1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích;
2 na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.
3 On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese ⌈svým mocným slovem⌉. Když [skrze sebe] vykonal očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.
4 Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel.
5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil? A opět: Já mu budu otcem a on mi bude synem?
6 A ⌈opět, když uvádí⌉ Prvorozeného do světa, praví: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.
7 O andělech sice říká: On činí své anděly ⌈závany větru⌉ a své služebníky plamenem ohně,
8 avšak o Synovi: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království.
9 Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.
10 A: Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.
11 Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou
12 a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.
13 A kterému z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou?
14 Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu?