João 4

New Testament in Denya (CM:anv:Denya) (ANV_WBT) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Ɛkwɔ́ bɔɔ́ Farasi áwú nnó bɔɔ́ abi ajyɛɛ mbaa Jisɔs, ji awyage ɛbwɔ́ manaá Ɛsɔwɔ aja apwɔ abi ajyɛɛ mbaá Jɔn.
1 Quando Jesus soube que os fariseus tinham ouvido dizer que ele fazia e batizava mais discípulos do que João
2 Yembɔ wáwálé alú nnó Jisɔs jimbɔ awyáge fɔ́ bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ, ɛlé baá utɔɔ́ bií ne áwyáge.
2 — se bem que Jesus mesmo não batizava, e sim os seus discípulos —,
3 Ne Jisɔs awúgé nnó bɔɔ́ Farasi áwu nnó bɔɔ́ abi áchwɔɔ́ ɛta wuú aja apwɔ abi Jɔn, alyaá Judiya akeré meso né Galilií,
3 deixou a Judeia, retirando-se outra vez para a Galileia.
4 abɔ́ mankoó wyɛ né gebage mewaá Samariya ne afɛ́ né gebagé mewaá Galilií.
4 E era-lhe necessário passar pela região da Samaria.
5 Ákwɔ́négé né gebagé mewaá Samariya akwɔné melɔ ɛwé ákuú nnó Sikar. Sikar alú kwɔ́kwɔ́lé ne melú mme ɛwé Jakɔb abɔ́ achyɛ́ɛ maá wuú Josɛf.
5 Assim, Jesus chegou a uma cidade samaritana, chamada Sicar, perto das terras que Jacó tinha dado a seu filho José.
6 Ɛmbu manaá ɛwé Jakɔb abɔ́ áchomé ɛlú ntó ɛfɛɛ́. Jisɔs ákɛgé ápwagé, ajyɛ jwɔ́lé wyɛ. Gébé gélú kalaŋká ɛfyánéɛpeá ne ŋwɔmese ɛyigé Jisɔs akwɔné né mbaá yimbɔ.
6 Ali ficava o poço de Jacó. Cansado da viagem, Jesus sentou-se junto ao poço. Era por volta do meio-dia.
7 Ɛké ɛwyáge, mendée Samariya fɔ achwɔ́ ɛfɛɛ́ manchwɛ́ manaá. Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Chyɛɛ́ me manaá nyú.”
7 Nisso veio uma mulher samaritana tirar água. Jesus lhe disse:
8 Gébé ɛyigémbɔ, baá utɔɔ́ bií áfɛ́ né melɔ manjyɛ na menyɛɛ́.
8 Pois os seus discípulos tinham ido à cidade comprar alimentos.
9 Mendée Samariya yimbɔ aké, ne ji “Wɔ ɔlú muú Jus, me nlú muú Samariya, ɛpyɛɛ́mbɔ nnó ne ɔgií me manaá manyú?” Ajɔɔ́ mbɔ néndé bɔɔ́ Jus ne bɔɔ́ Samariya átuúgé fɔ.
9 Então a mulher samaritana perguntou a Jesus: — Como, sendo o senhor um judeu, pede água a mim, que sou mulher samaritana? Ela disse isso porque os judeus não se dão com os samaritanos.
10 Jisɔs ashuú ji meko aké, “Wɔ ɔbɔ́ ɔkaá mbɔ ɛchyɛ ɛwé Ɛsɔwɔ achyɛgé ne gefɔgé muú ayi agií mbɔ wɔ manaá, mbɔ ɔgií ji, ne ji abɔ́ achyɛgé wɔ manaá ami machyɛge geŋwá.”
10 Jesus respondeu:
11 Mendée yimbɔ ajɔɔ́ ne ji aké, “Ata ɔpɔ́ ne genó manchwɛ́ manaá, ne ɛmbu manaá ɛwéna ɛgomé. Ɔpyɛ́ɛ mbɔ nnó ne ɔgɛ́ manaá ami machyɛgé geŋwá?
11 Ao que a mulher respondeu: — O senhor não tem balde e o poço é fundo. De onde vai conseguir essa água viva?
12 Nnó wɔ ɔŋeá gemɛ ɔpwɔ gekwenege ntɛ sé Jakɔb muú áchomé ɛsé ɛmbu manaá ɛwéna? Ɛwé jimbɔ, baá bií ne utú bií anyuú manaá wyɛ.”
12 Por acaso o senhor é maior do que Jacó, o nosso pai, que nos deu o poço, do qual ele mesmo bebeu, assim como os seus filhos e o seu gado?
13 Jisɔs aké ne ji, “Yɛ́ndémuú ayi anyú manaá amina, mmwɔ́lé manaá ɛmágé pyɛ ji,
13 Jesus respondeu:
14 yɛ́mbɔ, yɛ́ndémuú ayi anyúu manaá ami me nchyɛge nyɛ, mmwɔ́lé manaá ɛmágé pyɛ sé ji tɛ kwyakwya. Ne manaá ami me nchyɛge ji, mabwɔlége nyɛ mala ɛta wuú ɛké ɛmbu nnyi ɛwé ɛtanege manaá ami machyɛ́ge geŋwá ɛyi gélágé byɛ́.”
14 mas aquele que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede. Pelo contrário, a água que eu lhe der será nele uma fonte a jorrar para a vida eterna.
15 Mendée yimbɔ aké, “Ata chyɛɛ́ me manaá amimbɔ nnó mmwɔ́lé manaá ɛpyɛgé sé me, ne nnó nchwɔ́ge sé fa manchwɛ́ manaá.”
15 A mulher lhe disse: — Senhor, quero que me dê essa água para que eu não mais tenha sede, nem precise vir aqui buscá-la.
16 Jisɔs ajɔɔ́ ne ji, aké, “Chó kuú menɔ wyɛ ɛnyú déchwɔ́.”
16 Jesus disse:
17 Ne mendée yimbɔ ashuú ji meko aké, “Me mmpɔ ne menɔ”, Jisɔs aké, “Wɔ ɔlú cho ndɛre ɔké ɔpɔ́ ne menɔ,
17 Ao que a mulher respondeu: — Não tenho marido. Então Jesus disse:
18 néndé ɔbɔ́ ɔbá mɛ́ anɔ ata, ne ayi ɔlú mbɔ ne ji nana, apɔ́ fɔ́ menɔ wyɛ. Genó ɛyigé wɔ ɔjɔɔ́ mbɔ gélú wáwálé.”
18 Porque já teve cinco, e esse que agora tem não é seu marido. O que você disse é verdade.
19 Mendée yimbɔ ajɔɔ́ ne ji aké, “Ata ɛlúmbɔ ɛké wɔ ɔlú muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.
19 A mulher então lhe disse: — Agora eu sei que o senhor é um profeta!
20 Ukwene antɛ sé ábɔ́ ánógé Ɛsɔwɔ né mekwɛ ɛwéna, yɛ́mbɔ ɛnyú bɔɔ́ Jus deké ánógé ɛlé Ɛsɔwɔ né melɔ Jɛrosalɛ.”
20 Nossos pais adoravam neste monte, mas vocês dizem que em Jerusalém é o lugar onde se deve adorar.
21 Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Kámé genó ɛyigé me njɔɔ́gé, gébé gechwɔ́ nyɛ ɛyigé ɛnyú délá nógé sé Ɛsɔwɔ fa né mekwɛ ɛwéna, yɛɛ́ ɛbɛ́lé né Jɛrosalɛ.
21 Jesus respondeu:
22 Ɛnyú bɔɔ́ Samariya dénógé genó ɛyigé délá kaágé, ɛsé bɔɔ́ Jus dénógé genó ɛyigé dékaágé néndé muú ayi áférege akwaá né ɛfwyale gabo atanege nyɛ ɛlé né mbaá bɔɔ́ Jus.
22 Vocês adoram o que não conhecem; nós adoramos o que conhecemos, porque a salvação vem dos judeus.
23 Yɛ́mbɔ gébé gechwɔ́ɔ, ne géchwɔ́ mɛ́, ɛyige bɔɔ́ abi anógé Ntɛ sɛ wáwálé anoge nyɛ ji né gefɔɔ́ ɛyi gelu wáwálé ndɛre Mendoó Ɛsɔwɔ ɛlɛrege. Gɛ́ ufɔɔ́ bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ akɛ́lege nnó ánoógé ji mbɔ.
23 Mas vem a hora — e já chegou — em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai em espírito e em verdade. Porque são esses que o Pai procura para seus adoradores.
24 Ɛsɔwɔ alú Mendoó ne bɔɔ́ abi anógé ji abɔ́ manógé ji né gefɔɔ́ ɛyi gelu wáwálé ndɛre Mendoó Ɛsɔwɔ ɛlɛrege.”
24 Deus é Espírito, e é necessário que os seus adoradores o adorem em espírito e em verdade.
25 Ne mendée yimbɔ aké, “Nkaá nnó Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa, ayi akuú ji Kras achwɔ́ɔ, gébégé achwɔ́gé agarege nyɛ ɛsé yɛ́ndégenó cháŋéné.”
25 A mulher respondeu: — Eu sei que virá o Messias, chamado Cristo. Quando ele vier, nos anunciará todas as coisas.
26 Jisɔs agaré yɛ́ ji aké, “Me yi njɔ́ge mbɔ nlu ji awu.”
26 Então Jesus disse:
27 Ɛké ɛwyágé baá utɔɔ́ Jisɔs áchwɔ́; ne álá meno mekpo fuú nkane ágɛ́né ji ajɔɔ́ge mejɔɔ́ ne mendée yɛ́mbɔ yɛ́ muú ayi agií ji nnó ɔkɛlege ndé, yɛ́ ɛbɛ́ ɛlé nnó ulannó ɔjɔɔ́ge mejɔɔ́ ne mendée yina apɔ́.
27 Naquele momento, chegaram os discípulos de Jesus e se admiraram ao vê-lo falando com uma mulher. Mas nenhum deles perguntou: “O que você está querendo?” Ou: “Por que o senhor está falando com ela?”
28 Mendée yimbɔ alyaá yɛ́ ŋkwɔ́ manaá wuú ɛfɛɛ́ afɛ́ né melɔ ajyɛ gáré bɔɔ́ aké,
28 Quanto à mulher, deixou o seu cântaro, foi à cidade e disse ao povo:
29 “Chwɔ́ge dégɛ́ mende ayi agaré me yɛ́ndégenó ɛyige me mbɔ mpyɛ́ɛ. Nnó ji ne alu Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa?”
29 — Venham comigo e vejam um homem que me disse tudo o que eu já fiz. Não seria ele, por acaso, o Cristo?
30 Ne bɔɔ́ átané né melɔ ájyɛ́ɛ gɛ́ Jisɔs.
30 Então saíram da cidade e foram até onde Jesus estava.
31 Né gébé ɛyigé mendée yimbɔ ajyɛɛ né melɔ, baá utɔɔ́ Jisɔs ákpeáge ji áké, “Ménlɛré nyɛ́ menyɛɛ́.”
31 Enquanto isso, os discípulos pediam a Jesus, dizendo: — Mestre, coma!
32 Yɛ́mbɔ Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Me nwya menyɛɛ́ manyɛ́ ayi ɛnyú délá kaá wɔ́.”
32 Mas ele lhes disse:
33 Ajɔɔ́gé mbɔ, baá utɔɔ́ bií ájɔɔ́ ne atɛ aké, “Nnó muú fɔ achwɔ́ ji ne menyɛɛ́?”
33 Então os discípulos começaram a dizer entre si: — Será que alguém lhe trouxe algo para comer?
34 Ndɛre ájɔɔ́gé mbɔ, Jisɔs aké, “Menyɛɛ́ wa alú ɛlé mampyɛ genó ɛyigé muú ayi atɔmé me akɛ́lege ne mampyɛ utɔɔ́ bií nnéré chánchá.
34 Jesus lhes declarou:
35 Pɔ́ ɛnyú déjɔɔ́ge na nnó, ‘Ɛla amfaá ani ne mbwɛ́ ákwɔ́né mamferé?’ Yɛ́mbɔ me ngarege ɛnyú nnó bwɛge amɛ dépɛ makɔɔ́, mbwɛ akwɔné mɛ́ mamferé.
35 Vocês não dizem que ainda faltam quatro meses até a colheita? Eu, porém, lhes digo: Levantem os olhos e vejam os campos, pois estão maduros para a colheita.
36 Yɛ nana muú ayi aférégé mbwɛ́ abɔɔ́ nsa wuú ne anywerege mbwɛ́ yimbɔ́ ne mbwɛ́ yimbɔ ɛle geŋwá ɛyi gélágé byɛ́. Ɛ́bɛgé mbɔ, mempɛné ne memferé ábɛɛ́ ne nechɔ́chɔ́ chónchó.
36 Quem colhe recebe desde já a recompensa e ajunta o seu fruto para a vida eterna, para que se alegrem ao mesmo tempo o que semeia e o que colhe.
37 Ɛ́pyɛgémbɔ, nekanemejɔɔ́ ɛniné ajɔɔ́ nnó, ‘Mempɛné apɛgé, memferé aféré’ nelú wáwálé.
37 Pois, no caso, é verdadeiro o ditado: “Um é o que semeia, outro é o que colhe.”
38 Me ntɔ́ ɛnyú nnó déjyɛɛ́ déféré mbwɛ́ né mekɔɔ́ ɛwé ɛnyú déla dépɛ́ɛ mbwɛ́ wyɛ wɔ́. Bɔɔ́ abi chá ápyɛ utɔɔ́, ɛnyú débɔ́ nsá né utɔɔ́ bwɔ́.”
38 Eu os enviei a colher o que vocês não semearam; outros trabalharam, e vocês aproveitaram o trabalho deles.
39 Né gébé ɛyigémbɔ gejamégé bɔɔ́ Samariya, áfyɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs gétúgé genó ɛyigé mendée yimbɔ agaré ɛbwɔ́ nnó, “Ágaré me yɛ́ndégenó ɛyigé mbɔ́ mpyɛ́ɛ.”
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram em Jesus, por causa do testemunho da mulher, que tinha dito: “Ele me disse tudo o que eu já fiz.”
40 Bɔɔ́ Samariya bimbɔ, ágɛ́gé Jisɔs, ánɛ́ ji mmyɛ nnó ajwɔ́lé ne ɛbwɔ́, ne Jisɔs abɛlé ne ɛbwɔ́ ndɔ ɛpeá.
40 Quando, pois, os samaritanos foram até Jesus, pediram-lhe que permanecesse com eles; e Jesus ficou ali dois dias.
41 Né mboó ndɔ ɛyimbɔ, gejamégé bɔɔ́ ama áfyɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs gétúgé mekomejɔɔ́ ayi ji ágaré.
41 Muitos outros creram nele, por causa da palavra de Jesus.
42 Ne ájɔɔ́ ne mendée yimbɔ aké, “Ɛsé défyɛɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs nana ɛpɔ́sé gétúgé mekomejɔɔ́ ayi ɔgaré ɛsé néndé ɛsé ambɔɔ́ déwú ne dékaá nnó ji alu Mempoó bɔɔ́ mme wáwálé.”
42 E diziam à mulher: — Agora não é mais por causa do que você falou que nós cremos, mas porque nós mesmos ouvimos, e sabemos que este é verdadeiramente o Salvador do mundo.
43 Ndɔ yimbɔ ɛpea ɛkógé, Jisɔs alyaá melɔ Samariya afɛ́ né Galilií.
43 Passados dois dias, Jesus saiu dali e foi para a Galileia.
44 Jisɔs jimbɔɔ́ abɔ́ ajɔɔ́ mɛ́ aké, “Muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ apɔ́ ne ɛ́nógé né melɔ wuú.”
44 Porque o próprio Jesus testemunhou que um profeta não tem honra na sua própria terra.
45 Ákwɔ́négé né Galilií bɔɔ́ melɔ Galilií ásɛ́ ji amu apeá néndé ɛbwɔ́ ágɛ́ yɛ́ndégenó ɛyigé Ji apyɛɛ́ né Jɛrosalɛ gébégé ɛpaá koó upú. Ɛlé ɛbwɔ́ ntó ábɔ́ álú wyɛ.
45 Assim, quando chegou à Galileia, os galileus o receberam, porque viram todas as coisas que Jesus tinha feito em Jerusalém, por ocasião da festa, à qual eles também tinham comparecido.
46 Ne Jisɔs ama ajyɛ́ɛ né melɔ Kana ɛwé ji abɔ́ apyɛɛ́ manaá mábwɔ́lé mmɔɔ́ né gebagé mewaá Galilií. Ne muú kpaá gɔ́mena fɔ abɔ́ alú né melɔ Kapanɔm ayi maá wuú abɔ amée.
46 Jesus foi outra vez a Caná da Galileia, onde tinha transformado água em vinho. E havia ali um oficial do rei, cujo filho estava doente em Cafarnaum.
47 Mende yimbɔ awúgé nnó Jisɔs atané melɔ Judiya achwɔ́ né Galilií, ajyɛ́ nɛ ji mmyɛ nnó áchwɔ́ ápyɛɛ́ maá wuú ayi amée álá magbómagbó átoó.
47 Quando ouviu dizer que Jesus tinha vindo da Judeia para a Galileia, foi até ele e pediu-lhe que fosse curar o seu filho, que estava morrendo.
48 Ne Jisɔs ajɔɔ́ yɛ́ ne ji aké, “Me nlá mpyɛ́ gepɔgé ufélékpá ɛbi ulɛ́rege utó Ɛsɔwɔ wɔ́, ɛnyú défyɛɛ́ fɔ́ matɔɔ́ ne me.”
48 Então Jesus lhe disse:
49 Ajɔɔ́gé mbɔ, muú kpaá yimbɔ aké, “Ata chwɔ́ déjyɛ́ ɛkágé maá wa agbó.”
49 O oficial pediu mais uma vez: — Senhor, venha, antes que o meu filho morra!
50 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Chó maá wyɛ́ atoge nyɛ.” Ne mende yimbɔ akamé ne mekomejɔɔ́ ayi Jisɔs ajɔɔ́ mbɔ, afɛ́.
50 Jesus respondeu: O homem creu na palavra de Jesus e partiu.
51 Ndɛre mende yimbɔ ajyɛ́ɛ, baá défwɛ bií átuú ne ji né meti, ágaré ji áké, “Maá wyɛ alu mebɛ.”
51 Quando já estava a caminho, os seus servos vieram ao encontro dele, anunciando-lhe que o seu filho estava vivo.
52 Ne mende yimbɔ agií ɛbwɔ́ gébé ɛyigé maá yimbɔ atoó. Áké, “Gefwene yimbɔ gébyɛ́ ji mmyɛ njuna né kalaŋká ama.”
52 Então perguntou a que horas o seu filho havia se sentido melhor. Informaram: — Ontem, à uma hora da tarde a febre o deixou.
53 Ágárégé ji mbɔ, ate nnó ɛlé wyɛ né gébé ɛyigémbɔ ne Jisɔs abɔ́ ajɔɔ́ ne ji nnó, “Maá wyɛ atógé nyɛ.” Ndɛre ɛpyɛɛ́mbɔ mende yimbɔ ne ula gepú bií uko áfyɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs.
53 Com isso, o pai reconheceu que aquela era precisamente a hora em que Jesus tinha dito a ele: “O seu filho vai viver.” E ele e toda a sua casa creram.
54 Gɛ́ ndɔ ayi agbeé maŋáne apea ayi Jisɔs alɛré gepɔgé ufélékpá né Galilií gébégé atané né Judiya.
54 Este foi o segundo sinal que Jesus fez, depois de ir da Judeia para a Galileia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.