1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.
2 Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali.
3 Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.
4 Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
7 Ježíš řekl: „Nech ji. ⌈Ať jej zachová⌉ ke dni mé přípravy k pohřbu.
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“
9 Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.
10 Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,
11 protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
12 Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.“
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:
15 Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.
16 Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.
17 Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.
18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení.
19 Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde za ním!“
20 Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové.
21 Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.
23 Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře–li však, přináší mnohý užitek.
25 Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.
26 Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“
27 „Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? Otče, zachraň mne od této hodiny? Vždyť proto jsem přišel k této hodině.
28 Otče, oslav své jméno!“ Z nebe ⌈se ozval⌉ hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
29 Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: Zahřmělo. Jiní říkali: Anděl k němu promluvil.
30 Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude ⌈vládce tohoto světa⌉ vyvržen ven.
32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“
33 Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít.
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává ⌈na věčnost⌉. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“
35 Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
37 Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
38 ⌈a tak⌉ se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40 Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.
41 To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm.
42 Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy.
43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
44 Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.
45 A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.
48 Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.
49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.
50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“