Lucas 15
Tĩrtũm kapẽr ã kagà nyw (APNNT) vs ARA
1 Tã nhũm mẽ kot pahihti mã hkwỳjê pê kàxpore hkwỳ jamỳnh xwỳnhjê mẽ mẽ kot amnhĩ tomnuj xwỳnhjaja Jejus kapẽr mar kaxyw hwỳr mra.
1 Aproximavam-se de Jesus todos os publicanos e pecadores para o ouvir.
2 Hãmri nhũm Parijew nhõ xwỳnhjê mẽ mẽ kot Tĩrtũm kapẽr tũm o mẽ ahkre xwỳnhjaja mẽ hã Jejus pumu. Hãmri nẽ kê wem axte axpẽn mã tanhmã ho kapẽr punuj to nẽ axpẽn mã:
2 E murmuravam os fariseus e os escribas, dizendo: Este recebe pecadores e come com eles.
3 Hãmri nhũm Jejus amnhĩ tã mẽ kuma nẽ tanhmã mẽ kãm kapẽr to. Nom hprĩ hã mẽ kãm kapẽr kêt nẽ. Kê ãm amnhĩ tã kuxi nẽ mẽ kãm ôwêhti pikunor jarẽ nẽ mẽ kãm:
3 Então, lhes propôs Jesus esta parábola:
4 —Koja mẽhõ õ ôwêhti xohtô nẽ. Nẽ ma nhỹri hamãr o pa. Hãmri nhũm pyxire nẽ hkwỳ kaga nẽ ma nhỹhỹm ahte tẽ nẽ akunok. Hãmri nhũm õ dõnja ma kot akupỹm piitã o mõr kaxyw hkwỳ ho pikuprõnh pa hãmri nẽ tee ri hkwỳ kaêx ã pikunor xwỳnhta japêr. Hãmri nẽ ma hkwỳ ho mõ nẽ nhỹri kure. Kot nhỹri kutêp apkur o ri pa kaxyw kure hãmri nẽ ma akupỹm pikunor xwỳnhta japêr o tẽ. Hãmri nẽ hapêr ryy nẽ nhỹri hwỳr kato.
4 Qual, dentre vós, é o homem que, possuindo cem ovelhas e perdendo uma delas, não deixa no deserto as noventa e nove e vai em busca da que se perdeu, até encontrá-la?
5 Nẽ omu nẽ hkĩnh tỳx nẽ. Hãmri nẽ amnhĩ kre hã kumẽ nẽ ma akupỹm hkwỳ hwỳr o tẽ.
5 Achando-a, põe-na sobre os ombros, cheio de júbilo.
6 Hãmri nẽ mẽ ĩhkô hã kumẽ nẽ hkĩnh nẽ hkràmnhwỳjê ho akuprõ nẽ õrkwỹ htã mẽ õrkwỹ xwỳnhjê ho akuprõ nẽ mẽ kãm: “Kwa na pre ixpê ixkriita õ akunok. Pa pre hapêr kãm ixihtỳx nẽ kãm ixkato nẽ omu nẽ ixkĩnh nẽ. Jakamã kwa wem mããnẽn inhỹ hã akĩnh.” Anẽ.
6 E, indo para casa, reúne os amigos e vizinhos, dizendo-lhes: Alegrai-vos comigo, porque já achei a minha ovelha perdida.
7 Ja pyrà nẽ koja mẽ kot amnhĩ tomnuj tỳx xwỳnhjê hõ tee ri amnhĩ pumu nẽ kot amnhĩ tomnuj kaga nẽ Tĩrtũm kôt amnhĩ xãm. Hãmri nhũm kaxkwa kamã mẽ piitã ja hã omu nẽ hkĩnh tỳx nẽ. Te ho my kot ôwêhti hpikunor xwỳnh mã kator nẽ hkĩnh tỳxta pyràk. Na hte Tĩrtũm tãm mẽ kot amnhĩ nhĩpêx o mẽ pa xwỳnhjê pumu nẽ hkĩnh nẽ. Tã koja mẽhõ kot amnhĩ tomnuj tỳx tã ã amnhĩ nhĩpêx anhỹrja kaga nẽ Tĩrtũm kôt amnhĩ xãm hãmri nhũm amnhĩ tã omu nẽ hkĩnh tỳx nẽ. Jakamã na pa hte mẽ akurom ã mẽ kot amnhĩ tomnuj xwỳnhjê hkôt Tĩrtũm kapẽr o mẽ ahkre rãhã ho ri ixpa. Anẽ.
7 Digo-vos que, assim, haverá maior júbilo no céu por um pecador que se arrepende do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 Nhũm Jejus arĩ mẽ kãm awjarẽ nẽ mẽ kãm:
8 Ou qual é a mulher que, tendo dez dracmas, se perder uma, não acende a candeia, varre a casa e a procura diligentemente até encontrá-la?
9 Hãmri nẽ kupy nẽ hkĩnh nẽ hkràmnhwỳjê ho akuprõ nẽ õrkwỹ htã mẽ õrkwỹ xwỳnhjê ho akuprõ nẽ mẽ kãm amnhĩ jarẽ nẽ mẽ kãm: “Xê na pre ixpê ixkàxpore hõta akunok pa tee ri hapêr tã akupỹm kãm ixkato nẽ kupy nẽ ixkĩnh nẽ. Jakamã xê wem inhỹ hã mããnẽn akĩnh.” ã mẽ ujarẽnh kot anhỹr.
9 E, tendo-a achado, reúne as amigas e vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque achei a dracma que eu tinha perdido.
10 —Ja pyrà nẽ koja mẽ kot amnhĩ tomnuj xwỳnhjê hõ pyxire nẽ amnhĩ tomnuj kaga nẽ ixkôt amnhĩ xãm. Hãmri nhũm kaxkwa kamã mẽ piitã ja hã omu nẽ hkĩnh nẽ. Te mẽhõ ni kot kàxpore pikunor xwỳnh mã kator nẽ hkĩnhta pyràk. Anẽ.
10 Eu vos afirmo que, de igual modo, há júbilo diante dos anjos de Deus por um pecador que se arrepende.
11 Nhũm Jejus arĩ mẽ ahkre ho xa. Tĩrtũm kãm mẽ piitã mẽ hapê htỳx ã mẽ ahkre ho xa. No kê ãm hã kuxi nẽ kê we tanhmã mẽ kãm ujarẽnh to nẽ mẽ kãm:
11 Continuou: Certo homem tinha dois filhos;
12 Hãmri nhũm kot hapu õ papaj wỳr tẽ nẽ kãm: “E papaj. Ot pa awỳr tẽ. Kot kaj nhỹrmã ty pa wa amỳr pê akukrêx o ixàrĩk. Jakamã e kwa tokyx atĩr ri amnhĩ kamã wa inhmã ho axkjê pa inhõ ho amnhĩptàr kurê kumrẽx nà?” Anẽ. Hãmri nhũm kuma nẽ wa kãm hikukrêx o axkjê. Kot wa mã hkwỳ gõ nẽ kot hapu mã hkwỳ gõ.
12 o mais moço deles disse ao pai: Pai, dá-me a parte dos bens que me cabe. E ele lhes repartiu os haveres.
13 Hãmri nhũm kot haputa ãm ri hipêêxà hkôt pa hkrãnre hãmri nẽ kot kãm hikukrêx nhõr jamỳnh pa nẽ ma nhỹhỹm o mõ nẽ ho wẽnê hpa. Hãmri nẽ hpãnhã kàxpore jamỳ nẽ ma nhỹhỹm mõ. Nhỹhỹm awry hã pika hõ hwỳr ma mõ. Mõõ hãmri nẽ krĩ hõ kamã htỳx ri tanhmã amnhĩ tomnuj to ho ri pa. Hãmri nẽ gaa nẽ ra mẽ hkuprỳjê hã kàxpore ho hapêx pa. Nẽ kagôxỳhti hã ho hapêx pa. Nẽ gaa hãmri nẽ hikàxpore hkêt nẽ ri pa.
13 Passados não muitos dias, o filho mais moço, ajuntando tudo o que era seu, partiu para uma terra distante e lá dissipou todos os seus bens, vivendo dissolutamente.
14 —Rôm nhũm pikaja kamã mẽ hã na wrỳk kêt ry rax nẽ. Nẽ gaa nhũm mẽ hpur kãm mẽ kêp mẽ apkur xà hã mẽõja hapêx pa. Jakamã nhũm mẽ hkra kot haputa kêp amrakati nẽ kãm prãm tỳx nẽ ri pa. Hãmri nẽ tee ri amnhĩ kukamã hamaxpẽr.
14 Depois de ter consumido tudo, sobreveio àquele país uma grande fome, e ele começou a passar necessidade.
15 Hãmri nẽ amnhĩ to krĩ nhõ xwỳnhjê mar o ri pa. Kot mẽ kãm tanhmã àpênh to nẽ hpãnhã apkur kaxyw. Hãmri nhũm mẽhõ kot kãm hkrit hagrô jamãr kaxyw hã kumẽ nhũm ma hwỳr tẽ nẽ kãm hamãr o pa. Nom kot kãm hamãr o pata pãnhã ãm kãm mẽmoj nhõr kryre nhũm arĩ kãm prãm tỳx kumrẽx.
15 Então, ele foi e se agregou a um dos cidadãos daquela terra, e este o mandou para os seus campos a guardar porcos.
16 Nẽ tee ri kot hagrô kutã õta kur prãm nẽ tee ri omunh o pa.
16 Ali, desejava ele fartar-se das alfarrobas que os porcos comiam; mas ninguém lhe dava nada.
17 —Nẽ gaa hãmri nẽ tanhmã hamaxpẽr to. Nẽ tee ri kot tanhmã amnhĩ tomnuj toja ã amnhĩ pumu nẽ hamaxpẽr o: “Hêxta waa nẽ. Mãn mũtar inhõ krĩ kamã inhõ papaj mã mẽ àpênh xwỳnhjaja ixrom apkur mex o pa. àpkur mex nẽ nhũm mẽõ jakrêx prãr rũnh tã pa jar mẽ hkĩnhã prãm xàj ra ixtyk o mõ.
17 Então, caindo em si, disse: Quantos trabalhadores de meu pai têm pão com fartura, e eu aqui morro de fome!
18 Nà kot paj ma akupỹm mõ. Hãmri nẽ inhõ papaj pumu nẽ ã kãm amnhĩ jarẽnh anẽ nẽ kãm: ‘Kwa Papaj. Na pa pre ixpê akra hã amnhĩ tomnuj tỳx kumrẽx nhũm ja apê omnuj nẽ. Nhũm Tĩrtũm pê ja omnuj nẽ.
18 Levantar-me-ei, e irei ter com o meu pai, e lhe direi: Pai, pequei contra o céu e diante de ti;
19 Jakamã na pa ixpê akra hã amã amnhĩ jarẽnh ã ixpijaàm nẽ. Ixte tãm kêt kumrẽx. Jakamã kwa xà kot pa amã mẽmoj tã ixàpênh o ri ixpa ka hpãnhã inhmã inhõ pa apku nà?’ Anhỹr o kot pa kãm amnhĩ jarẽ. Nà kot paj anẽ.”
19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus trabalhadores.
20 —Anhỹr o amnhĩ kukamã hamaxpẽr hãmri nẽ ma akupỹm mõ. Mõõ nẽ ra hpôx o mõ. Nẽ kormã amỳm mõr ri nhũm õ papaj hwỳr rĩt nẽ omu nẽ amnhĩ kra hã omunh kurê kumrẽx nẽ hkĩnh nẽ ma kutã hprõt nẽ tẽ. Omu nẽ kãm hkaprĩ nẽ. Nẽ hwỳr hprõt nẽ hkaxpa nẽ kahti hkôt kumỳ. Rukre 15.11-24|src="Pal22b.tif" size="col" ref="LUK 15.20"
20 E, levantando-se, foi para seu pai. Vinha ele ainda longe, quando seu pai o avistou, e, compadecido dele, correndo, o abraçou, e beijou.
21 Hãmri nhũm kãm amnhĩ jarẽ nẽ kãm: “Kwa papaj. Na pa pre amnhĩ tomnuj nẽ nhũm ja apê omnuj nẽ. Nẽ Tĩrtũm pê ja omnuj nẽ. Jakamã ixte ixpê akra hã amã amnhĩ jarẽnh ã ixpijaàm. Ixte tãm kêt kumrẽx.” Anẽ.
21 E o filho lhe disse: Pai, pequei contra o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Nom kormã kãm amnhĩ jarẽnh par kêt ri nhũm hipêêxà kãm mẽ àpênh xwỳnhjê mã akir nẽ mẽ kãm: “E kwa mẽ atõ ma tẽ nẽ kãm ê mex õ py nẽ akupỹn ixkrata wỳr ho aprõt nẽ kãm haxà. Nẽ hpar kà nẽ ĩhkra kamã kàx nẽ amnẽ kãm hamỳ nẽ ho aprõt.
22 O pai, porém, disse aos seus servos: Trazei depressa a melhor roupa, vesti-o, ponde-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés;
23 Nẽ akupỹm aprõt nẽ môx kra htwỳm mexta õ pumu nẽ unê nẽ apĩ. Nẽ mẽ ho anẽ pu mẽ ixkra hã pahkĩnh nẽ apku. E mẽ amnhĩ prêprêk nẽ tokyx ã amnhĩ nhĩpêx anẽ.
23 trazei também e matai o novilho cevado. Comamos e regozijemo-nos,
24 Na pre ma ixpê mõr o te ixpê htyk pyràk. Tã akupỹn mõ nẽ ixwỳr pôj nẽ te akupỹm inhmã htĩr pyràk. Jakamã e mẽ tokyj.” Anhỹr jakamã nhũm mẽ hã môx kra pĩ nẽ ho anẽ nẽ hkĩnh nẽ hã apkur o hkrĩ.
24 porque este meu filho estava morto e reviveu, estava perdido e foi achado. E começaram a regozijar-se.
25 —Rôm nhũm hkra kot wata kormã pur kãm htỳx àpênh o xa. àpênh o ãm tã akupỹn hpôx o tẽ. Hãmri nẽ amnhĩ kukamã mẽ kot ri mẽmoj tatak nẽ mẽ grer ma.
25 Ora, o filho mais velho estivera no campo; e, quando voltava, ao aproximar-se da casa, ouviu a música e as danças.
26 Hãmri nẽ tee ri hamaxpẽr o tẽ nẽ õrkwỹ hwỳr pôj nẽ kormã kapem xa nẽ mẽ hã mẽ àpênh xwỳnhjê hõ kukja nẽ kãm: “Kwa mẽmoj tã na ka wem ã akĩnh rax anẽ?”
26 Chamou um dos criados e perguntou-lhe que era aquilo.
27 Anẽ nhũm kãm: “Nà mẽhõ hkêt. Atõ na akupỹn pôj nhũm anhĩpêêxà omu nẽ hkĩnh tỳx nẽ. Nẽ mẽ inhmã anẽ pa mẽ hã môx kra htwỳm mexja pĩ nẽ hã ho anẽ nẽ hã ixkĩnh nẽ hkur o ixkrĩ.” Anẽ.
27 E ele informou: Veio teu irmão, e teu pai mandou matar o novilho cevado, porque o recuperou com saúde.
28 Hãmri nhũm tee ri htõ jarẽnh ma nẽ gryk tỳx nẽ. Hãmri nẽ gryk xàj kapem hkuk punuj o mẽ omunh o xa nẽ mẽ hwỳr àr kêt nẽ. Hãmri nhũm hipêêxàja tee ri omu nẽ hwỳr kato nẽ tee ri kot mẽ hwỳr ho àr kaxyw ho anhỹr kaprỳ.
28 Ele se indignou e não queria entrar; saindo, porém, o pai, procurava conciliá-lo.
29 Hãmri nhũm kãm: “Tk. Kwa na pa hte amã ixàpênh rũnh rãhã ho ri ixpa hã ra ixtã amgrà xohtô nẽ. Nẽ aa akapẽr nhĩrôp tanhmã ixãm to hkêt. Tã ka hte ixpumunh nẽ akĩnh nẽ ixtã mẽmoj tõx pĩr kêt nẽ.
29 Mas ele respondeu a seu pai: Há tantos anos que te sirvo sem jamais transgredir uma ordem tua, e nunca me deste um cabrito sequer para alegrar-me com os meus amigos;
30 Tã nhũm akra kot haputa apê akukrêx kwỳ jamỳnh pa nẽ ma o mõ nẽ axtem nẽ mẽ hkuprỳjê mã õr par tã akupỹn mõ nẽ pôj. Ka omu nẽ akĩnh nẽ hã môx kra twỳmta pĩ. Nà kot paj mẽ awỳr ixàr kêt nẽ.” Anẽ.
30 vindo, porém, esse teu filho, que desperdiçou os teus bens com meretrizes, tu mandaste matar para ele o novilho cevado.
31 Hãmri nhũm õ papaj tee ri kuma nẽ kãm: “Kwa nà ri ã akapẽr anhỹr kêt nẽ. Inhmã ajapê kênã. Na ka hte ixkôt apa ho apa rãhã nẽ. Nẽ ixkukrêx piitã kêp anhõõ.
31 Então, lhe respondeu o pai: Meu filho, tu sempre estás comigo; tudo o que é meu é teu.
32 No atõja na pre te ixpê htyk pyràk tã arĩ htĩr. Nẽ te pikunor pyràk tã te ra akupỹm kator pyràk jakamã na pa omu nẽ ixkĩnh nẽ. Nẽ inhmã hapê ho te mããnẽn inhmã ajapê pyràk.” Anẽ.
32 Entretanto, era preciso que nos regozijássemos e nos alegrássemos, porque esse teu irmão estava morto e reviveu, estava perdido e foi achado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.