Marcos 6

New Testament in Denya (CM:anv:Denya) (ANV_WBT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Jisɔs alyaá melu ɛwémbɔ, akéré né melɔ wuú ne baá utɔɔ́ bií.
1 Tendo Jesus partido dali, foi para a sua terra, e os seus discípulos o acompanharam.
2 Ne bií uwyaá bɔɔ́ Jus ukwɔnégé, afɛ́ mmu ɛcha mmyɛmenɛne, alɔ́ manlɛré bɔɔ́ depɔré Ɛsɔwɔ. Gejamégé bɔɔ́ bi áwuú unó bi alɛrégé ála mano mekpo fuú ne áké, “Ɛwéna ɛlúmbɔ nno? Nde mbaá, atáné ne unó uko? Ndé muú áchyɛɛ́ ji gefɔɔ́gé deŋgá ti ne utó nnó apyɛgé ufelekpa?
2 Chegando o sábado, passou a ensinar na sinagoga; e muitos, ouvindo-o, se maravilhavam, dizendo: Donde vêm a este estas coisas? Que sabedoria é esta que lhe foi dada? E como se fazem tais maravilhas por suas mãos?
3 Pɔ́ memwɔmé upú ayi alu maá Mɛri na? Pɔ́ aŋmó bií álú Jɛmsi, ne Jose, Judas ne Simun? Pɔ́ aŋmó bií abi andée álú fa ne ɛsé.” Ɛpyɛ bwɔ́ áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne Jisɔs wɔ́ ne ábya ji.
3 Não é este o carpinteiro, filho de Maria, irmão de Tiago, José, Judas e Simão? E não vivem aqui entre nós suas irmãs? E escandalizavam-se nele.
4 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ánoge bɔɔ́ ɛkpávé Ɛsɔwɔ yɛ́ndé mbaá. Yɛ́mbɔ wyɛlé bɔɔ́ melɔ bwɔ́ ne ula gepú bwɔ́ ne áŋmɛ bwɔ́ ne álá nógé ɛbwɔ́”
4 Jesus, porém, lhes disse: Não há profeta sem honra, senão na sua terra, entre os seus parentes e na sua casa.
5 Ɛwena ɛpyɛ ji abɔ fɔ́ gébé mampyɛ ufélekpa ɛfɛɛ́ wɔ́, ɛkosé ukɛ́kɛ bɔɔ́ mamée abi ji anɛré ɛbwɔ́ amu mmyɛ atoó.
5 Não pôde fazer ali nenhum milagre, senão curar uns poucos enfermos, impondo-lhes as mãos.
6 Ji ala meno mekpo fuú ndɛre agɛne nnó bɔɔ́ bina áfyɛɛ́ fɔ́ metɔɔ́ ne ji wɔ́. Jisɔs atɔ́ áŋgbá áfyáneápeá nnó ápyɛ utɔɔ́ bií (Mat 10:5-15; Luk 9:1-6) Ne Jisɔs atánégé melɔ wuú, afɛ́ né mata malɔ ayifɔ, alɛrege bɔɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
6 Admirou-se da incredulidade deles. Contudo, percorria as aldeias circunvizinhas, a ensinar.
7 Akuú áŋgbá bií áfyáneapeá ako, áchwɔgé atɔ́ ɛbwɔ́ dafyɛ apea apea. Achyɛ́ ɛbwɔ́ uto mamférégé aló nchyɛ né mmyɛ bɔɔ́.
7 Chamou Jesus os doze e passou a enviá-los de dois a dois, dando-lhes autoridade sobre os espíritos imundos.
8 Ndɛre ɛbwɔ́ achwɔ́ jyɛ, Jisɔs aké ne ɛbwɔ́, “Ɛkagé débɔ́ yɛɛ́ genó, bɔgé le meto ɛwu ɛwu, dékpágé fɔ́ menyɛɛ́, yɛ́ gébagé nekɛ, yɛ́ ŋka,
8 Ordenou-lhes que nada levassem para o caminho, exceto um bordão; nem pão, nem alforje, nem dinheiro;
9 yɛ́ gekwɔrégé ndeé, yɛ́mbɔ fyɛ́ge lé unó uka.”
9 que fossem calçados de sandálias e não usassem duas túnicas.
10 Ama jɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Dekwɔnégé yɛ́nde melɔ, gepú ɛyigé dékpɛ́gé, ásɛge ɛnyú ne metɔɔ́ megɔmegɔ bɛ́ge wyɛ ɛfɛɛ́ kpaá tɛ délyáge.
10 E recomendou-lhes: Quando entrardes nalguma casa, permanecei aí até vos retirardes do lugar.
11 Mbɔge melɔ ɛlá sɛɛ́ ɛnyú wɔ́, yɛ́ manwu mekomejɔɔ́ nyú wɔ́, lyáge déjyɛ detɛne né metɔɔ́ melɔ́, dekwe uka mme nnó mpupu ɛyi ɛbalé ɛnyú uka ɛ́táné, ne ɛlɛrege nyɛ nnó ákwele ɛbwɔ́ mbeé.”
11 Se nalgum lugar não vos receberem nem vos ouvirem, ao sairdes dali, sacudi o pó dos pés, em testemunho contra eles.
12 Ne baá utɔɔ́ bií atáné áfɛ́, álɔ mangárégé bɔɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
12 Então, saindo eles, pregavam ao povo que se arrependesse;
13 Ɛbwɔ́ áfere gejamégé aló nchyɛ né mmyɛ bɔ, áma ápyɛ bɔɔ́ mameé átoó ndɛre ágbɛle ɛbwɔ́ maweé mmyɛ.
13 expeliam muitos demônios e curavam numerosos enfermos, ungindo-os com óleo.
14 Mfwa Hɛrɔd Antipas ayi awáne baá gebégé ábyɛné Jisɔs awú ŋgɔ ukpɛ́kpɛ́ depɔ tiré Jisɔs apyɛ́ deko. Nendé yɛ́nde mbaá bɔɔ́ ágaré abya wuú. Bɔɔ́ bifɔ ájɔge áke, “Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ ne akwilé né negbo nkaáwu ne awya utó mampyɛ ufélekpa.”
14 Chegou isto aos ouvidos do rei Herodes, porque o nome de Jesus já se tornara notório; e alguns diziam: João Batista ressuscitou dentre os mortos, e, por isso, nele operam forças miraculosas.
15 Yɛ́mbɔ abifɔ áké, “Jisɔs alu mewené Ɛlija muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.” Abifɔ áké, “Jisɔs alu gekwénegé muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.”
15 Outros diziam: É Elias; ainda outros: É profeta como um dos profetas.
16 Ne Hɛrɔd awúge ngɔ Jisɔs aké, “Ndɔfɔ ɛlé Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ ayi mbɔ nsɔɔ́ ji mekpo ne ákwilé né negbo achwɔɔ́.”
16 Herodes, porém, ouvindo isto, disse: É João, a quem eu mandei decapitar, que ressurgiu.
17 Ɛpyɛmbɔ Hɛrɔd atɔ bɔɔ́ nnó ágbáré Jɔn áwɛ́ áfyɛ́ né mmu gepúgé denɔ, gétúgé agaré gabo ayi Hɛrɔd apyɛ́ nnó aferé Hɛrɔdyas mendée meŋmo wuú Filip abá.
17 Porque o mesmo Herodes, por causa de Herodias, mulher de seu irmão Filipe (porquanto Herodes se casara com ela), mandara prender a João e atá-lo no cárcere.
18 Jɔn abɔ ajɔ́gé ne Hɛrɔd nnó, “Ɛlɔme fɔ́ manfere mendée meŋmó wyɛ ɔbá.”
18 Pois João lhe dizia: Não te é lícito possuir a mulher de teu irmão.
19 Né gétú ɛyigémbɔ Hɛrɔdyas abɔ apaá Jɔn ne akɛlé meti manwá ji yɛ́mbɔ ágɛ́ meti wɔ́.
19 E Herodias o odiava, querendo matá-lo, e não podia.
20 Hɛrɔd abɔ ánógé Jɔn ne ákɛlégé fɔ́ nnó awá ji. Akaá nnó Jɔn alu muú melɔ́mélɔ́ ne alu cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ. Yɛ́lé unó bi Jɔn ajɔ́ge úlú tametame né metɔɔ́ wuú, yɛ́mbɔ metɔɔ́ ɛ́gɔɔ́ ji manwúge Jɔn yɛ́ndégébé.
20 Porque Herodes temia a João, sabendo que era homem justo e santo, e o tinha em segurança. E, quando o ouvia, ficava perplexo, escutando-o de boa mente.
21 Bií uma Hɛrɔdyas agɛ meti mawá Jɔn. Gébégé Hɛrɔd apyɛ ɛpaá bií ɛbi ábyɛ́né ji, akú ákpakpa melɔ ne afwa bɔɔ́ bee né gebage mewaá Galilií.
21 E, chegando um dia favorável, em que Herodes no seu aniversário natalício dera um banquete aos seus dignitários, aos oficiais militares e aos principais da Galileia,
22 Ne maá Hɛrɔdyas mesɔ mendée achwɔ́ bee gefɔ́gé mabeé ɛyigé gégɔɔ́ Hɛrɔd ne aŋkɛɛ́ bií matɔɔ́, ɛfɛɛ́ ne Hɛrɔd aké ne ji, “Gare me yɛ́nde genó ɛyige ɔkɛlege, nchyɛ wɔ.”
22 entrou a filha de Herodias e, dançando, agradou a Herodes e aos seus convivas. Então, disse o rei à jovem: Pede-me o que quiseres, e eu to darei.
23 Nkelé nnó, “Nchyɛge wɔ yɛ́nde genó ɛyigé ɔkɛlege, yɛ ɛbɛ le gebagé melɔ wá.”
23 E jurou-lhe: Se pedires mesmo que seja a metade do meu reino, eu ta darei.
24 Maá yimbɔ atané ajyɛ gií mma wuú aké, “Mma, ngaré mfwa nnó nkɛlege nde”? Mma aké, “Mekpo Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ.”
24 Saindo ela, perguntou à sua mãe: Que pedirei? Esta respondeu: A cabeça de João Batista.
25 Maá yimbɔ abó akéré, agaré Hɛrɔd aké, “Nkɛlege nnó ɔchyɛ me mekpo Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ fa né gebagé nkpagene nana.”
25 No mesmo instante, voltando apressadamente para junto do rei, disse: Quero que, sem demora, me dês num prato a cabeça de João Batista.
26 Mechɔ ɛwé ɛpyɛ mfwa Hɛrɔd byɔ ukɔré ji mmu yɛ́mbɔ akágé shya manchyɛ ji gétúgé abɔ́ akele mɛ né mbɛ ushu aŋkɛɛ́ bií.
26 Entristeceu-se profundamente o rei; mas, por causa do juramento e dos que estavam com ele à mesa, não lha quis negar.
27 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ, Hɛrɔd atɔ membame wuú ayi ama nnó, ájyɛ ásɔ́ mekpo Jɔn né gepúgé denɔ. Ne ájyɛ sɔ́ áchwɔ́ ne ɛwu.
27 E, enviando logo o executor, mandou que lhe trouxessem a cabeça de João. Ele foi, e o decapitou no cárcere,
28 Mende yimbɔ anérégé, abɔ́ mekpo ɛwu afyɛ́ né gebagé nkpagene ajyɛ́ chyɛ maá yimbɔ mendée, ne maá yimbɔ ajyɛ chyɛ mbaá mma wuú.
28 e, trazendo a cabeça num prato, a entregou à jovem, e esta, por sua vez, a sua mãe.
29 Ne baá utɔɔ́ Jɔn áwúge nnó áwá ntɛ bwɔ́, ájyɛ kpá geŋkwɔ jií, anií né menome ɛwe áchomé né ɛtárávɛ́.
29 Os discípulos de João, logo que souberam disto, vieram, levaram-lhe o corpo e o depositaram no túmulo.
30 Áŋgbá Jisɔs ákéré meso né nekɛ ɛniné ji abɔ́ atɔme ɛbwɔ́. Ágaré Jisɔs ufɔɔ́ unó bí ɛbwɔ́ ápyɛ́ ne álɛré.
30 Voltaram os apóstolos à presença de Jesus e lhe relataram tudo quanto haviam feito e ensinado.
31 Ɛwyágé bɔɔ́ áchwɔɔ́ mbaá Jisɔs, abi áchwɔɔ́, ne abi ájyɛ, ájá kpaá ápyɛ Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ápɔ́ yɛ́ ne gébé manyɛɛ́ menyɛɛ́. Ɛfɛɛ́ ne Jisɔs aké ne baá utɔɔ́ bií, “Déjyɛ́ né melú ɛwé bɔɔ́ álá pɔ́, nnó ɛnyú degbeé mmyɛ gachyɛ́.”
31 E ele lhes disse: Vinde repousar um pouco, à parte, num lugar deserto; porque eles não tinham tempo nem para comer, visto serem numerosos os que iam e vinham.
32 Ɛ́fɛɛ́ ájyɛ kpɛ mmu ɛ́kpée ɛbwɔ́ ɛbwɔ́, álɔ manjyɛ né mbaá ayi álú bɔmbɔ.
32 Então, foram sós no barco para um lugar solitário.
33 Yɛ́mbɔ gejamégé bɔɔ́ ágɛ́ ɛbwɔ́ ndɛre átané ájyɛ ákaá Jisɔs ne bɔɔ́ bí ne melu ɛwé ɛbwɔ́ ájyɛ. Ne ɛbwɔ́ átané malɔ́malɔ́, ásɔ́ mewaá mewaá, ábɔ́ mbɛ ne Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií.
33 Muitos, porém, os viram partir e, reconhecendo-os, correram para lá, a pé, de todas as cidades, e chegaram antes deles.
34 Jisɔs átanégé mmu ɛkpée, agɛ́ gejamégé bɔɔ́, ne meshwɛ akwɔ́ ji metɔɔ́, gétúgé álu ɛké magɔŋme ayi álá pɔ́ ne membámé. Ɛfɛɛ́ alɔ manlɛré ɛbwɔ́ gejamégé unó.
34 Ao desembarcar, viu Jesus uma grande multidão e compadeceu-se deles, porque eram como ovelhas que não têm pastor. E passou a ensinar-lhes muitas coisas.
35 Ndɛre bií ulɔ mangíle baá utɔɔ́ Jisɔs ájyɛ jɔɔ́ ne ji áké, “Átá bií úfɛ́ ne mbaá yina alu ɛke mashwɔne.
35 Em declinando a tarde, vieram os discípulos a Jesus e lhe disseram: É deserto este lugar, e já avançada a hora;
36 Gɔ bɔɔ́ bina ájyɛ nnó ɛbwɔ́ ákáge jyɛ ne makɔɔ́ né baá malɔ ayi álú kwɔ́kwɔ́lé, áná menyɛɛ́ ányɛɛ́.”
36 despede-os para que, passando pelos campos ao redor e pelas aldeias, comprem para si o que comer.
37 Ne Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛnyú ambɔɔ́ chyɛ́ge ɛbwɔ́ genó ányɛɛ́.” Ne ɛbwɔ áké, “Átá ɔkaá fɔ́ nnó ŋka yi ɛse dénáme bɔɔ́ bina menyɛɛ́ ɛ́káge bɛ genóge uba ŋka upea wɔ́?”
37 Porém ele lhes respondeu: Dai-lhes vós mesmos de comer. Disseram-lhe: Iremos comprar duzentos denários de pão para lhes dar de comer?
38 Jisɔs aké, “Ɛnyú dewya ntó brɛd ɛníi? Choge depɛ́.” Ájyɛ gɛ́, ne áké, “Ɛse dewya ntó brɛd ɛta ne meshuú ɛpea.”
38 E ele lhes disse: Quantos pães tendes? Ide ver! E, sabendo-o eles, responderam: Cinco pães e dois peixes.
39 Ne Jisɔs agare ɛbwɔ́ nnó ákaré bɔɔ́ bimbɔ matoómatoó, ájwɔ́lé né dambyanja.
39 Então, Jesus lhes ordenou que todos se assentassem, em grupos, sobre a relva verde.
40 Apyɛ ɛbwɔ́ ájwɔ́lé, mbaá ayifɔ álu usaá bɔɔ́ uta ne ayifɔ alu usaá bɔɔ́ upea meso ɛfya.
40 E o fizeram, repartindo-se em grupos de cem em cem e de cinquenta em cinquenta.
41 Ájwɔ́légé Jisɔs abɔ́ ntóo brɛd ɛ́táa ne meshuú ɛ́peá, apɛ amɛ mfaánebuú, achyɛ́ matame mbaá Ɛsɔwɔ. Agya brɛd achyɛ́ mbaá baá utɔɔ́ bií nnó ákaré mbaá bɔɔ́ bimbɔ. Ne ákaré ntó meshuú ɛpea mbaá ɛbwɔ́ ako.
41 Tomando ele os cinco pães e os dois peixes, erguendo os olhos ao céu, os abençoou; e, partindo os pães, deu-os aos discípulos para que os distribuíssem; e por todos repartiu também os dois peixes.
42 Yɛ́ndémuú ányɛ́ ágbeé.
42 Todos comeram e se fartaram;
43 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs ányweré brɛd ne meshuú ágbeé usá úfyáneupeá ɛbi ányɛɛ́ ulaá.
43 e ainda recolheram doze cestos cheios de pedaços de pão e de peixe.
44 Bɔɔ́ bi ányɛ́ menyɛɛ́ álú dɛlé bɔɔ́ átáa.
44 Os que comeram dos pães eram cinco mil homens.
45 Ɛ́wyágé Jisɔs apyɛ baá utɔɔ́ bií ákpɛ ɛ́kpée nnó ábɔ́ mbɛ áchyá gentoógé mewaá ájyɛ́ né melɔ Bɛtsada. Ji ala meso agare bɔɔ́ nnó ɛbwɔ́ ákéré né upú bwɔ́.
45 Logo a seguir, compeliu Jesus os seus discípulos a embarcar e passar adiante para o outro lado, a Betsaida, enquanto ele despedia a multidão.
46 Ajɔgé mɛ́ né bɔɔ́ nnó ákɛ cháŋéné, afɛ né mfaá Mekwɛ manɛmmyɛ.
46 E, tendo-os despedido, subiu ao monte para orar.
47 Nkwále akwɔnégé, ɛkpée ɛlú né metɔɔ́ gentógé mewaá Galilií, ɛle Jisɔs mbií ne álaá né mapeá nnyi.
47 Ao cair da tarde, estava o barco no meio do mar, e ele, sozinho em terra.
48 Jisɔs agɛ́ nnó baá utɔɔ́ bií ágɛ́ne ɛfwyale ndɛre mbyo nnyi atané ɛbwɔ́ mbɛ ushú ápélege ɛ́kpée bwɔ́. Ɛlɔ né gejɛ́jɛ́gébí kpaá tɛ dondo, Jisɔs ákɛ́né mfaá mekɔ manaá achwɔ́ ɛta bwɔ́, ɛla gachyɛ ake apyáme ɛbwɔ́ akoó.
48 E, vendo-os em dificuldade a remar, porque o vento lhes era contrário, por volta da quarta vigília da noite, veio ter com eles, andando por sobre o mar; e queria tomar-lhes a dianteira.
49 Ɛbwɔ́ áké ágɛ́ne nkane Jisɔs akɛ́ne mfaá mekɔ manaá achwɔ́, áfɛré nnó ɛle muú nefoó ne alɔ máŋkalégé.
49 Eles, porém, vendo-o andar sobre o mar, pensaram tratar-se de um fantasma e gritaram.
50 Ɛbwɔ́ ako ágɛgé ji ɛfɔɔ́ ɛkwɔ ɛbwɔ́ matɔɔ́. Yɛ́mbɔ áké ne ɛbwɔ́ tɛnetɛne yimbɔ, “Ɛlé me, gbarege matɔɔ́ nyú, défɔge.”
50 Pois todos ficaram aterrados à vista dele. Mas logo lhes falou e disse: Tende bom ânimo! Sou eu. Não temais!
51 Jisɔs akpɛge né mmu ɛkpée ne ɛbwɔ́, mbyo yimbɔ apwá. Agɛge mbɔ ala mano mekpo fuú.
51 E subiu para o barco para estar com eles, e o vento cessou. Ficaram entre si atônitos,
52 Yɛle Jisɔs abɔ achyɛ dɛle bɔɔ́ atá brɛd ányɛɛ́, akaá fɔ gefɔge muú ɛyige ji alu wɔ́; néndé aŋea matɔɔ́.
52 porque não haviam compreendido o milagre dos pães; antes, o seu coração estava endurecido.
53 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií áchyagé gentóogé mewaá, áchwɔ́ kwɔ́ne né melɔ Gɛnɛsárɛt, né gentó ɛyigémbɔ ne ɛbwɔ́ áshií ɛ́kpée ɛfɛɛ́.
53 Estando já no outro lado, chegaram a terra, em Genesaré, onde aportaram.
54 Tɛ́nétɛ́né yi ɛbwɔ́ átané mmu ɛ́kpée, bɔɔ́ ákaá nnó gɛ́ Jisɔs na.
54 Saindo eles do barco, logo o povo reconheceu Jesus;
55 Álomé gatɛlé, áfɛ melɔ meko ne baá mata malɔ, áfɛ ákpane bɔɔ́ mameé bwɔ́ áchwɔ́ ne ɛbwɔ́, ne yɛ́nde mbaá ayi áwuúge nnó Jisɔs alú wyɛ.
55 e, percorrendo toda aquela região, traziam em leitos os enfermos, para onde ouviam que ele estava.
56 Ne yɛ́nde mbaá ayi Jisɔs ákwɔné, yɛ́ né malɔ ayi kɔ́kɔ́ yɛ ayi kpákpá ne yɛ né makɔɔ́ ákpané bɔɔ́ mameé ánywérege malú malú yɛ́ né ntoné gese, ne ánɛné Jisɔs mmyɛ nnó alya ɛbwɔ́ atá mano nkú jií. Ne yɛ́ndémuú nemeé ayi ataá mano nkú Jisɔs atoó.
56 Onde quer que ele entrasse nas aldeias, cidades ou campos, punham os enfermos nas praças, rogando-lhe que os deixasse tocar ao menos na orla da sua veste; e quantos a tocavam saíam curados.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.