Mateus 20
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC
1 Jisɔs ama ajɔɔ́ aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gelú ɛké nekanémejɔɔ́ ɛnina. Bií uma mende fɔ afɛ́ ntone gesé dondo ajyɛ kɛlé bɔɔ́ abi ájyɛɛ́ pyɛ utɔɔ́ né mmu mekɔɔ́ wuú.
1 Com efeito, o Reino dos céus é semelhante a um pai de família que saiu ao romper da manhã, a fim de contratar operários para sua vinha.
2 Ajyɛge, bɔɔ́ abi ji abɔɔ́ mbɛ ágɛne ákame nnó ji achyɛge yɛ́ndémuú ɛbwɔ́ meno ŋka ɛwé yɛ́ndémuú anyɛɛ́ mɛ́ né bií uma ne agare yɛ́ ɛbwɔ́ nnó ajyɛ alɔ utɔɔ́.
2 Ajustou com eles um denário por dia e enviou-os para sua vinha.
3 Káláŋká ɛneéneama ɛkwɔ́négé ama jyɛɛ́ dafyɛ agɛ bɔɔ́ abifɔ átɛne wyɛ detú né ntóné gese.
3 Cerca da terceira hora, saiu ainda e viu alguns que estavam na praça sem fazer nada.
4 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, ‘Ɛnyú ntó chogé depyɛ utɔɔ́ né mmu mekɔɔ́ wa. Nchyɛge nyɛ ɛnyú genó ɛyi gepyɛɛ́ matɔɔ́ ágɔɔ́ ɛnyú.’
4 Disse-lhes ele: - Ide também vós para minha vinha e vos darei o justo salário.
5 Abimbɔ áfɛ́ manjyɛɛ́ lɔ utɔɔ́. Mbɔ́ɔ mekɔɔ́ yimbɔ apyɛɛ́ wyɛmbɔ né metɔɔ́ ŋwɔ́mésé. Né káláŋká ɛlɛɛ́ ama jyɛ́ pyɛ wyɛmbɔ.
5 Eles foram. À sexta hora saiu de novo e igualmente pela nona hora, e fez o mesmo.
6 Genógé káláŋká ɛta né nkwale mende yimbɔ ama jyɛ né gese, ama gɛ́ bɔɔ́ átɛné wyɛ ɛfɛɛ́ detu. Agií ɛbwɔ́ aké, ‘Ɛnyú dechɔɔ́ bií bina detu, ɛlɔ mbɔ?’
6 Finalmente, pela undécima hora, encontrou ainda outros na praça e perguntou-lhes: - Por que estais todo o dia sem fazer nada?
7 Áshuú ji meko áké, ‘Muú fɔ ákuú ɛsé nnó depyɛ utɔɔ́ wɔ́.’ Aké ne ɛbwɔ́, ‘Ɛnyú ntó choge depyɛ utɔɔ́ né mekɔɔ́ wa.’
7 Eles responderam: - É porque ninguém nos contratou. Disse-lhes ele, então: - Ide vós também para minha vinha.
8 “Nkwale akwɔnégé mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ ajɔɔ́ ne mempɛlé bɔɔ́ utɔɔ́ bií aké, ‘Kuú ampyɛɛ́ utɔɔ́ bimbɔ ako áchwɔ́ ne ɔchyɛɛ́ yɛ́ndémuú ŋka jií. Bɔmbɛ chyɛ bɔɔ́ utɔɔ́ abi álaá meso, ne abi abɔ mbɛ chyɛ ɛbwɔ́ kwyakwya.’
8 Ao cair da tarde, o senhor da vinha disse a seu feitor: - Chama os operários e paga-lhes, começando pelos últimos até os primeiros.
9 Ne bɔɔ́ abi ábɔ́ áchwɔ́ né káláŋká ɛta né nkwale anyɛ́ wyɛ meno ŋka ɛma ne abi áchwɔɔ́ tɛ dondo.
9 Vieram aqueles da undécima hora e receberam cada qual um denário.
10 Abi ábɔ́ mbɛ áchwɔ́ge áfɛre nnó ɛbwɔ́ ányɛɛ́ nyɛ ŋka dɔɔ́ ápwɔ́ abifɔ, yɛ́mbɔ ɛbwɔ́ ntó ányɛ́ wyɛ ŋka janja.
10 Chegando por sua vez os primeiros, julgavam que haviam de receber mais. Mas só receberam cada qual um denário.
11 Ndɛre ɛbwɔ́ ásɛle ŋka ɛyimbɔ álɔ maŋménégé áshuúlege mbɔɔ́ mekɔɔ́ ndo,
11 Ao receberem, murmuravam contra o pai de família, dizendo:
12 ajɔ́ge aké, ‘bɔɔ́ abi ɔsɛle ɛbwɔ́ kwyakwya apyɛ utɔɔ́ lé né nchwanekɛ ama yɛ́mbɔ ɔchyɛɛ́ ɛbwɔ́ meno ŋka wyɛ ndɛre ɛsé abi dégɛne ɛfwyale depyɛɛ́ utɔɔ́ bií kpógele né mmu gebábálégé ŋmɛɛ́!’
12 - Os últimos só trabalharam uma hora... e deste-lhes tanto como a nós, que suportamos o peso do dia e do calor.
13 Yɛ́mbɔ mbɔɔ́ mekɔɔ́ ashuú muú bwɔ́ ama meko aké, ‘Mejée wa me mfwale fɔ́ wɔ, wɔ́. Ɔkame mansɛ ŋka ndɛre yɛ́ndémuú anyɛɛ́ mɛ́ né bií uma, ɛpɔ mbɔ?
13 O senhor, porém, observou a um deles: - Meu amigo, não te faço injustiça. Não contrataste comigo um denário?
14 Sɛ ŋka jyɛɛ́ wulege, membɔɔ́ ne nke nchyɛge muú utɔɔ́ ayi kwyakwya wyɛ ndɛre nchyɛɛ́ wɔ́.
14 Toma o que é teu e vai-te. Eu quero dar a este último tanto quanto a ti.
15 Nnó nlu gyɛɛ́ mampyɛ genó ɛyigé nkɛlege mampyɛ ne ŋka ya?’ Wa metɔɔ́ ɛsɔɔ́ wɔ́ ɛle nlu muú ayi nchyɛge ɛchyɛ?”
15 Ou não me é permitido fazer dos meus bens o que me apraz? Porventura vês com maus olhos que eu seja bom?
16 Jisɔs anɛrege ajɔɔ́ yɛ aké, “Bɔɔ́ abi aŋea mbɔ gemɛ fina akwene nyɛ mbya né meso gébé ne abi alu mbɔ mbya fina aŋeage nyɛ gemɛ né meso gébé.”
16 Assim, pois, os últimos serão os primeiros e os primeiros serão os últimos. { Muitos serão os chamados, mas poucos os escolhidos.}
17 Ndɛre bɔ Jisɔs ákwɔme ájyɛɛ́ né Jɛrosalɛ, asɛ baá utɔɔ́ bií áfyaneápeá ɛbwɔ́ átɛné babá.
17 Subindo para Jerusalém, durante o caminho, Jesus tomou à parte os Doze e disse-lhes:
18 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Wuúge, ɛsé dékwɔme mbɔ déjyɛɛ́ né Jɛrosalɛ, ɛwu, áfyɛɛ́ nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá né amú anɔɔ́ baá ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ. Ɛbwɔ́ ajɔ́gé nyɛ nnó, me nkwɛ mpa, áwá me.
18 Eis que subimos a Jerusalém, e o Filho do Homem será entregue aos príncipes dos sacerdotes e aos escribas. Eles o condenarão à morte.
19 Ne áfyɛɛ́ nyɛ ji né amú bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus. Ɛbwɔ́ ájwyaáge nyɛ ji, átulege nyɛ ji ne utó ne áwɔme nyɛ ji né gekwa agboó. Yɛ́mbɔ, ndɔ́ ɛ́lɛɛ́ ɛ́kwɔnégé Ɛsɔwɔ apyɛɛ́ nyɛ ji akwilé né negbo.”
19 E o entregarão aos pagãos para ser exposto às suas zombarias, açoitado e crucificado; mas ao terceiro dia ressuscitará.
20 Wyɛ né gébé ɛyigémbɔ, mendée Sɛbɛdee afɛ́ mbaá Jisɔs ne baá bií ande ápeá, ató mano né mbɛ ushu wuú, agií Jisɔs nnó apoó ji.
20 Nisso aproximou-se a mãe dos filhos de Zebedeu com seus filhos e prostrou-se diante de Jesus para lhe fazer uma súplica.
21 Jisɔs agí ji aké, “Ɔkɛ́lege ndé?” Ashuú ji meko aké, “Nkɛ́lege nnó, né meso gébé ɔjwɔlégé ɔke ɔgbarege gefwa jyɛɛ́ ɔpyɛ baá ba bina apea ájwɔle ntó ne wɔ né malu ɛnoge, ama né ɛgbe ɛbwɔnyɛ wyɛ ne ayifɔ né ɛgbɛ ɛbwɔbɛ wyɛ.”
21 Perguntou-lhe ele: Que queres? Ela respondeu: Ordena que estes meus dois filhos se sentem no teu Reino, um à tua direita e outro à tua esquerda.
22 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dekage genó ɛyigé degígé mbɔ. Nnó ɛnyú dekage nyú nyɛ ŋkɔ ɛfwyale ayi me nyuú nyɛ?” Áké, “Ɛ ɛ́, ɛsé dekage.”
22 Jesus disse: Não sabeis o que pedis. Podeis vós beber o cálice que eu devo beber? Sim, disseram-lhe.
23 Ákamege mbɔ, Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Nkame wáwálé nnó ɛnyú dékágé gɛ́ nyɛ ɛfwyale nkane me ngɛne nyɛ, yɛ́mbɔ me fɔ́ njyaá bɔɔ́ bi ájwɔlege né ɛbwɔnyɛ wa ne abi ajwɔlege né ɛbwɔbɛ wɔ́. Malu yimbɔ alú ɛlé ayi bɔɔ́ abi Ntɛ wa ajyaá mɛ nnó ajwɔlé wyɛ.”
23 De fato, bebereis meu cálice. Quanto, porém, ao sentar-vos à minha direita ou à minha esquerda, isto não depende de mim vo-lo conceder. Esses lugares cabem àqueles aos quais meu Pai os reservou.
24 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs abi makpo áfya, áwúgé genó ɛyigé abi ápeá ápyɛ, matɔɔ́ ásɔ́ ɛbwɔ́ dɔɔ́.
24 Os dez outros, que haviam ouvido tudo, indignaram-se contra os dois irmãos.
25 Ne Jisɔs akuú baá utɔɔ́ bií ako ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dekaá nnó afwa mme abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus ásɛlé utó bwɔ́ ápyɛɛ́ yɛ́ndégenó ɛyi géjií ɛbwɔ́ metɔɔ́ ne bɔɔ́ bwɔ́ ne yɛ́ ákpakpa melɔ áwyaá utó bi ajɔ́ge mechɔ́ ne bɔɔ́ bwɔ́ ɛ́byɛ́.
25 Jesus, porém, os chamou e lhes disse: Sabeis que os chefes das nações as subjugam, e que os grandes as governam com autoridade.
26 Ne ɛ́bɛ́gé fɔ́ mbɔ ne ɛnyú. Yɛ́ndémuú nyú ayi akɛ́lege mambɛ muú kpaá abɔ́ mambɛ ménkpané defwɛ́ nyú;
26 Não seja assim entre vós. Todo aquele que quiser tornar-se grande entre vós, se faça vosso servo.
27 yɛ́ndémuú nyú ayi ákɛ́lege mambɛ menɔmbɛ abɔ mambɛ́ ɛké mefwɛ́ nyú.
27 E o que quiser tornar-se entre vós o primeiro, se faça vosso escravo.
28 Wyɛ nkane Maá Ntɛ Mekwaá, ji achwɔ́ɔ fɔ́ nnó bɔɔ́ ákpá ji defwɛ́ wɔ́, achwɔ́ lé mánkpá bɔɔ́ defwɛ́ nnó achyɛ gemɛ jií mawené gejámégé bɔɔ́ né gabo.”
28 Assim como o Filho do Homem veio, não para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por uma multidão.
29 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ályage Jɛriko, gejamégé bɔɔ́ ákwɔlé ɛbwɔ́.
29 Ao sair de Jericó, uma grande multidão o seguiu.
30 Wyɛ né gébé ɛyigémbɔ, ande fɔ amɛ nónómé apea abɔ ájwɔ́lé né mapea meti. Nkane bɔɔ́ ájɔɔ́gé nnó Jisɔs ale koó ande bimbɔ ábɛge áke, “Ata, Mpyáne Dɛvid gɛ́ ɛsé meshwɛ!”
30 Dois cegos, sentados à beira do caminho, ouvindo dizer que Jesus passava, começaram a gritar: Senhor, filho de Davi, tem piedade de nós!
31 Bɔɔ́ bimbɔ ányá ɛbwɔ́ áke, “Kwɛnege nyáme”, yɛ́mbɔ ábɛɛ́ lé bɛɛ́ge ne ɛshyɛ áke, “Ata, Mpyáne Dɛvid, gɛ́ ɛse meshwɛ.”
31 A multidão, porém, os repreendia para que se calassem. Mas eles gritavam ainda mais forte: Senhor, filho de Davi, tem piedade de nós!
32 Jisɔs awúgé mbɔ atɛné, akuú yɛ bɔɔ́ amɛ nónómé bimbɔ apea ágií ɛbwɔ́ aké, “Ndé genó dekɛlege me mpyɛ ɛta ɛnyú?”
32 Jesus parou, chamou-os e perguntou-lhes: Que quereis que eu vos faça?
33 Áshuú ji meko áke, “Ata, dékɛlege nnó ɔpyɛ ɛsé dégɛne mbaá!”
33 Senhor, que nossos olhos se abram!
34 Meshwɛ akwɔ́ Jisɔs metɔɔ́ getúge bwɔ́ ne ata amɛ bwɔ́. Tɛ́nétɛ́né yimbɔ álɔ mángɛ́né mbaá ne ákwɔlege ji.
34 Jesus, cheio de compaixão, tocou-lhes os olhos. Instantaneamente recobraram a vista e puseram-se a segui-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.