1 Hospodine, ty jsi můj Bůh! Budu tě vyvyšovat a vzdávat chválu tvému jménu, neboť jsi učinil podivuhodnou věc, plány odedávna připravené, jisté a pravé.
2 Neboť jsi proměnil město v hromadu kamení, opevněné město v ruinu; pevnost cizinců zmizela z města, nebude vybudována navěky.
3 Proto tě bude ctít mocný lid, budou se tě bát města násilnických národů.
4 Protože jsi byl pevností pro chudého, pevností pro nuzného v jeho tísni; útočištěm před přívalem, stínem před horkem, neboť hněv násilníků je jako příval proti zdi.
5 ⌈Jako horko ve vyprahlém kraji pokoříš⌉ hukot cizinců, jako horko ve stínu oblaku je potlačen zpěv násilníků.
6 Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z ⌈vyzrálých vín;⌉ z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných ⌈vyzrálých vín.⌉
7 A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy.
8 Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil.
9 A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!
10 Neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře, ale Moáb bude na svém místě zadupán, jako ⌈se zadupává sláma do hnojiště.⌉
11 A bude uprostřed něj rozhazovat rukama, tak jako jimi rozhazuje plavec při plavání. Poníží jeho hrdost spolu s dovednostmi jeho rukou.
12 Nepřístupné opevnění tvých hradeb sehnul, snížil a srazil k zemi, až do prachu.