Atos 22
Apinayé NT (APN_WBT) vs NVT
1 Nhũm Pawre amnhĩ kwỳ Ijaew kapẽr o mẽ kãm kapẽr nẽ mẽ kãm: —E ixkwỳjaja. Pa mẽ amã amnhĩ jarẽ ka mẽ inhma. Anẽ. Hãmri nhũm kot mẽ kapẽr o kapẽr ma nẽ hpinhkrênh pa nẽ akryk mar o kuhê nhũm mẽ kãm:
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 — ausente —
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 —Nà ixpê mẽ anhĩõ na pa. Ijaxwỳja ixpê Ijaew. Pyka pê Siris kamã krĩ pê Tas kamã na pa pre ixkato no ãm jar Jerujarẽ kamã na pa pre ixàptàr. Kamariew na pre hte ijahkre ho pa. Finat Mojes kot Tĩrtũm nhỹ hã mẽ panhĩgêtjê mã kapẽrja nhũm pre hprĩ hã ho ijahkre ho pa. Na pa pre mẽ apyrà nẽ inhmã Tĩrtũm kôt amnhĩ nhĩpêx prãm nẽ.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 —Jakamã na pa pre mẽ pahkwỳ kot Jejus kôt amnhĩ xunhwỳr xwỳnhjê japêr o ixpa nẽ nhỹri mẽ kãm ixkato nẽ mẽ unê. Mẽmyjê pynê nẽ mẽnijê pynê. Hãmri nẽ mẽ kot mẽ hpar kaxyw mẽ hagjênh o ri ixpa.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Na pa pre ã mẽ hipêx o ri ixpa anẽ. Mẽ panhõ patre maati nẽ mẽ àptàr tũmrejaja ra mẽ kot ja hã ixpumunh mex. Mẽ tãmjaja na prem krĩ pê Tamas kãm mẽ pahkwỳjê kaxyw kagà nhĩpêx nẽ inhmã kugõ pa kupy nẽ ma mẽ hwỳr o mõ. Ixte mẽ õ krĩ kamã Jejus kwỳjê pynênh par nẽ man akupỹn Jerujarẽ hwỳr mẽ ho inhmõr nhũm mẽ kot tanhmã mẽ ho kaxyw.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 —Tã ra myt ahpa pa mẽ hwỳr ixàhtêp o mõ. Puh nhũm kaxkwa rũm hirã rax kumrẽxja ixwỳr wrỳ nẽ ixtã ajêt pa hipôk ri xa.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Hãmri nẽ umaj pykap tẽm nhũm mẽhõ kapẽr nẽ inhmã: “Pa Sawti? Hêxta waa nẽ. Kwa mon ka hte axtem nẽ ixtomnuj tỳx o ri apa?” Anẽ.
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Hãmri pa kãm: “Kwa mẽ atõ na ka ri ã inhmã akapẽr anẽ pahihti?” Anẽ nhũm inhmã: “Ixpê Najare nhõ xwỳnh Jejus. Pa na ka hte ixpê ixkôt mẽ kot amnhĩ xunhwỳr xwỳnhjê homnuj tỳx o ri apa. Jao te pa ixtomnuj pyràk.”
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 —Anhỹr o inhmã kapẽr nhũm ixkôt mẽ pa xwỳnhjaja kuma no ãm hprĩ hã mar mex kêt nẽ. Ãm hirã raxta pix pumu.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Tã pa kãm: “No tanhmã kot pa we amnhĩ to Pahihti?” Anẽ nhũm inhmã: “E kànhmã xa nẽ mãmrĩ ma Tamas wỳr mõ. Kot kaj hwỳr pôj nhũm mẽhõ awỳr tẽ nẽ mẽmoj tã amã karõ ka ama nẽ hkôt amnhĩ nhĩpêx.” Anẽ.
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 —Nhũm pre ã inhmã kapẽr anẽ. Hãmri pa hirã rax pumunh o ixãm kurê ra inhno hkre nẽ ixrĩt kêt nhũm ixkôt mẽ pa xwỳnhjaja ixpa hã ixpy nẽ ma Tamas wỳr ixto mõ nẽ ixto pôj.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 —Tã nhũm Tamas nhõ xwỳnh pê ãnãnĩsti ixwỳr tẽ. Na pre hte Tĩrtũm kapẽr ã kagà htũm kôt amnhĩ nhĩpêx mex nhũm Tamas kamã Ijaew piitã kãm hkĩnh nẽ axpẽn mã mex ã harẽ.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Jakamã nhũm ixwỳr tẽ nẽ inhmã: “Pa Jejus kôt ixtõ Sawti? E akupỹm rĩt.” Anhỹrja kôt pa akupỹm ixrĩt mex kurê kumrẽx nẽ omu.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Hãmri nhũm inhmã: “Nà mẽ panhĩgêtjê nhõ Tĩrtũm na amnhĩ kaxyw ata. Ate kapẽr mar nẽ hkôt tanhmã amnhĩ nhĩpêx to ho apa kaxyw. Nẽ ate kaxkwa kamã Kra mex pumunh nẽ kapẽr mar kaxyw. Tã ka xep ham hirã rax kamã omu nẽ kapẽr ma.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Jakamã kêr ka ma mẽ piitã mẽ kãm ate omunh xwỳnhja jarẽnh o ari mẽ hkôt apa. Nẽ mẽ kãm kapẽr jarẽnh o mẽ ahkre ho ri apa.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 E tokyx kànhmã xa nẽ Jejus mã amnhĩ jarẽ nẽ hkôt amnhĩ xãm kê anê ate amnhĩ tomnuj rênh pa. Hãmri pa apê hkwỳ hã akrã kumrã ka ma mẽ kãm kapẽr jarẽnh o ri apa.” Anẽ. —Nhũm pre ã ãnãnĩsti inhmã kapẽr anẽ.
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 —Tã pa man akupỹn jar Jerujarẽ hwỳr mẽ awỳr mõ. Hãmri nẽ jar Tĩrtũm mã amnhĩ jarẽnh xà hã ixkre kamã kãm amnhĩ jarẽnh o ixãm rôm axte mẽmoj pumu.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Nhũm Jejus axte ixwỳr kato nẽ xa nẽ inhmã kapẽr nẽ inhmã: “E inhma. Jerujarẽ nhõ xwỳnhjaja kãm ixkapẽr mar prãm kêt jakamã kot kaj mẽ kãm ixkapẽr jarẽ nhũm mẽ amar kêt nẽ. Jakamã kwa tokyx akato nẽ hpãnhã ma nhỹhỹm mõ.” Anẽ. —Hãmri pa tee ri ã kapẽr anhỹrja ã kuma nẽ kãm:
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 “Kwa nà koja mẽ inhma Pahihti. Ra mẽ kot ixte amnhĩ nhĩpêx ã ixpumunh mex. Ixte amnhĩ nhĩpêx tũmta kôt mẽ kot ixpumunh mex. Na pa pre hte krĩ piitã hkôt mra nẽ Tĩrtũm kapẽr o mẽ ahkre xà hã ixkre kamã mẽ kot akôt amnhĩ kaxyw hamaxpẽr xwỳnhjê pynê nẽ mẽ htak nẽ mẽ hagjênh xà kamã mẽ hagjê nhũm mẽ kot ja hã ixpumunh mex.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Nhũm mẽ kot akapẽr jarẽnh o pa xwỳnh Estewãw pĩrta pa pre hã mẽ omu nhũm ja inhmã mex pa mẽ kãm mẽ hinôkà jamỳnh o hã mẽ omunh o xa. Na pa pre ã amnhĩ nhĩpêx anhỹr o ri ixpa. Tã hpãnhã akôt amnhĩ xãm hãmri nẽ akôt amnhĩ nhĩpêx o ri ixpa. Jakamã koja mẽ ixte amnhĩ nhĩpêx nyw ã ijarẽnh ma nẽ kãm ixkapẽr mar prãm nẽ.” Anẽ.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 —Pa pre ã Jejus mã amnhĩ jarẽnh anẽ nhũm inhmã: “Nà. Kêr ka mãmrĩ krĩja rũm akato nẽ ma nhỹhỹm mõ. Kot paj hpãnhã ma Ijaew kêt xwỳnhjê hwỳr amẽ ka hpãnhã ma mẽ hwỳr mõ nẽ mẽ hkôt mẽ kãm ixkapẽr jarẽnh o ri apa.” Anẽ.
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Nhũm pre Pawre ã amnhĩ hkwỳjê mã amnhĩ jarẽnh anẽ nhũm mẽ arĩ mar o kuhê rãhã Ijaew kêt xwỳnhjê jarẽnh ma nẽ kamã gryk tỳx nẽ. Ijaew kêt xwỳnhjaja kot mẽ uràk nẽ Tĩrtũm kapẽr marja nhũm mẽ kãm hprãm kêt jakamã nhũm Pawre ã mẽ harẽnh anẽ nhũm mẽ kuma nẽ kamã gryk tỳx kumrẽx. Nẽ gryk xàj kapẽr punuj nẽ kapẽr o: —Kwa mẽ mãmrĩ apĩhti ri. Ãm hpĩr mã htãmti kênã. Anẽ.
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Hãmri nẽ gryk xàj amnhĩ nhĩnôkà hkwrỳ nẽ ho apê nẽ pyka jamỳ nẽ kànhmã ri ho ahkapê.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Hãmri nhũm pôristi krãhtũmja tee ri ã mẽ kot amnhĩ nhĩpêx anhỹr ã mẽ omu nẽ mẽ kapẽr ma nẽ pôristijê mã kapẽr nẽ mẽ kãm: —Kwa tanhmã na we jahti amnhĩ tomnuj to nhũm mẽ ã kamã gryk tỳx anẽ? E mẽ tokyx ixkre hwỳr ho axà nẽ mẽ htak xà ho htak kê mẽ pamã tanhmã amnhĩ jarẽnh to. Anẽ.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Hãmri nhũm mẽ kuma nẽ ho axà nẽ htak kaxyw kormã hpre ho xa. Hãmri nhũm pôristi krãhtũm nhõ kôwenatôja mẽ hkôt axà nẽ hã mẽ omunh o xa nhũm Pawre omu nẽ amnhĩ tã kãm kapẽr nẽ kãm: —Kwa kormã ixte tanhmã mẽ amã amnhĩ jarẽnh to hkêt tã ka mẽ ixtak kaxyw. Ixpê Ijaew tã mããnẽn ixpê Rõm nhõ xwỳnh kênã. Xà na htem ã Rõm nhõ xwỳnhjê nhĩpêx anẽ? Anẽ.
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Hãmri nhũm tee ri ã amnhĩ jarẽnh anhỹrja ã kuma nẽ pôristi krãhtũmja wỳr hprõt nẽ kãm: —Kwa taxy pu mẽ tanhmã ho hkêt nẽ. Xep kêp Rõm nhõ xwỳnh kênã. Anẽ.
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Hãmri nhũm tee ri kuma nẽ Pawre hwỳr axà nẽ kãm: —Kwa xà ãm hãmri na ka amnhĩ jarẽ? Xà apê Rõm nhõ xwỳnh na ka? Anẽ. Hãmri nhũm kãm: —Tỳ. Ãm hãmri ixte mẽ amã amnhĩ jarẽnh kênã. Ixpê Rõm nhõ xwỳnh na pa. Anẽ.
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Hãmri nhũm kãm: —Kwa pa na pa pre amnhĩ to Rõm nhõ xwỳnh prãm xàj amnhĩ pãnhã mẽ kãm amnhĩrer rax nẽ. Anẽ. Nhũm Pawre kãm: —Tỳ nom pa na pa pre amnhĩ pãnhã mẽ kãm amnhĩrer kêt nẽ. Inhĩpêêxà hkôt ixpê Rõm nhõ xwỳnh na pa. Anẽ.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Hãmri nhũm mẽ kuma nẽ tee ri hamaxpẽr o kãm ma nẽ. Nẽ kãm ma ho hkaga kurê kumrẽx. Nhũm mẽ hkrãhtũm nhõ pahija mããnẽn kãm ma nẽ. Kêp Rõm nhõ xwỳnh tã nhũm mẽ axtem nẽ kot unênh nẽ kàx o hkaxpreja mã hamaxpẽr nẽ kãm ma nẽ. Na htem ã Rõm nhõ xwỳnhjê nhĩpêx anhỹr kêt nẽ. Na htem tanhmã mẽ hkukjêr to nẽ hprĩ hã mẽ kuma nẽ rĩ kormã tanhmã mẽ hipêx to.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Tã nhũm apkati nhũm pôristi krãhtũmja Ijaew kwỳ ho akuprõ. Mẽõ patre maati nẽ patre krãhtũmjaja nẽ mẽ àptàr tũmrejaja nhũm kot mẽ kãm tanhmã Pawre jarẽnh to kaxyw mẽ ho hpikuprõnh pa. Hãmri nẽ Pawre pê hkaxpre xà rê nẽ ma mẽ hwỳr o tẽ nẽ mẽ kutã ỹr.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.