Atos 7
Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs NAA
1 Nĩngá sĩ, drı̣̃-ꞌbá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yí kâ drí ngãzó tã îjílí Sĩtĩfánõ tı̣́ kĩ nĩ rî, “Úlı̣́ gólĩyî õjílã nô ꞌbá yî drí rĩꞌá âtálâ ní rú nõ ꞌbá yî pạ̃tı̣́ı̣̃ yã?”
1 Então o sumo sacerdote perguntou a Estêvão: — Isso de fato é assim?
2 Gõꞌdá Sĩtĩfánõ drí ngãzó tã ꞌdî lôgõlé gólâ drí kĩ nĩ rî, “Ãmbá ámákâ, mõndrã õjílã ꞌdî ꞌbá yí kâ má rú ꞌdĩ âꞌdó kô tã pạ̃tı̣́ı̣̃ ꞌî. Ámâ ậdrúpı̣̃ yî gõꞌdá ãnî sı̣́sı̣́-lésĩ rî ꞌbá yí bê, nĩ ârî drẽ úlı̣́ ámákâ nõ ꞌbá yî. Ạ̃kû ró nã sĩ rî, Ôvârí gólâ âꞌdó ꞌbá mbârâkã bê ngá ãmbá nõ ꞌbá yî drı̣̃ı̣̂ sĩ ndrĩ rî âꞌdâ íyî nyãányâ trá ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ Ãbãrãyámã drí õzõ ãnî drí nı̣̃lı̣́ trá rî kâtí. Kậyı̣̂ rî ꞌdĩ sĩ, Ãbãrãyámã rî trá rĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ gólâ rĩꞌá zı̣̃lâ Mõsõpõtámĩyã rî ꞌálâ, ꞌdĩî gólâ nĩí drẽ kô rĩlí Hãránã ꞌálâ.
2 Estêvão respondeu: — Irmãos e pais, escutem. O Deus da glória apareceu a Abraão, nosso pai, quando este estava na Mesopotâmia, antes de morar em Harã,
3 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Ôvârí âꞌdálé bê íyî nyãányâ trá Ãbãrãyámã drí rî, Ôvârí drí ngãzó tã âtálé Ãbãrãyámã drí kĩ nĩ rî, ‘Ní ngâ ꞌbạ̃drı̣̃ nô ꞌásĩ õjílã ánî átá kâ rî ꞌbá yî lãfálé sĩ nĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ gólâ má drí ꞌẽꞌá âꞌdálâ ní drí ạ̃tı̣́ ꞌálâ nã ꞌá.’
3 e lhe disse: “Saia da sua terra e do meio da sua parentela e vá para a terra que eu lhe mostrarei.”
4 “Ĩtí rî, Ãbãrãyámã yî ãtî-drı̣̃ íyíkâ rî ꞌbá yí bê drí ngãzó nĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ rî ꞌdĩ ꞌásĩ nĩlí rĩlí Hãránã ꞌálâ. Võ rî ꞌdĩ ꞌálâ rî, átá lâ drí drãzó. Gõꞌdá átá lâ rî õdrã vólé drı̣̃ ꞌásĩ rî, Ôvârí drí gólâ rî âjózó Hãránã ꞌá tólâ sĩ ânĩlí rĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ Kãnánã kâ gólâ ãmâ drí âꞌdózó ngbãângbânõ ꞌálâ nõ ꞌá.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e foi morar em Harã. E dali, com a morte de seu pai, Deus o trouxe para esta terra em que vocês agora estão morando.
5 Gõꞌdá kậyı̣̂ rî ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ rî, Ôvârí fẽé võ drı̣̃ mvá ãzãkã gbúrúwạ́ lâ âꞌdólé Ãbãrãyámã rî nyãányâ kâ ró rî kô. Gõꞌdá Ôvârí ꞌbã tã lâ trá gólâ drí kĩ, yí ãâꞌdô fẽꞌá lâ gólâ drí kậyı̣̂ ãzâ sĩ ı̣̃zạ́tú âꞌdólé ꞌbạ̃drı̣̃ gólĩyî nyãányâ kâ ró gólâ rî ózõwá yí bê. Ôvârí õtírĩ tã ꞌdî ꞌbãâ ĩtí rî, ꞌdĩî Ãbãrãyámã drẽ cú ĩtí ꞌdĩyímvá ãkó.
5 Nela, não lhe deu herança, nem sequer o espaço de um pé; mas prometeu dar-lhe a posse dela e, depois dele, à sua descendência, embora Abraão ainda não tivesse filhos.
6 Gõꞌdá sı̣́sı̣́ kậyı̣̂ rî ꞌdĩ drí sĩ rî, Ôvârí âtâ tã kpá kĩ nĩ rî, ‘Ánî ózõwá yî âꞌdô nĩꞌá rĩlí ĩyî ngá ãwã ró ꞌbạ̃drı̣̃ ãtrâ ꞌá. Gõꞌdá õjílã ꞌbạ̃drı̣̃ ꞌdî kâ âꞌdô gólĩyî ꞌbãꞌá lôsĩ ĩyíkâ ꞌẽlé rạ̃gı̣́ı̣̃ ró gõꞌdá áâꞌdô rĩꞌá gólĩyî ꞌẽlé õnjí ró ndrô kámá-sû sĩ.
6 E Deus falou que a descendência dele seria peregrina em terra estrangeira, onde seriam escravizados e maltratados durante quatrocentos anos.
7 Gõꞌdá nĩngá sĩ, má âꞌdô lâŋõ fẽꞌá õjílã gólĩyî ꞌbạ̃drı̣̃ ꞌdî kâ gólĩyî ánî ózõwá yî ꞌbã ꞌbá trá rạ̃gı̣́ı̣̃ ró rî ꞌbá yî drí. Nĩngá sĩ, ánî ózõwá yî âꞌdô âfõꞌá vólé ꞌbạ̃drı̣̃ ꞌdî ꞌásĩ ânĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ gólâ má drí ꞌẽꞌá fẽlâ gólĩyî drí nõ ꞌálâ, gõꞌdá gólĩyî âꞌdô ámâ ı̣̂njı̣̃ꞌá ꞌbạ̃drı̣̃ nô ꞌá.’
7 — Deus disse ainda: “Castigarei a nação da qual forem escravos; e, depois disso, sairão daí e me servirão neste lugar.”
8 “Nĩngá sĩ, Ôvârí drí tã âtázó Ãbãrãyámã drí õjílã gólâkâ ãgô ãmbá ró rî ꞌbá yî gõꞌdá kpá ãgô mvá ró rî ꞌbá yí bê ꞌdẽlé ĩyî bãsã ꞌá lãmbé tã-drı̣̃ lẽlẽ Ôvârí yí kâ Ãbãrãyámã bê rû-lẽ-ãzí ró rî ró. ꞌDĩî vólé drı̣̃ lâ ꞌásĩ, Ãbãrãyámã drí íyî mvá Ĩsákã rî tı̣̃zó, gõꞌdá Ĩsákã rî gógó âjízó ꞌdẽlé bãsã ꞌá, ꞌdĩî drẽ kậyı̣̂ gólâ rî tı̣̃zó rî rĩꞌá cé njı̣̂-drı̣̃-lâ-nâ. Gõꞌdá vó lâ sĩ, Ĩsákã drí Yãkóbã rî tı̣̃zó gõꞌdá âjízó lâ kpá ꞌdẽlé bãsã ꞌá. Gõꞌdá vó lâ sĩ, Yãkóbã drí ꞌdĩyímvá tı̣̃zó mûdrı̣́-drı̣̃-lâ-ngâ-rı̣̃ âꞌdó ꞌbá ĩyî ạ́ꞌbı̣́yạ́ ró ꞌbạ̃súrú ãmákâ mûdrı̣́-drı̣̃-lâ-ngâ-rı̣̃ rî ꞌbá yí kâ ró rî, gõꞌdá Yãkóbã drí kpá gólĩyî âjízó ndrĩ ꞌdẽlé bãsã ꞌá.
8 Então lhe deu a aliança da circuncisão. Assim, Abraão gerou Isaque e o circuncidou no oitavo dia; e Isaque gerou Jacó, e Jacó gerou os doze patriarcas.
9 “Nĩngá sĩ, Yãkóbã rî mvá rú bê Yõsépã rî, tã lâ drí âgízó ậdrúpı̣̃ lâ yî lı̣̃fı̣́. Gõꞌdá gólĩyî drí ngãzó gólâ rî gĩlí vólé õjílã gólĩyî gólâ rî trõ ꞌbá rạ̃gı̣́ı̣̃ ró Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ rî yî drí. Gõꞌdá Ôvârí bê rĩꞌá kárá Yõsépã bê ândrâ-tãndĩ fẽlé gólâ drí.
9 — Os patriarcas, invejosos de José, venderam-no para ser levado para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Ôvârí drí kpá gólâ rî pãzó ĩzã gólâkâ rî ꞌbá yî ꞌásĩ ndrĩ, gõꞌdá Ôvârí ꞌbã gólâ trá tã nı̣̃nı̣̃ bê, tãlâ kúmú Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ ãꞌdô ró tãndí ró gólâ bê. Gõꞌdá kúmú ꞌdĩ ꞌbã Yõsépã trá âꞌdólé drı̣́-ãcê bê Mạ́sı̣̃rı̣̃ drı̣̃lı̣́ gõꞌdá kpá âꞌdólé ngá cé tı̣̂tı̣̂ ꞌbã íyíkâ ꞌá rî vó lâ ndrẽ ꞌbá lâ ró.
10 e o livrou de todas as suas aflições, concedendo-lhe também graça e sabedoria diante de Faraó, rei do Egito, que o constituiu governador daquela nação e de toda a casa real.
11 “ꞌDĩî vósĩ, lõfó õnjí tẽtẽ drí ꞌdẽzó Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌásĩ ndrĩ gõꞌdá kpá ꞌbạ̃drı̣̃ Kãnánã kâ nõ bê gõꞌdá õjílã ꞌbãlé ndrĩ rû îzãlé kôrô. Gõꞌdá tãlâ lõfó ꞌdĩ tãsĩ rî, ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ gólĩyî âꞌdó ꞌbá Kãnánã ꞌálâ rî ꞌbá yî îcá ĩyî gõꞌdá ngá-ĩyínyâ ãzãkã ûsúlı̣́ kô.
11 Depois houve fome e grande sofrimento em todo o Egito e em Canaã, e nossos pais não achavam o que comer.
12 Gõꞌdá Yãkóbã ârílí bê tã kĩꞌá nĩ rî, ạ̃drúgú ãâꞌdô bê Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ rî, drílâ íyî mvá yî jõzó Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌá tólâ nĩꞌá ạ̃drúgú âgílí tólâ sĩ.
12 Mas, quando Jacó ouviu que no Egito havia trigo, mandou, pela primeira vez, os nossos pais até lá.
13 Gõꞌdá gólĩyî ândálé bê ĩyî rû nĩꞌá ạ̃drúgú gĩlí kpá óꞌdí Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ rî, Yõsépã drí gólĩyî ꞌbãzó íyî nı̣̃lı̣́ gólĩyî ậdrúpı̣̃ ró, gõꞌdá gólâ drí kpá íyî ậdrúpı̣̃ yî ꞌdĩ ꞌbá yî âꞌdázó kúmú Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ ꞌdĩ drí.
13 Na segunda vez, José se fez reconhecer pelos seus irmãos, e o Faraó veio a conhecer a família de José.
14 ꞌDĩî vósĩ, Yõsépã drí kpá tã âtízó ậdrúpı̣̃ lâ yî sı̣́lı̣́ átá lâ Yãkóbã drí tólâ, gólâ ãânĩ ró Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ õjílã íyíkâ ꞌbã kâ rî ꞌbá yí bê ndrĩ. Õjílã Yõsépã kâ ndrĩ rĩꞌá nyâꞌdî-nâ-drı̣̃-lâ-ngâ-mûdrı̣́-drı̣̃-lâ-ngâ-njı̣̂.
14 Então José mandou chamar Jacó, seu pai, e toda a sua parentela, isto é, setenta e cinco pessoas.
15 — ausente —
15 Jacó foi para o Egito, e ali morreu ele e também os nossos pais.
16 — ausente —
16 Depois eles foram transportados para Siquém e postos no túmulo que Abraão tinha comprado dos filhos de Hamor, em Siquém, pagando um certo preço.
17 “Gõꞌdá nĩngá sĩ, kậyı̣̂ gólâ Ôvârí drí tã ꞌbãꞌbã íyíkâ ândrâ-õnjĩ kâ Ãbãrãyámã drí rî ꞌẽzó vó lâ âtílí rî âcâ bê trá ãnyî rî, ꞌdĩî ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî lîzô trá dũû Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ.
17 — E, quando já estava próximo o tempo em que Deus cumpriria a promessa feita a Abraão, o povo cresceu e se multiplicou no Egito,
18 Gõꞌdá kúmú ãzâ gólâ Yõsépã rî tã nı̣̃ ꞌbá kô rî ĩꞌdî rĩꞌá drı̣́-ãcê bê Mạ́sı̣̃rı̣̃ drı̣̃ı̣̂ sĩ ndrĩ.
18 até que se levantou ali outro rei, que não conhecia José.
19 Kúmú rî ꞌdĩ âdô ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî trá mãnĩ sĩ, gõꞌdá dı̣̂ gólĩyî drı̣̃ kpá trá ꞌbãlé ĩzã nı̣̃lı̣́. Gõꞌdá kúmú rî ꞌdĩ ꞌbã gólĩyî trá rĩꞌá ĩyî mvá õdẽ ró rî ꞌbá yî trõlé ꞌbãlé âyélé õmã ꞌálâ, tãlâ õôdrã ró ĩyî bê vólé.
19 Este outro rei tratou com astúcia a nossa gente e torturou os nossos pais, a ponto de forçá-los a abandonar seus meninos recém-nascidos, para que não sobrevivessem.
20 “Nĩngá sĩ, kậyı̣̂ rî ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ, Músạ̃ rî tı̣̃zó. Gólâ rĩꞌá mvá sũsũ tãndí ꞌî Ôvârí lı̣̃fı̣́. Ândrê lâ yî trõó gólâ kô vũlı̣́ âyélé õmã ꞌálâ. Íîmbâ gólâ zãlô cãlé párá nâ átá lâ drí jó ꞌá.
20 Por esse tempo nasceu Moisés, que era formoso aos olhos de Deus. Durante três meses ele foi mantido na casa de seu pai.
21 ꞌDĩî vósĩ, gólâ rî trõzó lậpı̣́lı̣́ õmã ꞌá, gõꞌdá mvá ãnjó kúmú Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ rî kâ drí gólâ rî ûsúzó, gõꞌdá drílâ trõzó lâ ꞌbã ꞌálâ, ãꞌdô ró yí drí vó lâ ndrẽlé mvá ró íyî nyãányâ drí.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha de Faraó o recolheu e criou como seu próprio filho.
22 Ĩtí rî, Músạ̃ drí gõzó tã nı̣̃nı̣̃ gólâ õjílã Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ rî ꞌbá yí kâ ı̣̂lı̣́zó ĩꞌdî nı̣̃lı̣́ ndrĩ. Gólâ âꞌdô trá cú mbârâkã bê úlı̣́ âtâ-âtâ ꞌá gõꞌdá kpá tã ꞌẽꞌẽ ꞌá.
22 E Moisés foi educado em toda a ciência dos egípcios e era poderoso em palavras e obras.
23 “Gõꞌdá nĩngá sĩ, gólâ rî ndrô âꞌdólé bê trá nyâꞌdî-rı̣̃ rî, drílâ tã ı̣̂sũzó nĩzó nĩꞌá õjílã íyíkâ Ĩsĩrãꞌélẽ kâ ró rî ꞌbá yî lômílí.
23 — Quando completou quarenta anos, Moisés teve a ideia de visitar os seus irmãos, os filhos de Israel.
24 Gõꞌdá gólâ cálé bê võ rî ꞌdĩ ꞌá tólâ rî, gólâ drí õjílã Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ ndrẽzó rĩꞌá õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ cãꞌá, gõꞌdá gólâ drí ngãzó gbõ õjílã ãzí íyíkâ Ĩsĩrãꞌélẽ kâ ró ꞌdĩ pãlé, gõꞌdá gólâ rî gógó õjílã Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ ró nõ rũzó cãlé kpãdí-kpãdí tã-võ lôgõ ró, gõꞌdá õjílã ꞌdî drí drãzó.
24 Vendo um homem ser maltratado, saiu em defesa dele e vingou o oprimido, matando o egípcio.
25 Gólâ ı̣̂sũ íyíkâ kĩ nĩ rî, õjílã íyíkâ rî ꞌbá yî âꞌdô nı̣̃ꞌá lâ kĩ, yí âꞌdô ĩꞌdî gólâ Ôvârí drí lẽlé ꞌẽꞌá gólĩyî pãlé ĩzã ĩyíkâ rî ꞌbá yî ꞌásĩ rî ĩꞌdî. Gõꞌdá gólĩyî nı̣̃ı̣́ tã lâ kô ĩtí.
25 Ora, Moisés pensava que seus irmãos entenderiam que Deus queria salvá-los por meio dele; eles, porém, não entenderam.
26 “Gõꞌdá kậyı̣̂ tã ꞌdî kâ rî vósĩ rî, gólâ ndrélé bê õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ rû fũꞌá ĩyî rî, gólâ ngâ trá rû cẽlé gõꞌdá tã ạ̃ꞌdı̣́ ꞌbãlé ĩꞌdî gólĩyî lãfálé ꞌá. Gõꞌdá gólâ kĩ nĩ rî, ‘Ãnî, nĩ ârî drẽ tã má ngáá nõlé, ãnî ꞌdó ậdrúpı̣̃ ãzí ró. Gõꞌdá nĩ rî rû fũlı̣́ ãnî lãfálé ꞌásĩ ãꞌdô tãsĩ yã?’
26 No dia seguinte, Moisés aproximou-se de uns que brigavam e procurou reconduzi-los à paz, dizendo: “Homens, vocês são irmãos; por que estão maltratando um ao outro?”
27 Gõꞌdá gólâ ạ̃wạ̃ îtõ ꞌbá rî ngâ íyíkâ kôrô Músạ̃ rî zẽlé zẽzẽ vólé, gõꞌdá ngãzó tã âtálé kĩ nĩ rî, ‘Nî, ãꞌdî ꞌbã nî nĩ tã kĩ ꞌbá ró ãmâ drı̣̃lı̣́ tã ãmákâ rî kĩlí nĩ yã?
27 Mas o que agredia o seu próximo repeliu Moisés, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz sobre nós?
28 Ní lẽ nõ kpá ámâ fũlı̣́ õzõ ní drí Mạ́sı̣̃rı̣̃ lé ꞌbá nã fũrı̣̃ ậgı̣́ rî kâtí yã?’
28 Será que quer me matar, assim como ontem matou o egípcio?”
29 “Gõꞌdá Músạ̃ ârílí bê tã îjî ꞌdĩ rî, ũrı̣̃ drí gãzó rú lâ, gõꞌdá gólâ drí ngãzó rãlé vólé Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌásĩ nĩlí rĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ Mĩdĩyánã kâ rî ꞌálâ ngá ãwã ró. ꞌDĩî vósĩ rî, drílâ õkó gĩzó gõzó mvá tı̣̃lı̣́ rı̣̃ tólâ.
29 Ao ouvir isto, Moisés fugiu e se tornou peregrino na terra de Midiã, onde lhe nasceram dois filhos.
30 “Ndrô nyâꞌdî-rı̣̃ Músạ̃ drí ꞌẽlé trá Mĩdĩyánã ꞌálâ rî vósĩ rî, kậyı̣̂ ãzâ sĩ, gólâ nĩ trá õmã ꞌálâ ãnyî únı̣́ ạ́ngı̣́ zı̣̃lı̣́ Sĩnáyĩ rî rú. Gõꞌdá tólâ rî, Ôvârí drí rû âꞌdázó gólâ drí lạ̃sı̣́ lãndrâ rĩ ꞌbá kõlé fê rú rî ꞌá.
30 — Passados quarenta anos, apareceu-lhe, no deserto do monte Sinai, um anjo, por entre as chamas de uma sarça que estava queimando.
31 Gõꞌdá Músạ̃ ndrélé bê lạ̃sı̣́ rî ꞌdĩ rî, tı̣̂ lâ drí ậꞌdı̣́zó. Gõꞌdá nĩngá sĩ, gólâ drí ngãzó rû êsélé ãnyî lạ̃sı̣́ rî gógó ꞌdĩ rú, tãlâ yí õndrê ró bê dódó tã ífí lâ nı̣̃zó. Gõꞌdá drílâ Ôvârí rî gbórókõ ârízó úlı̣́ âtáꞌá gólâ drí kĩ nĩ rî,
31 Moisés ficou maravilhado diante daquela visão e, aproximando-se para contemplá-la, ouviu-se a voz do Senhor, que disse:
32 ‘Mâ rĩꞌá Ôvârí gólâ rĩ ꞌbá ánî ạ́ꞌbı̣́yạ́ Ãbãrãyámã, Ĩsákã gõꞌdá Yãkóbã yî vó ndrẽ ꞌbá ró rî ĩꞌdî.’ Nĩngá sĩ, Músạ̃ drí ngãzó rĩꞌá lẽlé ũrı̣̃ drí, gõꞌdá gólâ îcá kô fĩî ậtũlı̣́ rĩzó võ ndrẽlé lạ̃sı̣́ lãndrâ rĩ ꞌbá kõlé ꞌdĩ ngálâ ãlôlâ.
32 “Eu sou o Deus dos seus pais, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó.” Moisés, tremendo de medo, não ousava contemplar a sarça.
33 “Ĩtí rî, Ôvârí drí ngãzó tã âtálé gólâ drí kĩ nĩ rî, ‘Võ ní drí âdrézó ꞌá lâ ꞌdĩ rĩꞌá võ mâ Ôvârí kâ ĩꞌdî. Ĩtí rî, ní ângî káꞌbókã áníkâ pá ꞌá ꞌdĩ vólé.
33 Então o Senhor disse: “Tire as sandálias dos pés, porque o lugar em que você está é terra santa.
34 Músạ̃, ní ârî drẽ, ámâ nyãányâ ndrê trá pạ̃tı̣́ı̣̃ kĩ, õjílã ámákâ rĩꞌá ĩzã nı̣̃ꞌá rõô Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ, gõꞌdá má ârî ãwó gólĩyíkâ trá, ĩꞌdî má drí ânĩzó ûrú lésĩ ãngó nõ ꞌá, tãlâ gólĩyî pãlé ĩzã gólĩyíkâ ꞌdĩ ꞌbá yî ꞌásĩ. Ĩtí rî, Músạ̃, ní ngâ, má jô ró nî gõlé ꞌbạ̃drı̣̃ Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ rî ꞌálâ.’
34 Certamente vi o sofrimento do meu povo no Egito, ouvi o seu gemido e desci para libertá-lo. Venha, agora; vou mandar você para o Egito.”
35 “Ĩtí rî, ámâ ậdrúpı̣̃ yî, má âtâ ãnî drí kĩ nĩ rî, rĩꞌá Músạ̃ rî gógó ĩꞌdî gólâ õjílã drí gãlé trá dó kĩzó nĩ rî, ‘Ãꞌdî ꞌbã nî nĩ tã kĩ ꞌbá ró ãmâ drı̣̃lı̣́ tã ãmákâ kĩlí yã?’ Rĩꞌá gólâ ĩꞌdî Ôvârí drí âjólé trá gólĩyî drí, âꞌdólé drı̣́-ãcê bê gólĩyî drı̣̃lı̣́ gõꞌdá kpá gólĩyî pãlé ĩzã gólĩyíkâ rî ꞌbá yî ꞌásĩ. Ôvârí ꞌbã tã ꞌdî ꞌbá yî Músạ̃ drí kậyı̣̂ tíbê gólâ drí íyî âꞌdázó Músạ̃ drí võ lạ̃sı̣́ drí kõzó fê rú rî ꞌálâ rî sĩ.
35 — A este Moisés, a quem tinham rejeitado, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz?”, Deus enviou como chefe e libertador, com a assistência do anjo que lhe apareceu na sarça.
36 “Nĩngá sĩ, Músạ̃ drí ꞌdẽzó sı̣́sı̣́ õjílã Ôvârí kâ lôfõlé vólé ꞌbạ̃drı̣̃ Mạ́sı̣̃rı̣̃ kâ rî ꞌásĩ tã ꞌẽꞌẽ gólĩyî tı̣̂ drí ậꞌdı̣́zó rî ꞌbá yî sĩ ꞌbạ̃drı̣̃ ꞌdî ꞌálâ gõꞌdá kpá lı̣̃mvû ândrê zı̣̃lı̣́ Lı̣̃mvû Kãâ rî ꞌálâ, gõꞌdá gólâ drí rĩzó zãâ rĩlí tã gólĩyî tı̣̂ drí ậꞌdı̣́zó drílâ sĩ rî ꞌẽlé gólĩyî pãzó õmã ꞌálâ ndrô nyâꞌdî-rı̣̃ sĩ.
36 Foi Moisés quem os tirou de lá, fazendo prodígios e sinais na terra do Egito, no mar Vermelho e no deserto, durante quarenta anos.
37 Gõꞌdá rĩꞌá kpá Músạ̃ ĩꞌdî gólâ tã âtá ꞌbá õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ drí kĩ nĩ rî, ‘Ôvârí âꞌdô ãzákôlâ ꞌdĩ ꞌẽꞌá ãnî ózõwá yî lãfálé ꞌásĩ âꞌdólé úlı̣́ Ôvârí kâ lôpé ꞌbá ró má tí.’
37 Foi ainda Moisés quem disse aos filhos de Israel: “Deus fará com que, do meio dos irmãos de vocês, se levante um profeta semelhante a mim.”
38 Músạ̃ rî ꞌdĩ âꞌdô kpá trá õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ bê kậyı̣̂ gólâ gólĩyî drí rĩzó kpãkã ãlô õmã ꞌálâ ãnyî únı̣́ ạ́ngı̣́ zı̣̃lı̣́ Sĩnáyĩ rî rú rî ꞌá. Nĩngá rî, Ôvârí drí tã âtázó gólâ drí ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ yí bê, gõzó tã ꞌbãꞌbã íyíkâ lédrẽ-lédrẽ âfẽ ꞌbá õjílã drí rî ꞌbá yî trõzó fẽlé drílâ, tãlâ gólâ õlôpê ró kpá tã ꞌbãꞌbã rî ꞌdĩ ꞌbá yî bê ãmâ drí ꞌẽlé.
38 É este Moisés quem esteve na congregação no deserto, com o anjo que lhe falava no monte Sinai e com os nossos pais. Foi ele quem recebeu palavras vivas para nos transmitir.
39 “Gõꞌdá Músạ̃ âꞌdô bê drẽ ãkpã únı̣́ ạ́ngı̣́ Sĩnáyĩ drı̣̃ ꞌálâ rî, ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî lẽé ĩyî gólâ rî tẽlé kô. Ĩtí rî, gólĩyî drí gólâ rî gãzó dó. Gólĩyî ı̣̂sũ tã trá, ãꞌdô ró nĩzó gõlé Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ.
39 — Nossos pais não quiseram obedecer a Moisés, mas o rejeitaram e, no seu coração, voltaram para o Egito,
40 Ĩtí rî, drílĩyî tã âtázó Ãrónã Músạ̃ rî ậdrúpı̣̃ drí kĩ nĩ rî, ‘Gõꞌdá Músạ̃, ánî ậdrúpı̣̃ ró gólâ ãmâ âtrõ ꞌbá Mạ́sı̣̃rı̣̃ lésĩ rî, mã nı̣̃ı̣́ tã gólâ âꞌdó ꞌbá gólâ bê tólâ rî kô. Âꞌdólé bê trá ĩtí rî, ní âꞌdô drı̣̃-ꞌbá ãmákâ ró gólâ rî võ ꞌá. Ní êdê ôvârí ãmâ drí ậdı̣̂ ꞌásĩ, tãlâ mã njı̣̃ ró bê kpãâ ꞌbãlé ãmâ ândrá ãmâ pãlé gõgõ ãmákâ Mạ́sı̣̃rı̣̃ ꞌálâ rî sĩ.’
40 dizendo a Arão: “Faça para nós deuses que vão adiante de nós; porque, quanto a este Moisés, que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que lhe aconteceu.”
41 Ĩtí rî, gólĩyî drí Ãrónã rî ꞌbãzó ôvârí líndrí ãbãrãdãgõ êdélé ı̣́tı̣́ jõrã lârâkô kâtí. Gõꞌdá gólĩyî drí rĩzó kõrõnyã zãlé fẽlé drílâ gõꞌdá kpá kãrámã lâ ꞌẽzó, tãlâ ôvârí ãbãrãdãgõ gólĩyî nyãányâ drí êdélé trá ꞌdĩ tãsĩ.
41 Naqueles dias, fizeram um bezerro e ofereceram sacrifício ao ídolo, alegrando-se com as obras das suas mãos.
42 “Gõꞌdá Ôvârí rĩꞌá õmbã ró gólĩyí bê tã rî ꞌdĩ tãsĩ. Ĩꞌdî drílâ gólĩyî gãzó dó gõzó gólĩyî âyélé rĩꞌá ı̣̃tú, párá gõꞌdá ı̣̃ꞌbı̣̂ꞌbı̣̂wạ́ yî îrátãlé ĩꞌdî. Gólĩyî tã âꞌdô trá õzõ tã ậngũ ꞌbá Ôvârí kâ Ãmósẽ drí îgĩlí trá rî kâtí kĩꞌá nĩ rî,
42 Mas Deus se afastou e os entregou à adoração das estrelas do céu, como está escrito no Livro dos Profetas: “Ó casa de Israel, será que foi para mim que vocês ofereceram vítimas e sacrifícios no deserto, durante quarenta anos?
43 ꞌDĩî võ lâ ꞌá rî, nĩ njı̣̃ mãsámã bı̣́ ró rî kpãâ gũgũ ꞌdı̣̃zó ĩꞌdî sĩ lâ líndrí ró ôvârí ãbãrãdãgõ ãníkâ zı̣̃lı̣́ Mõlékã rî drí,
43 Não é verdade que vocês levantaram o tabernáculo de Moloque e a estrela de Renfã, o deus de vocês, imagens que vocês fizeram para as adorar? Por isso, vou mandar vocês ao exílio para além da Babilônia.”
44 “Kậyı̣̂ ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî drí rĩzó rĩlí õmã ꞌálâ rî sĩ, gólĩyî rĩꞌá cú líndrí ꞌdı̣̃lı̣́ ítá ꞌásĩ gũgũ ró rî bê Ôvârí rî ı̣̂njı̣̃zó ꞌá lâ, tãlâ ꞌdĩî únı̣̃ ró kĩꞌá nĩ rî, Ôvârí ãâꞌdô bê ĩyí bê. Éêdê gũgũ rî ꞌdĩ õzõ Ôvârí drí âtálé trá Músạ̃ drí rî kâtí, âꞌdô cú lârâkô lâ gólâ Ôvârí drí âꞌdálé gólâ drí rî vó ró.
44 — O tabernáculo do testemunho estava entre nossos pais no deserto, como havia ordenado aquele que disse a Moisés que o fizesse segundo o modelo que tinha visto.
45 Vó lâ ꞌásĩ, ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî drí gũgũ rî ꞌdĩ lôpézó ạ̃tı̣́lı̣́ ĩyî mvá yî drí. Gõꞌdá vó lâ sĩ, mvá lâ yî ꞌdĩ ꞌbá yî drí ngá gólĩyî gũgũ ꞌdî kâ ꞌdĩ ꞌbá yî trõzó ânĩzó drı̣̃-ꞌbá gólĩyíkâ Yásõwã yí bê âcálé ꞌbạ̃drı̣̃ gólâ nõ Ôvârí drí õjílã lâ lâdrólé nĩ gólĩyî drí nõ ꞌá. Gõꞌdá gũgũ rî ꞌdĩ rî trá âcálé bũúũ kậyı̣̂ gólĩyî ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ Dạ̃wúdı̣̃ kâ rî ꞌbá yî tú.
45 Também nossos pais, com Josué, tendo recebido o tabernáculo, o levaram, quando tomaram posse das nações que Deus expulsou da presença deles. Foi assim até os dias de Davi,
46 “Gõꞌdá tã Dạ̃wúdı̣̃ rî ꞌdĩ kâ sû trá Ôvârí rú. Ĩtí rî, Dạ̃wúdı̣̃ drí ngãzó Ôvârí rî îjílí, tãlâ tã-drı̣̃ lẽlé yí drí jó ꞌdı̣̃zó õjílã Ĩsĩrãꞌélẽ kâ drí Ôvârí rî ı̣̂njı̣̃zó ꞌá lâ.
46 que obteve o favor de Deus e pediu autorização para construir uma casa para o Deus de Jacó.
47 Gõꞌdá Sólõmõ, Dạ̃wúdı̣̃ rî mvá ĩꞌdî gólâ Ôvârí drí ꞌbãlé jó rî ꞌdĩ ꞌdı̣̃lı̣́ yí Ôvârí drí rî.
47 Mas foi Salomão quem lhe edificou a casa.
48 “Gõꞌdá má âtâ drẽ tã ãnî drí, õzõ Ôvârí õꞌbã õjílã kpálé võ íyî ı̣̂njı̣̃zó ꞌá lâ rî ꞌbá yî êdélé ĩtí rî, gólâ rí rĩlí jó gólĩyî õjílã mvá drí ꞌdı̣̃lı̣́ nĩ rî ꞌbá yî ꞌá kô, tãlâ Ôvârí rĩꞌá ãmbá kôrô. ꞌDĩî rĩꞌá nyé õzõ úlı̣́ gólâkâ tã ậngũ ꞌbá Ĩsáyã drí âtálé trá ạ̃kû ró nã sĩ rî kâtí kĩꞌá nĩ rî,
48 Entretanto, o Altíssimo não habita em casas feitas por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 ‘ꞌBũû rĩꞌá kı̣́tı̣̃ kũmũ ámákâ rî kâ ĩꞌdî má drí rĩzó drı̣̃ lâ kúmú ạ́ngı̣́ ró tã kĩlí
49 “O céu é o meu trono, e a terra é o estrado dos meus pés. Que casa vocês edificarão para mim, diz o Senhor, ou qual é o lugar do meu repouso?
50 Nĩ îcá kô võ êdélé má drí. Mâ rĩꞌá gólâ ngá lôꞌbã ꞌbá kậkậrậ ndrĩ ãkí ãkó rî ĩꞌdî.’ ”
50 Não é fato que a minha mão fez todas estas coisas?”
51 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Sĩtĩfánõ drí tã âtázó kĩ, “Ámâ ậdrúpı̣̃ yî, nĩ ârî drẽ úlı̣́ ámákâ nõ ꞌbá yî! Ãnî rĩꞌá õjílã gólĩyî drı̣̃ lâ yî drí âmbálé âmbâ rî ꞌbá yî ĩꞌdî! Ãnî ĩꞌdî rĩꞌá gólĩyî úlı̣́ Ôvârí kâ ı̣̂njı̣̃ ꞌbá kôꞌdáwá rî. Ãnî rĩꞌá nyé õzõ ãnî ạ́ꞌbı̣́yạ́ yí kâtí. Ãnî gõꞌdá ãnî ạ́ꞌbı̣́yạ́ yí bê, nĩ rî trá rĩꞌá Líndrí Tãndí Ôvârí kâ gãlé kárá dó.
51 — Homens teimosos e incircuncisos de coração e de ouvidos, vocês sempre resistem ao Espírito Santo. Vocês fazem exatamente o mesmo que fizeram os seus pais.
52 Ãnî ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî fẽ lâŋõ tã ậngũ ꞌbá Ôvârí kâ rî ꞌbá yî drí ndrĩ, gõꞌdá gólĩyî ûfû õjílã gólĩyî tã îyá ꞌbá kĩꞌá nĩ rî, Ôvârí âꞌdô õjílã mbı̣̂mbı̣̂ ꞌdíyî pã ꞌbá ró rî âjóꞌá ı̣̃nyạ́kú nõ drı̣̃ı̣̂ rî kpá trá. Nĩngá sĩ, kậyı̣̂ rî ꞌdĩ ꞌbá yî sĩ, ꞌdíyî pã ꞌbá drí âcázó, gõꞌdá ãnî drí tã âꞌbãzó gólâ rú, gõꞌdá gólâ rî fũzó vólé.
52 Qual dos profetas os pais de vocês não perseguiram? Eles mataram os que anteriormente anunciavam a vinda do Justo, do qual vocês agora se tornaram traidores e assassinos,
53 Kpálé mĩ nı̣̃ tã ꞌbãꞌbã Ôvârí kâ gólâ mãlãyíkã yî drí âꞌdálé ãnî ạ́ꞌbı̣́yạ́ yî drí rî trá rî, nĩ ı̣̂njı̣̃ı̣́ kôꞌdáwá.”
53 vocês que receberam a lei por ministério de anjos e não a guardaram.
54 Úlı̣́ Sĩtĩfánõ kâ ꞌdĩ ꞌbá yî fî bê tã kĩ ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drı̣̃ı̣̂ rî, gólĩyî drí ngãzó õmbã ró kôrô sı̣́-gílí cĩlí ĩyî gólâ rú.
54 Ao ouvirem isto, ficaram com o coração cheio de raiva e rangiam os dentes contra ele.
55 Gõꞌdá nĩngá rî, Líndrí Tãndí Ôvârí kâ drí fĩzó mbârâkã bê Sĩtĩfánõ ꞌá gólâ rî ꞌbãlé võ ndrẽlé ꞌbũû ꞌálâ gõꞌdá lậgû-lậgû Ôvârí kâ rî ndrẽlé, gõꞌdá Yésũ rĩꞌá âdréꞌá Ôvârí rî drı̣́-ágó drı̣̃ı̣̂.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, fitou os olhos no céu e viu a glória de Deus e Jesus, que estava à direita de Deus.
56 Nĩngá sĩ, Sĩtĩfánõ drí tã âtázó kĩ, “Nĩ ndrê, má ndrê ạ́tı̣̃ rĩzó fĩlí ꞌbũû ꞌálâ rî trá hậ. Gõꞌdá tólâ rî, Yésũ gólâ Ôvârí drí âjólé trá ãmâ pã ꞌbá ró rî rĩꞌá âdréꞌá gõlé Ôvârí rî drı̣́-ágó drı̣̃ lésĩ ró.”
56 Então disse: — Eis que vejo os céus abertos e o Filho do Homem, em pé à direita de Deus.
57 Gõꞌdá õjílã tã kĩ kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí ngãzó ĩyî rĩꞌá ôtrélé ĩyî ûrû, gõꞌdá kpá drı̣́ ꞌbãzó kpạ̃ạ́kũ ĩyî bı̣́-ꞌbálé ꞌásĩ, tãlâ yĩ õzó úlı̣́ Sĩtĩfánõ kâ ꞌdĩ ꞌbá yî ârí kôꞌdáwá. Vó lâ sĩ, gólĩyî drí ngãzó ndrĩ ûrû rãlé Sĩtĩfánõ ngálâ.
57 Eles, porém, gritando bem alto, taparam os ouvidos e, unânimes, avançaram contra ele.
58 — ausente —
58 E, expulsando-o da cidade, o apedrejaram. As testemunhas deixaram as capas deles aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 — ausente —
59 E enquanto o apedrejavam, Estêvão orava, dizendo: — Senhor Jesus, recebe o meu espírito!
60 — ausente —
60 Então, ajoelhando-se, gritou bem alto: — Senhor, não os condenes por causa deste pecado! E, depois que ele disse isso, morreu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.