1 Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.
2 Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.
3 Pavel chtěl, aby se s ním ⌈vydal na cestu⌉; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.
4 Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.
5 A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly.
6 Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii.
7 Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale [Ježíšův] Duch jim to nedovolil.
8 Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.
9 V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“
10 Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.
11 Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké, druhého dne do Neapole,
12 odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.
13 V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.
14 A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.
15 Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.
16 Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.
17 Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“
18 A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ A v tu chvíli od ní odešel.
19 Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.
20 Předvedli je před velitele a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé
21 a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.“
22 Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.
23 Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.
24 Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.
25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.
26 Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27 Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.
28 Ale Pavel zvolal silným hlasem: „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“
29 Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.
30 Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“
31 Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“
32 A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.
33 I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.
34 Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.
35 Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž ⌈se vzkazem⌉: „Propusť ty lidi!“
36 Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“
37 Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“
38 Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,
39 přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.
40 Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.