Mateus 22
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVT
1 Ne Jisɔs ama tó ɛbwɔ́ nekanemejɔɔ́ ɛniné fɔ aké,
1 Jesus lhes contou outras parábolas. Disse ele:
2 “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gélú ɛké nekanémejɔɔ́ ɛniné na. Mfwa fɔ akpomé mmyɛ mampyɛ ɛpaá nebane maá wuú ayi mende.
2 “O reino dos céus pode ser ilustrado com a história de um rei que preparou um grande banquete de casamento para seu filho.
3 Mfwa yimbɔ anérégé, atɔ́ baá defwɛ bií nnó ájyɛ ákú bɔɔ́ abi ji agaré mɛ́ nnó achwɔ́ ɛpaá ɛlɔ, yɛ́mbɔ yɛ muú ama achwɔ́ wɔ́.
3 Quando o banquete estava pronto, o rei enviou seus servos para avisar os convidados, mas todos se recusaram a vir.
4 Mfwa yimbɔ ama kéré atɔ́ baá defwɛ́ abi fɔ́ aké, ‘chóge dégáré bɔɔ́ abi me mbɔ nlɔɔ́ nnó nwá mpɔ mabɔ, ntyɛɛ́ ɛbwɔ́ menyɛɛ́ melɔ́mélɔ́, nkwyɛɛ́ yɛ́ndégenó. Áchwɔ́ wáwá, áwyagé ɛpaá ɛchwɔɔ́ ɛlɔ!’
4 “Então ele enviou outros servos para lhes dizer: ‘Já preparei o banquete; os bois e novilhos gordos foram abatidos, e tudo está pronto. Venham para a festa!’.
5 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ bimbɔ ásɛ yɛ́ ɛwémbɔ ɛké genó wɔ́. Áfɛ́ ápyɛ lé depɔ debwɔ́ ɛtiré cháchá. Abifɔ áfɛ́ makɔɔ́ bwɔ́, abifɔ áfɛ́ ne upú use bwɔ́.
5 Mas os convidados não lhes deram atenção e foram embora: um para sua fazenda, outro para seus negócios.
6 Ne abifɔ ágbaré baá defwɛ mfwa átulé ɛbwɔ́ ɛke menya, áwá.
6 Outros, ainda, agarraram os mensageiros, os insultaram e os mataram.
7 Ápyɛgémbɔ, metɔɔ́ ɛsɔ́ mfwa yimbɔ, atɔ́ bɔɔ́ bee bií ájyɛ wá bɔɔ́ abi áwané mbɔ baá défwɛ bií, ne ásɔ ntó melɔ bwɔ́.
7 “O rei ficou furioso e enviou seu exército para destruir os assassinos e queimar a cidade deles.
8 Ne agaré yɛ́ baá defwɛ́ bií aké, ‘Ɛpaá wa ɛchwɔɔ́ lɔ, ne bɔɔ́ abi me nɛne álɛre nnó ákwane fɔ́ mambɛ́ bɔɔ́ abi áchwɔɔ́ ɛpaá wa wɔ́.
8 Disse a seus servos: ‘O banquete de casamento está pronto, e meus convidados não são dignos dessa honra.
9 Chóge né mati mako, kuúge yɛ́ndémuú ayi dégɛ́ne nnó áchwɔ́ ɛpaá.’
9 Agora, saiam pelas esquinas e convidem todos que vocês encontrarem’.
10 Ne baá defwɛ́ bií mbɔ áfɛ́ ápyɛ́ɛ wyɛ nkane ji ajɔɔ́. Ákuú yɛ́ndémuú ayi ɛbwɔ́ ágɛné, abi aboabo ne abi álɔ́álɔ́ achwɔ́. Kpaá tɛ gepúgé neba gegbeé ne bɔɔ́.
10 Então os servos trouxeram todos que encontraram, tanto bons como maus, e o salão do banquete se encheu de convidados.
11 Ne gébégé mfwa yimbɔ akpené mmu mangɛ́ bɔɔ́ abi anɛné ɛbwɔ́ ɛpaá, agɛ́ mende fɔ ama ayi ala fyɛ ndée neba ɛyi ɛkwané mbaá ɛpaá ɛwémbɔ wɔ́.
11 “Quando o rei entrou para recebê-los, notou um homem que não estava vestido de forma apropriada para um casamento
12 Agií ji aké, ‘Mejeé wa, wɔ ɔpyɛɛ́ nnó ne ɔkpɛné fa ne ndée ɛyi ɛla ɛkwané mbaá ɛpaá ɛwéna wɔ́?’ Ne mende yimbɔ ala bɔmbɔ.
12 e perguntou-lhe: ‘Amigo, como é que você se apresenta sem a roupa de casamento?’. O homem não teve o que responder.
13 Ɛpyɛ mfwa agaré bɔɔ́ abi ánɛne aŋkɛɛ́ né ɛpaá aké, ‘pyɛ́ge ji déwɛ́ uka ne amu, debwɛɛ́ ji défómé dafyɛ né melu ɛwé empinya gemua ɛlu wyɛ. Ɛfɛɛ́ mbɔ ne bɔɔ́ álilí nyɛ ányɛɛ́ maŋɛ́ne.’”
13 Então o rei disse: ‘Amarrem-lhe as mãos e os pés e lancem-no para fora, na escuridão, onde haverá choro e ranger de dentes’.
14 Jisɔs anérégé mantó nekanémejɔɔ́ ɛníné na, aké, “Ɛsɔwɔ akúu gejamégé bɔɔ́ yɛ́mbɔ abi ji ajyaá jaá wɔ́.”
14 “Pois muitos são chamados, mas poucos são escolhidos”.
15 Ɛwya yɛ́ wɔ́, bɔɔ́ ɛkwɔ Farasi fɔ́ abi awuú genó ɛyigé Jisɔs ajɔ́gé, atane ájyɛɛ́ gbáre geju ákɛ́lege meti ɛwé ɛbwɔ́ ápyɛ ne Jisɔs akwe nekwené meno.
15 Então os fariseus se reuniram para tramar um modo de levar Jesus a dizer algo que desse motivo para o prenderem.
16 Ɛbwɔ́ ako ákamé meko ama, átɔ́ baá utɔɔ́ bwɔ́ choncho ne bɔɔ́ ɛkwɔ́ Hɛrɔd, nnó ájyɛ ágií Jisɔs nkwɛ́. Ájyɛ́gé áké, “Ménlɛré, ɛsé dékaá nnó wɔ ɔlu muú ayi ɔjɔ́gé wáwálé, ne ɔlɛrege bɔɔ́ unó ndɛre Ɛsɔwɔ akɛ́lege wáwálé, ɔfɔɔ́ fɔ́ amɛ bɔɔ́ néndé, ɔsɛ́lé fɔ nnó muú ayifɔ́, aŋea gemɛ apwɔ ayifɔ.
16 Enviaram alguns de seus discípulos, junto com os partidários de Herodes, para se encontrarem com ele. Disseram: “Mestre, sabemos como o senhor é honesto e ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade. É imparcial e não demonstra favoritismo.
17 Nnó ɛsé delú chó manchyɛgé ŋkámakpo mbaá mfwa Rom waá déchyɛ́gé fɔ? Garé ɛsé genó ɛyigé wɔ ɔfɛre nnó gelú chó.”
17 Agora, diga-nos o que o senhor pensa a respeito disto: É certo pagar impostos a César ou não?”.
18 Yɛ́mbɔ Jisɔs akaá ufɛ́ré uboubo ɛbi úlú ɛbwɔ́ metɔɔ́. Ne ɛpyɛ ji aké ɛnyú bɔɔ́ dembwɔle bina, “Ndé ɛnyú dépɛ́nege me mataá?
18 Jesus, porém, sabia de sua má intenção e disse: “Hipócritas! Por que vocês tentam me apanhar numa armadilha?
19 Lɛrege me gefɔgé ŋka ɛyi dechyɛge ŋkámakpo.” Álɛré ji, asɛ agbaré.
19 Mostrem-me a moeda usada para pagar o imposto”. Quando lhe deram uma moeda de prata,
20 Agií ɛbwɔ́ aké, “Mekpo wá na, ne mabɔ waá na ásamé né ŋka ɛyi?”
20 ele disse: “De quem são a imagem e o título nela gravados?”.
21 Áshuú ji meko áké, “Ɛ́lé mekpo mfwa Rom ne mabɔ mií.” Ɛfɛɛ́ ne Jisɔs agaré ɛbwɔ́ aké, “Chyɛɛ́ge yɛ́ mfwa Rom genó ɛyi gélú ɛjií. Ne chyɛge ntó Ɛsɔwɔ genó ɛyi gélú ɛyi Ɛsɔwɔ.”
21 “De César”, responderam. “Então deem a César o que pertence a César, e deem a Deus o que pertence a Deus”, disse ele.
22 Áwuúgé meko ayi Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ byɔ uwɔ ɛbwɔ́ mmu ályaá ji áfɛ́.
22 Sua resposta os deixou admirados, e eles foram embora.
23 Wyɛ né bií bimbɔ, bɔɔ́ ɛkwɔ Sadusi fɔ́ áchwɔ́ mangií Jisɔs mechɔ́. Ɛbwɔ́ abi na álu bɔɔ́ abi ákame nya nnó muú agbogé, akwilége sé né negbo. Ágií ji áké,
23 No mesmo dia, vieram a Jesus alguns saduceus, líderes religiosos que afirmam não haver ressurreição dos mortos,
24 “Ménlɛré, ɛbɛ́ Mosis ɛké mbɔgé muú abagé mendée ne agboge ayi ála pɔ́ ne maá, meŋmo áwuú abɔ́ mansɛ mendée yimbɔ ukwi nnó ábyɛ́gé baá ábɛ́ lé né mabɔ ami mewené meŋmo yimbɔ.
24 e perguntaram: “Mestre, Moisés disse: ‘Se um homem morrer sem deixar filhos, o irmão dele deve se casar com a viúva e ter um filho, que dará continuidade ao nome do irmão’.
25 Ɛbɔ́ ɛpyɛ nyá nnó, áŋmó fɔ ákénéama abi ande álú. Ayi mbɛ abá mendée, agboó alya ji yɛ́ maá apɔ́, ayi akwɔlege asɛ mendée yimbɔ ukwi,
25 Numa família havia sete irmãos. O mais velho se casou e morreu sem deixar filhos, de modo que seu irmão se casou com a viúva.
26 meŋmo yimbɔ ntó agbo yɛ́ maá abyɛɛ́ ne mendée yimbɔ wɔ́. Wyɛmbɔ ne ɛpyɛ ne ayi agbeé makpo alɛɛ́ kpaá tɛ ɛbwɔ́ ákénéama ágbó ako.
26 O segundo irmão também morreu, e o terceiro irmão se casou com ela. E assim por diante, até o sétimo irmão.
27 Kwyakwya, mendée yimbɔ ntó agbó.”
27 Por fim, a mulher também morreu.
28 Ndɛre ɛlúmbɔ, ágií Jisɔs áké, “Ɛlé mendée yina abané mbɔ ɛbwɔ́ ako, gébé ɛyigé Ɛsɔwɔ apyɛ nyɛ bɔɔ́ ákwilégé né negbo, mendée yina abɛɛ́ nyɛ ayi waá?”
28 Diga-nos, de quem ela será esposa na ressurreição? Afinal, os sete se casaram com ela”.
29 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛnyú délu gyɛɛ́ dɔɔ́ né nkwɛ́ ayi dégií, nénde dékágé fɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne utó bií.
29 Jesus respondeu: “O erro de vocês está em não conhecerem as Escrituras nem o poder de Deus,
30 Débɔ́ mankaá nnó, gébégé Ɛsɔwɔ apyɛgé bɔɔ́ ákwilégé né negbo, ábáné fɔ́ neba ne átuú fɔ andeé neba, ábɛɛ́ ɛké makiɛ́nné Ɛsɔwɔ né mfaánebuú.
30 pois, quando os mortos ressuscitarem, não se casarão nem se darão em casamento. Nesse sentido, serão como os anjos do céu.
31 Ne gétúgé mechɔ bɔɔ́ abi ágboó meso gébé Ɛsɔwɔ apyɛ nyɛ ɛbwɔ́ ákwilé né negbo, nnó délú dankú genó ɛyigé Ɛsɔwɔ ajɔɔ́ atome ne ukwene antɛ abi agboó mɛ? Ajɔɔ́ aké,
31 “Agora, quanto a haver ressurreição dos mortos, vocês não leram a esse respeito nas Escrituras? Deus disse:
32 ‘Me nlu Ɛsɔwɔ ayi Abraham, ne ayi Asek ne ayi Jakɔb ánógé.’ Ɛwéna ɛlɛ́ré nnó Ɛsɔwɔ apyɛ bɔɔ́ ákwilégé né negbo néndé ji apɔ́ fɔ́ Ɛsɔwɔ awuú bɔɔ́ alu ayi bɔɔ́ abi álú abɛ.”
32 ‘Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’. Portanto, ele é o Deus dos vivos, e não dos mortos”.
33 Gejamégé bɔɔ́ abi álu ɛfɛɛ́ áwúge ndɛre ji ajɔɔ́ mbɔ, byɔ uwɔ ɛbwɔ́ mmu né gefɔɔ́ ɛyígé Jisɔs alɛ́rege unó.
33 Quando as multidões o ouviram, ficaram admiradas com seu ensino.
34 Bɔɔ́ ɛkwɔ Farasi áwuúgé nnó genó ɛyigé Jisɔs ajɔɔ́ ne bɔɔ́ Sadusi gépyɛ mano ágbɛ bɔɔ́ ɛkwɔ́ Sadusi, ágbaré geju mankɛlé meti ɛwéchá nnó ágií Jisɔs nkwɛ.
34 Sabendo os fariseus que Jesus tinha calado os saduceus com essa resposta, reuniram-se novamente para interrogá-lo.
35 Ne muú bwɔ́ áma ayi ákaá mabɛ Mosis dɔɔ́, áfɛ́ mamua Jisɔs.
35 Um deles, especialista na lei, tentou apanhá-lo numa armadilha com a seguinte pergunta:
36 Agií ji nkwɛ́ áké, “Ménlɛré, ndé ɛbɛ́ Mosis ɛwe ɛŋeá ɛpwɔɔ́ mabɛ jií mako?”
36 “Mestre, qual é o mandamento mais importante da lei de Moisés?”.
37 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛbɛ́ ɛwé ɛŋeá ɛpwɔɔ́ mabɛ Mosis ako ɛlé ɛwé ɛjɔɔ́ nnó, ‘Gbógé ne Ata Ɛsɔwɔ wyɛɛ́ ne metɔɔ́ wyɛɛ́ meko, ne mendoó wyɛɛ́ meko ne ufɛ́ré byɛɛ́ uko.’
37 Jesus respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma e de toda a sua mente’.
38 Gɛ menɔ ɛbɛ́ ayi aŋeá apwɔɔ́ mabɛ́ mako.
38 Este é o primeiro e o maior mandamento.
39 Ne ɛbɛ́ ɛwé ɛma kwɔ́le ɛlu wyɛ ɛké ɛwé mbɛ ne ɛjɔɔ́ ɛké, ‘gbógé ne ntɛ méŋmɛ́ wyɛɛ́ ndɛre ɔgboó ne gemɛ jyɛɛ́.’
39 O segundo é igualmente importante: ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’.
40 Mabɛ́ ayi na apeá ne ágbaré yɛ́ndégenó, ɛyigé Ɛsɔwɔ akɛlege nnó bɔɔ́ ápyɛ ndɛre Mosis ne bɔɔ́ ɛkpávé Ɛsɔwɔ ásamé.”
40 Toda a lei e todas as exigências dos profetas se baseiam nesses dois mandamentos”.
41 Ndɛre bɔɔ́ ɛkwɔ Farasi álú melu ɛma ne Jisɔs, agií ɛbwɔ́ nkwɛ́ áké,
41 Então, rodeado pelos fariseus, Jesus lhes fez a seguinte pergunta:
42 “Ɛnyú defɛré nnó ne Kras, Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa, ji alu maá waá?”
42 “O que vocês pensam do Cristo? De quem ele é filho?”. Eles responderam: “É filho de Davi”.
43 Ájɔɔ́ge mbɔ Jisɔs agií ɛbwɔ́ aké, “Mbɔgé ji alu mpyáne Dɛvid, ɛpyɛ nnó ne Mendoó Ukpea ɛpyɛɛ́ nyá mfwa Dɛvid akuú ji nnó Ata? Néndé aké,
43 Jesus perguntou: “Então por que Davi, falando por meio do Espírito, chama o Cristo de ‘meu Senhor’? Pois Davi disse:
44 ‘Ata Ɛsɔwɔ ajɔɔ́ ne Ata wa aké, jwɔlé fa né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ wa né geluɔ́ge ɛ́nógé kpaá tɛ mpyɛɛ́ bɔɔ́ mawámé byɛɛ́ álaá ɛké mboó genɔɔ́ ayi ɔnɛ́rege uká byɛɛ́ mfaá.’
44 ‘O Senhor disse ao meu Senhor: Sente-se no lugar de honra à minha direita até que eu humilhe seus inimigos debaixo de seus pés’.
45 Ne mbɔgé Dɛvid akuú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa nnó Ata, ɛpyɛɛ́mbɔ nnó ne ji amáge bɛ́ mpyáne wuú?”
45 Portanto, se Davi chamou o Cristo de ‘meu Senhor’, como ele pode ser filho de Davi?”.
46 Agíge mbɔ, yɛ́ muu ama ayi akáge shuú ji meko apɔ́. Ɛlɔ né gébé ɛyigémbɔ, ɔjyɛ́ mbɛ, yɛ́ muú ayi ama mua mangií ji nkwɛ́ apɔ́.
46 Ninguém conseguiu responder e, depois disso, não se atreveram a lhe fazer mais perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.