1 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo v devátém roce v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce:
2 Lidský synu, zapiš si jméno dne, právě tohoto dne. Babylonský král právě v tento den oblehl Jeruzalém.
3 Užij pro dům vzpoury podobenství. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Postav hrnec, postav, a také do něj nalij vodu.
4 Shromáždi do něj díly masa, všechny dobré díly, bok i rameno, naplň ho vybranými kostmi.
5 Potom vezmi vybranou ovci a kosti narovnej také pod ni. Nech ji vřít varem, aby se v tom uvařily i ty kosti.
6 Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu prolévajícímu krev, hrnci, v němž je připálenina a jehož připálenina z něj nebyla odstraněna. Vybírej ho, ⌈díl po dílu;⌉ ⌈nepadl pro něho los.⌉
7 Neboť jeho krev zůstala uprostřed něho, uvedlo ji na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji zakryl prach.
8 Abych vyvolal zlobu, abych vykonal pomstu, nechal jsem jeho krev na holé skále, aby nebyla zakryta.
9 Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu, ve kterém byla prolita krev. Také já udělám velkou hranici.
10 Nadělej spoustu dříví, zapal oheň, abys dovařil maso a vmísil koření. I kosti se připálí.
11 A postav ho prázdný na žhavé uhlíky, aby se zahřál a rozpálil se jeho bronz, až se bude uprostřed něj tavit jeho nečistota, bude se oddělovat jeho připálenina.
12 Unavil mé usilovné snahy, nevyjde z něj mnoho jeho připáleniny. Jeho připálenina zůstává i v ohni.
13 V tvé nečistotě je hanebnost. ⌈Ačkoliv jsem tě očišťoval, nezbavilo ses své nečistoty.⌉ Budeš stále nečisté, ⌈dokud nedopřeji odpočinutí své zlobě proti tobě.⌉
14 Já Hospodin jsem promluvil. Přichází to a já budu jednat. Nebudu nevšímavý, nebudu mít lítost a neslituji se. Podle tvých cest a podle tvých činů tě odsoudili, je výrok Panovníka Hospodina.
15 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16 Lidský synu, hle, náhlou ranou ti beru to, co je vzácné tvým očím, ale nebudeš bědovat ani se nerozpláčeš a ⌈neskanou ti slzy.⌉
17 Sténej potichu, nebudeš konat smuteční obřad za mrtvé. Oviň si turban. A na nohy si vezmeš sandály, nebudeš si zakrývat vous a nebudeš jíst chléb truchlících mužů.
18 Ráno jsem tedy promluvil k lidu a večer zemřela moje žena. Ráno jsem pak jednal, jak mi bylo přikázáno.
19 A lid se mě ptal: Cožpak nám neoznámíš, co to pro nás znamená, že takto jednáš?
20 Nato jsem jim řekl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
21 Řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvěcuji svou svatyni, ⌈vaši mocnou pýchu,⌉ to, co je vzácné vašim očím, a slast vaší duše. Vaši synové a vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem.
22 Potom budete jednat tak, jako jsem jednal já. Nebudete si zakrývat vous a nebudete jíst chléb truchlících mužů.
23 Vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohách. Nebudete bědovat ani se nerozpláčete. Pro svou zvrácenost budete chřadnout a úpět jeden s druhým.
24 Tak se pro vás Ezechiel stane znamením. Uděláte vše, jako to udělal on. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
25 A ty, lidský synu, cožpak v den, kdy od nich vezmu jejich záštitu, jejich slavnou radost, to, co je vzácné jejich očím, a to, po čem jejich duše touží, jejich syny a jejich dcery,
26 nepřijde k tobě v onen den ten, kdo unikl, aby předal uším zprávu?
27 V onen den budou uvolněna tvá ústa v přítomnosti toho, kdo unikl. Promluvíš a nebudeš již němý a staneš se pro ně znamením. I poznají, že já jsem Hospodin.