâ ãâꞌdô bê Lídã ꞌá tólâ. Gõꞌdá ãgô rı̣̃ ꞌdî ꞌbá yî câ ĩyî bê tólâ rî, drílĩyî tã âtázó Pétẽrõ drí kĩ nĩ rî, “Õzõ ĩîcâ trá ní drí rî, ní ânĩ drẽ ꞌwãâ ãmâ ngáá nõlé.”
38 Como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, enviaram-lhe dois homens que lhe pedissem: Não demores em vir ter conosco.
39 Ĩtí rî, Pétẽrõ drí ngãzó nĩlí Yópã ꞌálâ. Gõꞌdá gólâ câ bê tólâ rî, õjílã drí gólâ rî trõzó jó ꞌálé gá ãzí drı̣̃ı̣̂ ûrú lésĩ ãvõ bê ꞌdĩ ꞌálâ. Gõꞌdá ạ̃yı̣́zı̣́ dũû drí rĩzó ĩyî îfílí gbãâ gólâ rú sĩ tólâ ĩzã ꞌẽꞌá ĩyî rõô, gõꞌdá kpá ítá gólĩyî Tãbítã drí lôsélé trá drẽ Tãbítã rî gógó drí âꞌdózó lı̣̃fı̣́ bê rî âtrõzó âꞌdálé Pétẽrõ rî drí ndrẽlé.
39 Pedro atendeu e foi com eles. Tendo chegado, conduziram-no para o cenáculo; e todas as viúvas o cercaram, chorando e mostrando-lhe túnicas e vestidos que Dorcas fizera enquanto estava com elas.
40 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Pétẽrõ ní drí ngãzó õjílã ndrĩ lôfõlé ĩví ꞌálâ jó rî ꞌdĩ ꞌásĩ vólé. Gõꞌdá ní drí ꞌãꞌî tı̣̃zó vũdrı̣́ gõꞌdá rãtáã ꞌẽzó Ôvârí drí. ꞌDĩî vósĩ, gólâ drí rû jãzó gõlé ãvõ ꞌdî ngálâ tã âtálé kĩ, “Tãbítã, ní ngâ ûrû.”
40 Mas Pedro, tendo feito sair a todos, pondo-se de joelhos, orou; e, voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, sentou-se.
41 Nĩngá sĩ, Pétẽrõ drí drı̣́ lâ rũzó îngálé, tãlâ gólâ ĩîcâ ró bê âdrélé ûrû. Gõꞌdá Pétẽrõ drí ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ ꞌbá yî ậzı̣́zó, gõꞌdá kpá õjílã ãzâ ꞌbá yî kạ̃nı̣́sạ̃ kâ rî ꞌbá yí bê Tãbítã rî âꞌdázó gólĩyî drí, gõꞌdá trá rĩꞌá lédrẽ-lédrẽ ró.
41 Ele, dando-lhe a mão, levantou-a; e, chamando os santos, especialmente as viúvas, apresentou-a viva.
42 Gõꞌdá nĩngá sĩ, tã tı̣̂ drí ậꞌdı̣́zó ꞌdĩ drí lûꞌúzó lậꞌbúlı̣́ õjílã Yópã kâ drí ndrĩ. Gõꞌdá õjílã dũû gólĩyî lãfálé ꞌásĩ rî ꞌbá yî drí tã lẽzó Kúmú Yésũ ꞌá.
42 Isto se tornou conhecido por toda Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Ĩtí rî, Pétẽrõ drí ꞌẽzó lâ tólâ kậyı̣̂ dũû, rĩꞌá rĩlí ãgô ãzâ rú bê Sĩmónã rî bê.
43 Pedro ficou em Jope muitos dias, em casa de um curtidor chamado Simão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.